Název: Svět za víčky
Autor: skalpelka
Žánr: Fantasy, magický realismus
Rozsah: 4 části (rozepsáno)

Anotace:

Svět není vůbec nudný, když si ho dokážete oživit vlastní fantazií. Jedenáctiletá Dáda to ví líp než kdokoliv jiný. Ale když otevře dveře opuštěného domu, začnou se dít věci, na které je i její představivost krátká.

Při pohledu na obálku mě mírně zarazila její jednoduchost. Ne ve špatném slova smyslu, nicméně na poměry wattpadu nedokáže zaujmout tolik jako jiné, což může být škoda, pokud se pod ní schovává zajímavý příběh. Jasně, člověk by mohl namítnou, že nejde o vzhled, nicméně tady na wattpadu je to kolikrát jediná možnost, jak příběh dostat k novým čtenářům (a pak je tu propagace na jiných platformách).
Verze druhá: Tady po čtení nějak necítím spojení akčňácké drsné obálky s příjemným a relativně jemným stylem vyprávění autorky. Je možné, že příběh nebude procházka růžovou zahradou, jak nasvědčuje obálka první, ale že by to bylo jako akční film pro mužnější část populace, to se mi taky nezdá. Tak možná do třetice padne v loterii ta správná?
Anotace je krátká, ale pro mě osobně sympatie začínají v okamžiku, kdy zazní jméno hrdinky (české) a její věk. Málokdy se setkávám s příběhy, kde je hlavní postava ještě dítko, takže mě to zaujalo. Nicméně jak autorka sama řekla, do budoucna by to chtělo trochu vyšperkovat a zlepšit první dojem.

Námět díla se mi nezdá zvlášť originální, podobných jsem již viděla dost, proto tady bude rozhodující zpracování. Máme tu malou holčičku a kouzelný dům, takhle podané to zní až příliš obyčejně, když vezmu v potaz, jak magický příběh se odehrává za dveřmi.

Jakmile jsem začala číst, naprosto mě pohltila lehkost a plynulost vyprávění, jemné melodie slovních obratů, příjemně se posunující děj, který nestagnoval na místě a střípky informací přicházely přirozeně a pozvolna, jak se posouvalo dění samotné. Je vidět, že autorka tuší, jak psát, a proto je čtení velmi příjemným zážitkem.
Líbí se mi, že není vše růžové, postupně přicházejí další a další temnější kousky, které dodávají pohádkovému námětu na hloubce a uvěřitelnosti, ač tu máme co dočinění s magií. Zároveň mě nadchlo, jakým způsobem jsou zpracováni kouzelní tvorové, a jak k nim přistupuje hrdinka i její kamarád. Prostředí dostává opravdu vyvážené množství prostoru, a pokaždé, když se změní, je o tom čtenář náležitě informován, takže mám pocit, že si můžu vychutnávat další aspekty příběhu, aniž bych tápala, kde se právě nacházím, co hrdinka vnímá nejvíc, co ji praští do nosu za vůni, nebo jestli ji zaujme něco na protější stěně. Jako bych viděla jejíma očima.

Dáda je úžasná, vyjadřuje se na svůj věk, přemýšlí na svůj věk, zkrátka jí to věřím každým coulem existence. Se stejnou věrohodností se vyjadřují i jiné postavy, babička působí trochu flegmaticky, ale jako taková milá opora (ač teď se o ni trochu bojím), nejlepší kamarád je zase tak akorát praštěný i starostlivý, abych si ho okamžitě zamilovala. A kouzelné bytůstky? Ty mají místo nejen v mém srdíčku, ale hlavně na tváři v podobě permanentního úsměvu, kdykoli se zjeví na scéně. Pan pes na druhou stranu... inu, taková agresivní duše čivavy v těle velkého ohnivého chlupáče.

Výhradu bych však měla k slovním obratům a výrazům používaným mimo přímou řeč. Očekávala bych, že příběh bude víc směřován na mladší generaci, a tak i slovní zásobu bych tomu přizpůsobila. Vyhnout se delším a složitým výrazům. Pěkně to bylo zpracované ve scéně se zkoušením, o něco méně pak v běžných odstavcích, kde autorka používá místy zbytečně vyspělý jazyk. Po stránce pravopisu bez jediné chyby, kterou by mé oči při čtení zaznamenaly.

Shrnutí

Když mám teda ten názor nějak shrnout, zdá se, že si příběh získal jednoho nového čtenáře, který si občas rýpne v komentářích, ale většinou zkrátka bude hltat, co mu donesou na stůl. Ačkoli první dojem příliš neplní svůj účel, a narazit na ten příběh samovolně, prostě nebudu dostatečně okouzlená, abych se podívala dovnitř, za dveřmi první kapitoly přišlo příjemné překvapení, krásný styl psaní, slovní zásoba, kterou bych i já mohla závidět, a magie takřka v každém odstavci. Jen tak dál.