Loki:
,,Sakra!" zakřičel jsem a z mých dlaní vytryskl zlatý proud magie, který zničil skříň a knihovnu, nacházející se v bývalé telefonní centrále SHIELDu,  což bylo pro mně jako zarputilého knihomola pořádný přešlap přes čáru. A proč jsem tak zuřil? V podstatě ze dvou věcí. Ta první byla ta, že Thanos Midgard nezabezpečil důkladně a právě sem, alespoň podle mé domněnky, mířil Thor s vojskem, a ta druhá, že bojovníkům Chitauri se Tesseract najít nepodařilo. Jistě ho agent Barton pečlivě schoval. Ten zmetek! S jeho odtrhnutím jsem absolutně nepočítal. Až ho dostanu, bude mně na kolenou prosit o smrt ! Znovu jsem vztekle zařval. Ale pak mně začala uklidňovat právě třetí věc, Chitauriům se podařilo přesvědčit zástupce HYDRY. Získal jsem další spojence. Hodlal jsem je nechat zde na obranu mých pozicí v New Yorku a utéct pryč. Ale ne sám. S tou hezkou brunetkou. Od té noci jsem na ni ke své zuřivosti nepřestal myslet. Je to obyčejná tuctová děvka, a mně při pomyšlení na ni tančí v břiše motýli. Tato situace neměla řešení. Poprvé v životě jsem cítil tento nový pocit - lásku? Musím ji ochránit. Dostat ji pryč odsud! Rozhodl jsem se pro riskantní plán, který mi v případě neúspěchu zaručí smrt; zradit Thanose, vrátit Tesseract a s dívkou prchnout - kam? Opět pro mně byly světy uzavřené. Zkusil jsem se pomocí ovládnutí mysli spojit s Thorem. Věděl jsem, že kdybych zradil Thanose a můj plán nevyšel, čekají mně dvě možnosti. V tom lepším případě mně zabije hned, v tom horším mně bude mučit, dokud nezešílím ...

Thor

Na Asgard se donesly zprávy o porobě Země a obrovských škodách napáchaných Chitauri. Jako bojovník Asgardu jsem hned ucítil potřebu Zemi zachránit. Při Lokiho útoku na New York jsem drtivě selhal. Snad se to dá ještě napravit. Rozhodl jsem se, že se pokusím dostat se na Midgard, i když byl mimo sféru vlivu Ásgardu. No ovšem - Lokiho magie. Odin s Heimdallem mi pomohli najít skrytou cestu mezi světy. Cestovalo se lehce, nemusel jsem použít Bifrost a při troše štěstí by si mně nemusel Loki všimnout dřív, než se dostanu na Zemi.
Teleportace se povedla. Stál jsem v midgardském oblečení starce před jakousi hospodou, Mjollnir, to slavné, vznešené kladivo bylo potupně přeměněno na stařeckou berli. Pozvedl jsem oči k názvu hospody. Valhalla. Znělo to zajímavě, a tak jsem poprvé v životě vstoupil do pozemského hostince. Páchly tam cigarety, ale místnost byla prázdná. Obsluhovat asi měla krásná štíhlá blondýnka, která seděla za barem s hlavou v dlaních. Usadil jsem se u stolu a ona překvapeně zvedla hlavu. Zřejmě nečekala, že sem někdo přijde. Mávl jsem na ni a objednal si holbu piva. Pak druhou, a při třetí jsem ji pozval k sobě a ptal jsem se, co se tady děje.
,,Milý pane, to musíte být zdaleka, že nevíte o neštěstí, které stihlo toto město - a také mne." Ten dodatek vyslovila tak tiše, že kdybych jako bůh neměl daleko ostřejší smysly než Midgarďané, neměl bych šanci ji zaslechnout, popřípadě jí rozumět. Zatvářil jsem se překvapeně:
,,Co se stalo?" zeptal jsem se jemně. Sice jsem to samozřejmě věděl, ale chtěl jsem slyšet její verzi. Plaše se na mně ohlédla, ale potom začala vyprávět: