1
Poprvé otevírám oči do nového dne.
Jasné sluneční paprsky mě však okamžitě oslepí a jakoby na mé tváři vypálily úsměv.
Zastíním jasné světlo a spatřím východ slunce. Oblaka na horizontu zbarvená do jasně žluté, zlaté..
Mám chuť otevřít okno a vzlétnout vstříc tomu nebi, vznést se do nekonečna vesmíru a už se nikdy nevrátit, pohřbít vše špatné hluboko v prostoru pode mnou.
Ale místo toho můžu jen koukat z okna a říkat si, jak krásné by to bylo.
♡
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top