Název: Jak zkrotit Joeyho Daye
Autor: elarablackerman
Žánr: Romance, ze života, YA
Rozsah: 20 částí (dokončeno)

Představení autora

Profil nesoucí přezdívku elara je druhým autorčiným na platformě, neboť k tomu prvnímu se jí podařilo ztratit přihlašovací údaje. Nicméně, tento profil existuje od září 2015 a je na něm publikováno dvacet osm příběhů. Převážně se jedná o fanfikce na Harryho Pottera kratších rozsahů, nicméně se najdou i ty delší, nějaká ta poezie a sbírky různých výzev. Jako poslední samozřejmě i originální próza, pod niž se řadí  Jak zkrotit Joeyho Daye.

První dojem

Cover:

Jednoduchá kombinace světlých barev a kresleného motivu dává vyniknout lehkosti, kterou čtenář očekává i v příběhu. Navíc musím ocenit detaily jako jsou jmenovky (ta Joeyho je dokonce převrácená!) a poměrně konkrétní představa o postavách, nechávající však dostatečný prostor představivosti čtenáře. Dovolím si ale protestovat: nevidím to velké tetování, i když ho v příběhu bylo všude plno, a já se těšila, že si na něm smlsnu i vizuálně.

Anotace:

Joey Day není typický středoškolák. Od určité chvíle ho obklopuje silná vrstva tajemství a záměrně se vyhýbá děvčatům, které po jeho tajemnosti šílí. Jednou z těchto obdivovatelek je i Abby, dívka ze stejného města, s níž ho pojí skrytá minulost. Abby však k Joeymu chová skutečné, třebaže tajné city a netuší, jak by s ním mohla po letech znovu mluvit. Od toho má ale kamarádku Judy, která si potrpí na vymýšlení bláznivých nápadů. A tak se stane, že Abby přijme sázku, zároveň nastoupí na letní brigádu a stojí proti svému životnímu problému - Joey totiž hodlá přes léto pracovat na stejném místě. Postupem času, kdy staré city vyplouvají na povrch, se ale k emocím přidávají i problémy v podobě Joeyho otce. Jednou už jim překazil šanci mít se dobře a tentokrát má podobný názor i Abbyin táta. Je naprosto jasné, že ti dva nesmí jeden druhého milovat, jenže co má člověk dělat, když citům nelze poručit? Co když už Abby prostě nechce být jen Ta, která miluje Joeyho Daye, ale on na ni kašle?

Při prvním pohledu na anotaci mě napadlo, jestli by nebylo lepší ji rozdělit do odstavců, protože se v ní nachází několik na sobě ne až tak závislých informací, které by vizuálně vypadaly lépe, kdyby byly každá zvlášť, a zároveň by je čtenář byl schopen lépe vstřebat. Pro první dojem je zásadní právě to vstřebávání.

Mírná kostrbatost celého textu tomu úplně nepřidává. Zdá se mi, že autorka zbytečně do vět vkládá slůvka navíc, příliš si s textem hraje. Anotace není ten správný okamžik pro květnatost a dlouhá souvětí – čtenář ještě nevěnuje příběh sto procent své pozornosti, tam se teprve musí dostat. Anotace by v tomto případě měla být údernější, snažit se představit to hlavní a zbytečně kolem toho nekreslit okvětní plátky v podobě výplňových slov. A když už jsem tu použila tu pomlčku, ta by se tam také mohla opravit (zároveň to ale může být jen žertíkem wattpadu, který docela rád mění i uvozovky na anglické, nemusí to být nutně chybou autorky).

Co se významu a nastíněného příběhu týče, líbí se mi, kam anotace směřuje. Dějově si na nic nehraje, pokládá v závěru tu správnou otázku. Věřím, že pokud k ní zavítá čtenář, který hledá lehkou letní romanci se střípkem dramatu, aby se neřeklo, rozhodně na něj bude působit správným dojmem, a takřka s jistotou mohu tvrdit, že se pustí do čtení.

Já sama jsem zvědavá, jak si autorka poradí s tématem, které není nijak speciální – léto, společná brigáda, hezký kluk a romantické city. Dýchá na mě středoškolská bláznivá romance s kapkou temných tajemství.

Děj

Příběh je rozložen do prologu a devatenácti podobně dlouhých kapitol, což znamená, že čtení je příjemné, je možné si ho rozdělit na etapy, díky čemuž se čtenář nemusí bát, že se v příběhu ztratí, zatímco bude mít jiné povinnosti. Celkově mě překvapilo, že rozsahem není až tak dlouhý, nicméně si myslím, že jen v nejlepším. Když se totiž vrátím k tématu, poměrně jasně ohraničuje, bude čtenáře čekat, takže by nemělo smysl se děj snažit uměle natáhnout.

Ze začátku dochází k plynulému seznámení se s hlavními postavami, pochopení jejich povahy a prostředí, v němž se děj bude odehrávat. V tomto ohledu autorka odvedla výbornou práci, nebylo těžké začít Abby, Joeyho a Judy vnímat jako plnohodnotné lidské bytosti s vlastními pohnutkami a názory.

Jak se příběh posouvá, dochází k vývoji situací, prostředí, i postav. Opět si stojím za tím, že to bylo výborně zpracováno. Ať už se dostaneme dílo do jakékoli situace, dává to smysl, nejedná se o náhodné změny, vše na sebe krásně navazuje, a díky tomu se čtenář může pohodlně usadit, vychutnat si odpolední čaj a prožívat s postavami všechny jejich pády i vzestupy, které během jednoho léta nastanou.

Převážnou většinu času se děj nese v lehkém, humorném duchu, díky čemuž se usmívá i čtenář. Nicméně mraky na sebe nenechají čekat a občas – stejně jako tomu bývá každé léto – přijdou na návštěvu.

U těchto mraků bych se zastavila, protože co se týče rodiny mužského protagonisty, věřím, že by dávalo smysl, pokud by tomu bylo věnováno více prostoru. Takto to bohužel místy zbytečně tlačí na pilu, a v některých momentech jsem nebyla zcela přesvědčená, že mu věřím ten přístup, který k tomu má.

S tím souvisí i další výtka, obecně vedená k minulosti, neboť ta je v příběhu hojně skloňovaná, vždy však v poměrně přesně položených kolejích, které působí, že jim počasí dalo co proto, a tak bych na ně vlak posílala jen s velkou opatrností. O něco více konkrétních informací, které by doplnily scény zabývající se společnou historií dvou hlavních postav, by mohlo výrazně pomoci celkovému dojmu z tohoto aspektu děje.

Jako velké plus beru nejen způsob, kterým bylo příběh ukončen, ale také celkovou snahu držet se mimo běžné stereotypy použitých prvků, a když to nešlo (většinou proto, že by to působilo jako pěst na oko), tak se autorka věnovala detailům, aby tyto stereotypy působily čtivě, zajímavě a vůči všem ostatním aspektům příběhu logicky.

Nicméně, když se příběh dostával do finále, přišla část, která z mého pohledu drhla nejvíce. Druhá rodina otce našeho Joeyho. Tam jsem byla trochu zklamaná způsobem, kterým byla představena a figurovala v příběhu. Pokud se tedy autorka bude vracet k úpravám příběhu, rozhodně bych doporučila na tomto problému zapracovat, vdechnout těm postavám život a více logiky, protože právě ta u nich byla z celého díla nejslabší.

Ještě bych se vrátila k závěru děje – smekám tu pomyslný klobouk, neboť to pro mě bylo příjemným osvěžením. Věřím, že stejné pocity z toho bude mít každý čtenář, ač se může stát, že v prvním okamžiku to bude považováno za nefér a za takovou malou autorčinu vzpouru vůči středoškolským romancím, které končí tím pověstným až navěky v růžových barvách.

Prostředí

Dění je zasazeno do amerického prostředí, odpovídají tomu jména, instituce a situace, do nichž se postavy mohou dostávat. Myslím, že autorka odvedla solidní práci, nicméně se stávalo, že se v některých okamžicích objevila trochu neamerická reakce, nebo některá ze situací obsahovala poměrně typické české prvky. Jednalo se však o drobnosti, které běžný čtenář přehlédne, a většina českých čtenářů se nad tím ani nepozastaví, neboť to bude považovat za obecně přirozené. Tím pádem se dá říct, že veškeré důležité aspekty příběhu odpovídají zvolenému prostředí.

Pakliže se podíváme na využití prostředí přímo v ději, není toho mnoho, na čem by autorka mohla zapracovat, protože se jí většinu času dařilo dát čtenářům tak akorát detailní představu o tom, kde se právě nacházejí, co je pro postavy nejzajímavější, které detaily mohou být důležité pro pozdější části příběhu, a zkrátka se nebála přizpůsobit kulisy přesně tomu, co je důležité pro správnou atmosféru.

Snad jen v začátku by mohlo být vhodnější o něco více popisů prostředí, nemít strach je občas zopakovat, aby si je čtenář zapamatoval, a poté přirozeně přiřadil k okamžiku, v němž se do stejného prostředí postavy vrátí. Osobně jsem tento problém měla maličko u hrdinky doma, kde jsem si ne vždy byla jistá vzhledem bydlení a toho, jak moc je odkud kam vidět a slyšet.

Postavy

Abby je sympatická, ulítlá, zamilovaná pubertální slečna, které jsem tuto povahu, přidanou nemotornost a celkovou romantickou nezkušenost zhltla i s navijákem. Palec nahoru, protože hrdinka se mi trefila perfektně do vkusu, vlastně jsem ani neměla potřebu ji plesknout, spíš jsem občas do čela pleskla sama sobě, když jí trvalo si něco uvědomit. V průběhu se její charakter vyvíjel, bylo vidět, že se pomalu mění v reakci na dění kolem ní, a opět, bylo mi velmi sympatické tempo, se kterým k těmto změnám autorka přistupovala.

Protagonista příběhu v prvních kapitolách působil, že to bude typický floutek se slečnou na každém prstu, kterého příliš nebere inteligence, ale sociální sítě jsou jeho. Během několika kapitol však přišlo čtenářské prozření a z krásného, leč hloupého chlapce se začal vyloupávat krásný, chytrý a pečující dospívající mladík. Díky Joeymu a jeho vývoji jsem neztratila jako čtenář víru v kouzlo letních romancí, protože mi autorka jeho prostřednictvím ukázala, že je možné napsat i netoxický charakter, do kterého se nám zamiluje hlavní postava. Ale vzhledem k tomu, že to bylo vyprávěno z jejího pohledu, v prvních kapitolách příliš dobrého dojmu neudělal. Nechám tu tedy viset otázku – bylo to záměrně?

Třetí důležitou postavou, takovou spojkou mezi protagonisty, je určitě slečna zmíněná už v anotaci. Judy byla zodpovědná za prvotní impulzy, vytvářela situace a snažila se ze všech sil tu být pro svoji nejlepší kamarádku. Sama tolik štěstí nepobrala, a tak mi nezbývá než doufat, že na ni někde časem čeká to pravé ořechové, že si projde vlastním procesem rozvoje osobnosti a léčení srdíčka, které na svědomí má především její rodinné zázemí. Oblíbila jsem si způsob, jakým přistupuje k životu, a každému čtenáři (respektive spíš tedy čtenářkám) bych přála takovou nejlepší kamarádku.

Co se týče vedlejších charakterů, všechny byly vykresleny dostatečně pro svou roli, a tak ani tady nemám co vytknout. Na druhou stranu, pokud bych se podívala na zoubek rodičům, očekávala bych tam o něco logičtější odůvodnění minulosti a situací kolem Abbyiny a Joeyho rodiny, což jsem už tedy psala výše, tak se nebudu opakovat.

Pravopis a gramatika

Z hlediska celku nemám mnoho, co bych mohla podotknout, protože autorka má dobrou slovní zásobu, ta odpovídá věku i vyjadřování samotných postav, a celkově i po pravopisné stránce není nic, co by vysloveně praštilo do očí, nebo se to vyskytovala v alarmující míře.

Nicméně, co se těch drobností týče, mohla bych zmínit několik překlepů, které si občas našly do příběhu cestu, zmatek v čárkách, jenž bych přisoudila úpravám a přepisování, kdy z delších souvětí vznikaly kratší a naopak.

Další takovou perličkou by mohlo být střídání časů (nepočítám to v přímé řeči, které dává smysl), ale opět bych ho přiřadila na rub nepozornosti, ne neznalosti.

Samozřejmě, pokud někdy dojde k přepisu a úpravám, vždy je i po jazykové stránce co vylepšit, ale v příběhu se nenachází nic, co by potřebovalo okamžitý zásah, a to beru jako velké pozitivum.

Celkový dojem

Sladká a zábavná letní romance, kterou autorka připepřila rodinným dramatem a rivalitou v lásce. Jedná se o lehkou romanci, od které čtenář neočekává hlubokou melancholii, ani vyřešení všech světových problémů, a tak se dočká přesně toho, po čem touží. Autorka se držela úrovně, představila zajímavý, logický a čtivý příběh, který si zaslouží doporučit dál, aby rozzářil co nejvíce tváří v úsměvu, nezapomínaje však na nádech reálnosti.