Hel, má dcera, vládkyně světa mrtvých, pro mě představovala jedinou šanci k záchraně před Thanosovou pomstou a konečným zničením nenáviděného Midgardu.

Najít portál nebylo výrazně těžké, stačilo se dostat do státu zvaného Arizona, do pouště, kde jej nenápadně aktivuji a přenesu se do Heliny říše.

Povedlo se. Brzy jsem se ocitl v mrtvé říši vládkyně podsvětí. Kolem mně bloudily mrtvolné stíny a plížila se obrovská zvířata s vlčím tělem a dračí šupinatou hlavou. Chyméry, strážkyně říše mrtvých. Obvykle by každého živého tvora okamžitě roztrhaly na kusy, ale já jsem pronesl zaklínadlo a obludná stvoření mne poznala a s nevlídným vrčením mi uhýbala z cesty.
,,Buď vítán! Jdi dále, Loki, synu Laufeyův, princi jotunheimský a asgardský." volaly za mnou. Má mrazivá minulost mi vlila do žil srdnatost a tam, kde by se smrtelník třásl bezmocným děsem, jsem já kráčel s hrdě vztyčenou hlavou a pyšným úšklebkem na rtech.

Helin trůnní sál jsem našel poměrně snadno. Stál uprostřed její pevnosti. Má dcera - napůl krásná dívka a napůl kostnatá mrtvola, mne přivítala se zlověstným, nikoli však nepřátelským úsměvem.
,,Vítej, otče. Čím mohu posloužit?" zasmála se. V hrdle mi vyschlo, když jsem přednesl strašlivou žádost.

,,Ať se můj syn Fenrir zprostí svých pout, ať mořský had Jormungardr opustí temný mořský kout. Až lidé na Midgardu nenaleznou klid, bude má pomsta dokonána a vše tak, jak má být."

Pokračování příště.

(Škodolibě se chechtá) :-)