Midgard byl tichý a klidný. Lidé nic netušili. Ani v centrále Avengers se nedělo nic mimořádného. V nenápadném civilním letadle jsem ani u velení SHIELDu nevzbudil podezření. Nikdo mne nezaregistroval.
,,Laufeysone, bratříčku, jsme připraveni.'' ozval se chladný hlas Icemana v mé mysli a obloha na severu se zbarvila jako ten nejstudenější led,
mrazivě modrá a zmrzlá. Naopak na jihu vzplála jasným oranžovým plamenem. Obyvatelé Jotunheimu a Muspellheimu se chystali k útoku.
Avengers už byli znepokojení. Nevěděli, co se na ně chystá, a zbraně měli v pohotovosti. Kromě toho už dorazily armády Elfů a trpaslíků, Bojová trojka a další Asgarďané. Všichni stáli v centru New Yorku. Uprostřed jejich armád jsem zahlédl samotného Odina. Seděl na Sleipnirovi, v ruce měl kopí a snažil se vyhlížet jako vůdce, což se mu však příliš nedařilo, byl to zlomený stařec ,,Nevypadá příliš jako král Bůh," pomyslel jsem si zlomyslně. Vedle něj stál Thor. Mjollnir držel před sebou, rudý plášť za ním vlál v jemném vánku. Všechno by vypadalo tak mírumilovně, kdyby ...