Naše další zastávka byla ve Stuttgartu, kde jsem musel chytit jakéhosi doktora Nichollse a z jeho oka získat Iridium, kov potřebný k otevření brány Chitauriům. Opět jsem využil magie k převlečení, a tak jsem teď postával na schodech v drahém černém obleku s bílou kravatou. V ruce jsem svíral své kopí a očima hledal svou oběť. Našel jsem ho a prudce jsem zaútočil. Nicnetušícího muže jsem hrubě popadl a smýkl jím na kamenný stůl uprostřed místnosti. Z kapsy midgardského saka jsem vytáhl oční sken - asgardský nástroj - a vrazil jsem mu ho do levého oka. Tou dobou už Barton muže zkoumal a zjistil, že jeho oči jsou pozitivní na Iridium, které bylo o pár chvil později připravené na midgardském vynálezu - 3D tiskárně. Další část plánu splněna.
Lidé zděšeně utíkali ze sálu.
Teď dostanou možnost poznat, s kým mají tu čest. Nenápadně jsem splynul s davem a nechal na sobě objevit asgardskou zbroj. Chtěl jsem lidi seznámit se situací, ale než jsem stihl cokoliv říct, objevila se opět ta tmavovlasá žena v doprovodu zvláštně oblečeného muže s kulatým štítem. Někde jsem jej už viděl, nebo ne? Byl mi povědomý. No jistě. Ušklíbl jsem se.
,,Ty jsi ten voják! Ten ztracenec v čase!" přivítal jsem Kapitána Ameriku, který sem přišel chránit ten ubohý svět. Kapitán zůstal klidný:
,,Jediný ztracenec jsi tu ty." odsekl mi. Prudce zaútočil. Odrazil jsem jeho ránu a vyslal jsem proti němu záblesk z mého kopí. On proti mně hodil svůj štít. Vyhnul jsem se mu a pohrdavě se zasmál. To už se ale do boje vložila i žena a úsměv mi zmrzl. Byli silnější než já. Žena bojovala svou katanou a já jsem měl co dělat, abych její rány odrazil. Náhle se rozezněla zvláštní melodie a já jsem postřehl červeno-zlatý záblesk a silnou vlnu energie, která mě odhodila na nedaleké schůdky. Zvláštní muž v brnění - Iron Man - přistál vedle Kapitána a ke mně varovně pronesl:
,,Jen se hni, muflone."
Ve své situaci jsem pokládal za nejrozumnější se vzdát, a nechal jsem svou zbroj zmizet.