"Liz? Nemáš tužku 8B?" šeptla Annie k malé zrzce sedící vedle ní. Kamarádka se chvíli hrabala v penálu a poté zavrtěla hlavou. Dál věnovala svou pozornost výkladu o dějinách anglické literatury.

"A opište si z učebnice ty nejznámější části ze Shakespearových sonetů, prosím. Poté si řekněme něco o- Neruším Vás, slečno Foleyová?"

Annabelle zamrzla uprostřed věty, jejíž obsah přesvědčoval Liz, že aspoň 6B mít musí. Nejradši by profesorovi řekla, že momentálně ji ruší celkem dost, ale vztek v jeho očích ji zastavil.
"Omlouvám se." Ale muž si už Annie nevšímal.

"Určitě znáte obsah Romea a Julie. Také předpokládám, že slova 'Romeo, Romeo, proč jen jsi Romeo' jste už někdy slyšeli." Vtom někdo poklepal Annie na rameno. Lekla se tolik, že sebou cukla a vytvořila tak v sešitě dlouhou čáru procházející kresbou baletky ve čtvrté pozici. Otočila se a zamračila na chlapce, který ji vyrušil.

"Ach Annabelle, Annabelle, proč jen jsi Annabelle?! Tak nepřístupná, ale tak krásná!"
"Zavři hubu, Deane!"
"Krásná, i když se zlobíš..." zakřenil se hoch znovu.

"Pane Altone, slečno Foleyová? Vypadá to, že máte příliš mnoho nevybité energie. Co ji využít nějak užitečně? Pojďte s učebnice mi sem a zahrajte nám kousek Romea a Julie!"

Třída vybouchla smíchy. Hihňala se taky Liz, i přes to, kolika naštvanými pohledy ji Annie sežehla. A Dean se tvářil vítězoslavně. No paráda, pomyslela si Annabelle, ale poslušně kráčela za svým Romeem, který mířil k tabuli.

Byl až příliš nadšený, že mu plán vyšel a konečně by mohl slyšet od své budoucí ženy a matky tří dětí (O tom Annie samozřejmě nevěděla, ale Dean prostě rád spřádal plány.) i něco hezčího než "Co zas chceš?!", "Ne, nejdu s tebou do kina a ani nikdy nepujdu!" nebo velmi častou frázi "Zavři hubu, Deane!"

"Začnete, Annabelle. Tady tento odstavec, prosím," pobídl muž dívku.
"Ale pane profesore-"
"Žádné ale! Pokud se ti něco nelíbí, můžeš si jít promluvit se třídním."
Nesmlouvavý pohled vyučujícího mluvil za vše. A tak Annabelle udělala, co po ní bylo žádáno.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

"Měla jsi vidět ten jeho zbožný výraz! Byl fakt roztomilej," smála se Liz, když konečně mířily k východu z toho strašného místa, které způsobuje doživotní trauma (viz Annabelle Foleyová) a často bývá nazýváno škola. Teď teprv začne pro Annie život!

"Dean rozhodně není 'roztomilej'. Dean Alton je debil a-"
"A právě běží k nám?" přerušila svou kamarádku Liz.
"Ó Julie, má lásko, jaká to náhoda, že máme společnou většinu cesty, to bychom moh-"
"Zavři hubu, Deane. Máš smůlu -a já štěstí-, dnes mě nemůžeš otravovat, protože mám balet."

"Nemají být baletky jemné, křehké a citlivé bytosti? Tvůj způsob vyjadřování, má milá Julie, tak rozhodně nezní." Liz se upřímně zasmála, Dean zase nasadil svůj vševědoucí spokojený úšklebek a s rukama v kapsách se zařadil po bok Annie. To si dívka nenechala líbit a radši vykřikla: "Půl čtvrté?! Omlouvám se, ale musím běžet!" Rozběhla se a za pár vteřin se Liz a Deanovi ztratila za rohem.
"Začínají ve čtyři a za deset minut je na místě,"oznámila rusovlasá dívka chlapci, který kráčel vedle ní.
"Já vím, Liz. Ještě mě čeká hodně práce."
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
"V zájmu vašeho těla doufám, že jste se rozcvičly, dámy! Začneme něčím jednoduchým. K tyči, prosím!"
Dvanáct dívek zaujalo svá obvyklá místa u tyče a z reproduktorů začala hrát vážná a stará hudba.

"Pátá pozice, vždy čtyři battement tendu do kříže. Pak to samé, ale grand battement."
S prvním úkolem nebyl žádný problém, ale při grandech se holky tradičně pokopaly, nakopaly a dokopaly. Málo peněz, málo místa na sále.

"Výš! Nohy chci vidět až u hlavy. Výš a víc švihni, Cathrine! Vidíš mou ruku? Ruku otravné učitelky? Máš jedinečnou šanci ji nakopnout, ale to bys musela nějakým zázrakem dostat tu nohu až sem," ušklíbla se slečna Wilsonová (je jí sice přes čtyřicet, ale na oslovení "slečno" si potrpí).

Cathrine dokončila poslední grand battement dopředu, teď bude švihat do boku. Tam, kde ve strašlivé výši drží slečna Wilsonová ruku. První: nic. Druhý: nic.

"Už jsi v půlce Cath, takhle to asi- Au! Výtečně. Takhle to má vypadat děvčata, i technika dobrá!" Triumf, nadšení a štěstí z Catherine přímo sálaly. Annie jí to přála, Cath byla málo kdy středem pozornosti a obdivu ostatních.

Zbytek hodiny proběhl celkem normálně, kromě úplného konce, kdy slečna Wilsonová udělala něco, co už dlouho ne.

"Improvizace děvčata, každá zvlášť. A chci vás vidět vyprávět příběh. Můžete klidně si vybrat píseň s textem a tančit hudbu, ne 'na hudbu'. Moderní tanec, jazz, klasika... Kombinujte a tvořte."
Většina holek tančila na písně jako Seven years, ale Annabelle se rozhodla vybrat si symfonii beze slov a vyprávět svůj vlastní příběh, své vlastní emoce.

"Annie, jdeš?" Dívka na vyzvání učitelky přikývla.
Tančila dlouho, ale nebylo to zdlouhavé či nudné. Naopak na ni všichni užasle zírály, i když většina dívek smyslu tance neporozuměla.

"Nezkoušela sis to doma?" prolomila ticho slečna Wilsonová.
"Ne," odpověděla Annabelle popravdě.
"Dobrá... Kdo nám ještě zbývá?" Učitelka se rozhlédla po sále a vybídla jednu z dívek.

"To bylo super!" ocenila Anniin výkon Megan, když se Annabelle přidala k hloučku baletek, které už měly výstup za sebou.

"Díky." Annie sice kamarádce odpověděla, ale myšlenkami byla ještě pořád ve středu místnosti, kde sebou občas vlnila, jako když si s hladinou moře pohrává jen lehký větřík, a jindy švihala nohama a skákala jako vlny rozbouřeného oceánu.
Byla šťastná.