Po opuštění Hellheimu jsem opět stanul na zlaté podlaze Bifrostu. Náhle jsem spatřil, jak stěny kopule pokryl mrazivý led.
,,Loki." uslyšel jsem dunivý, nepříliš přátelský hlas. Otočil jsem se a hleděl jsem do krvavých oči mého pravého otce.
,,Loki." opakoval Laufey. Naježil jsem se. Stejný tón používal i Ódin - vlastně jej použil jen jednou, a to, když mi řekl, že nejsem jeho syn. Nečekal jsem tedy nic dobrého, byl jsem ve střehu z obavy před útokem.
,,Co chceš?" zavrčel jsem nepřátelsky.
,,Proč ta zloba?" usmál se Laufey křivě, tak jak to umím i já.
,,Zradili jste mně!" vyštěkl jsem.
,,A dokonce dvakrát! Můžu ti vůbec věřit? CO ODE MNĚ SAKRA CHCEŠ?" poslední větu jsem protahoval, do každé slabiky dával smrtelnou nenávist. Jen silou vůle jsem se držel, abych na něj neskočil a na místě jej nezabil. Laufey mně však vyděsil víc, než kdyby na mně poštval obyvatele celého Jotunheimu.
,,Loki, vím, že tě Odin odnesl, když jsi byl malý, a vím, proč jsem tě nikdy nešel hledat na Asgard."
Ztěžka jsem polkl a přistoupil o krok blíž.
,,A proč tedy?" zasyčel jsem. Laufey mlčel. Chytil jsem jej pod krkem.
,,Mluv už, sakra! Přežil jsem spoustu horších věci, než toto! Řekni mi to!" zařval jsem jako tur a pro jistotu jsem se rychle proměnil do své ledové schránky. Laufey sípavě vydechnul.
,,Loki, tvůj původ je mnohem komplikovanější, než si myslíš. Nebyla náhoda, že ses dostal právě k Ásgarďanům. Mohl jsem tě bezpečně schovat u Ohnivých obrů nebo u Valkýr - "
,,Řekni mi to už!" přerušil jsem Laufeye hrubě. Můj otec řekl jen jediné slovo.

,,Frigga."

Zarazil jsem se. Co? Co - co má k čertu Odinova manželka společného s Jotunheimem???
,,Friggina pra-pra-pra-pra-babička byla napůl smrtelnice z Midgardu a napůl ledová obryně. Valkýry ji však odnesly na Asgard, kde byla přijata do rodu Ásů. O jejím původu nikdo nic nevěděl, byla  vychována jako členka královského dvora. Ani ona sama neznala svou smrtelnou ani ledovou část. Myslela si, že je bohyně. A o několik generací později se narodila právě Frigga, která byla už při narození zaslíbena Odinovi, aby se posílilo její právo na trůn, který jako Ne-Asgarďanka jinak nemohla mít. A tak započala slavná éra vládnoucího rodu, že kterého se zrodil Thor, Odinův syn. Tedy i on má v sobě stopy jotunské krve. Tebe se to ale netýkalo, jsi Mrazivý obr, můj syn."
Zaraženě jsem mlčel. Tohle mne nenapadlo ani v mých nejdivočejších fantaziích. Thor že také není čistokrevný Ásgarďan? Co to má znamenat? Škodolibě jsem se usmál. Až se to dozví ... Bude pro  mne snazší ho porazit.
Opět jsem byl vnitřně rozhozený. Příliv dalších šokujících informací a pravd k tomu se přidávalo i znatelné vyčerpání z událostí nedávné doby, z nezdařeného Ragnaroku, ze  smrti Fenrira, zabití Heimdalla a pokusu o zničení dvou světů ...
Náhle jsem ucítil dosud nepoznanou slabost, vyčerpání a závratě.
Prudce jsem oddechoval, můj dech byl rychlý, sípavý a přerývaný. Ve vyschlém krku mne bolelo, cítil jsem, jak mne zvolna opouští má mocná magie, tělo slábne, měním se zpět na Ásgarďana ...
,,Spánek bohů tě ve tvé situaci jedině vysvobodí z tvého trápení. Prospěje ti to, můj synu." slyším zašeptat Laufeye. Jeho hlas však slyším odněkud zdálky, a než stihnu propadnout panice, pohltí mne tma ...

Laufey:
Vzal jsem Lokiho bezvládné tělo a vydal jsem se alternativním portálem na Jotunheim, kde Lokiho uložím k několikaletému odpočinku. Až se vzbudí, dodám mu magii nejschopnějších z Obrů, aby byl ještě silnější a pomstychtivější než kdy předtím. S jeho pomocí potom ovládneme Ásgard, zabijeme Ódina i toho jeho spratka Thora a Jotunheim se stane vládnoucím  světem, nejmocnějším v celém vesmíru, pomocí Lokiho, mého syna ...