Formulář:

1. Micka, Violet
2. Micka114
3. Fantasy
4. Ano
5. Skz, NCT, (G)-IDLE, Dreamcatchers, Monsta X, ATEEZ, Super M

Název povídky: Jejda, něco se nepovedlo
Téma: Fantasy, přítomnost, mytologie
Anotace: Nadšence do mytologie Hana Jisunga by nikdy nenapadlo, že vše, co ví o mytologii, podsvětí a nebi jsou již staré informace a že podsvětí již není, co to bývalo. Avšak po omylu jednoho kocoura se to dozví a bude více než překvapen.
Pár: žádný
Upozornění: Bude zde vystupovat Bakeneko a jelikož si nejsem jistá rodem, tak někdy bude nazýván obecně jako kočka v rodě ženském.

Děj:

Jisung seděl v lavici, nevnímaje výklad učitele. Kniha před ním byla otevřená na straně sto šest a zdobil ji obrázek bájného koně Sleipnira ze severské mytologie. Blondýn otočil na další stránku, když v tom se v jeho zorném poli objevila černá kočka se zelenýma očima, které jako by svítily. Chlapec se na ní zmateně podíval, nechápaje, jak se dostala do třídy. Když však vyběhla škvírou ve dveřích pryč, dál to neřešil a věnoval se své knize.

⋆ ˚｡⋆୨୧˚　˚୨୧⋆｡˚ ⋆

„Co to?" podivil se po cestě domů, když opět spatřil černou kočku se zelenýma očima. Tentokrát však seděla přímo uprostřed uličky za restaurací, kde se nacházely už jen kontejnery. Nic víc, nic míň. Blondýn se ještě víc zděsil, když si všiml své propisky v ústech zvířete, jež jej snad vybízelo, zda-li si troufá k němu přiblížit. Jisung nedokázal odolat nevyřčené výzvě a jistým krokem se rozešel ke kočce. Ta se však rozutekla směrem ke kontejneru a zmizela kdesi za ním. Jisung se nebojácně prodral za kontejner, kde takřka ihned ztratil půdu pod nohama a s výkřikem uvízlým hluboko v hrdle spadl do kanalizace. Tedy, to si alespoň myslel.

„Hej, člověče, vstávej," ozvalo se kousek od jeho ucha. Blondýn otevřel oči v domnění, že zde jsou dělníci, i když to bylo nesmyslné. Stále to však znělo více reálně než znetvořená kočka s hlasem podobným starému muži, jenž za svůj život vykouřil snad polovinu všech cigaret. Její smaragdové oči zářily jako baterky.
„Jsi v pořádku?" zeptala se, v jejím hlase znatelný milý podtón.
„Um, asi?" řekl neurčitě, vstal a rozhlédl se.

Ohromná brána z obsidiánu se spolu s černými mřížemi nacházela přímo před nimi, stejně jako cesta vedoucí k ní. Trojhlavý pes a pes, jehož hruď byla zmáčená krví byli jejími strážci. Všude okolo tekla různá voda v různých řekách a nebe ani strop nebyl patrný. Vše se ztrácelo v jednom celku.

„O můj bože," vydechl šokovaně. Kočka však nastražila uši a tiše zasyčela.
„To slovo bych raději neříkal nahlas." Jisung se okamžitě otočil. Jeho oči již byly přivyknuté zdejšímu přítmí.
„Ty jsi Bakeneko," zašeptal, „a ti psi jsou Kerberos a Garm, že?"
„Já věděl, že jsem si vybral dobře," ke konci se slova ztrácela v předení.
„Ano, těší mě. Asi chceš vysvětlení," pronesl přátelským hlasem. Ani ten však nedokázal uklidnit chlapce, který se zděšením začal couvat.
„N-no, možná by se hodilo?" usmál se nervózně, stále couvaje pryč. Kočka se zvláštně zašklebila.
„Spadneš." Jisung se prudce otočil. Až nyní si všiml, že kousek od něj si v kamenném podloží razí cestu jedna z řek.
„Takže," začala kočka, rozcházejíce se směrem k bráně. Blond chlapec rychle vstal, ještě jednou se ohlížeje ke spleti řek a raději kocoura následoval.
„Zabil jsem špatnou osobu," řekl jakoby nic. Jisung byl nejen zaskočený jeho tónem, ale především samotným zjištěním. Oči otevřené dokořán a ústa neschopna cokoli říct.
„Špatnou osobu?" podivil se po chvíli. Kočka kývla hlavou směrem ke psům, kteří jí kývnutí oplatili.
„Cos to říkal?" Bakeneko se nyní otočil na Jisunga, který pouze blbě zíral.
„Hej, haló!" zamával ocasem před jeho očima, aby blondýna probral.
„Hm, jo," vzpamatoval se, „co myslíš tím ‚špatnou osobu'?"
„No, že jsem měl zabít někoho úplně jiného," vysvětlil.
„Ale vždyť ty jsi Bakeneko. Máš mít na hlavě ručník, tančit na ulici a proklínat lidi. A když už zabíjíš, tak pro zábavu?" vychrlil zmateně Han, rukama rozhazujíce kolem sebe. Jeho gestikulace kočku lehce rozesmála.
„Jo, bejvávalo, " uchechtl se, „ale po tom, co se podsvětí spojilo a volby vyhráli řečtí bohové, tak mám nové povinnosti." Bakeneko se otočil na Jisunga. Jejich cesta se pomalu blížila ke svému cíli.
„Cože?" Chlapcovo obočí byla takřka na temeni hlavy.
„Po spojení podsvětí jsme zavedli zřízení podobné tomu vašemu, ale tak nějak všechno dohromady, to je na dlouho, každopádně, teď to vedou," kocourek naznačil uvozovky, „oni. A jestli se chci alespoň nějak dostat na lidský povrch, musím sbírat duše." Jisung se snažil pobrat vše, co zrovna slyšel a došel k jedné zásadní otázce.
„A já s tím mám společného co?"
„Musíš mi pomoct!" zasyčel. Jisung nadskočil.
„A-ale jak?" Blondýn byl zmatený, vyděšený, poměrně unavený a absolutně si nebyl jistý, jestli spí, či bdí.
„Vzal jsem špatnou duši a potřebuju, abys mi pomohl," zavrněl a udělal roztomilý kukuč na chlapce, který už teď vnitřně brečel.
„Já nechci na žádné dobrodružství," zakňoural jako malé dítě. Kočka se na něj zmateně podívala.
„Co to meleš? Jaké dobrodružství? Nemůžu to říct nikomu z nadřízených, jinak mě dají na jinou pozici, proto tě potřebuju kvůli jedné věci; abys tam byl a řekl nějaké to zaklínadlo," vychrlil poměrně rychle a Jisung opět horko těžce zpracovával nově přijaté informace.
„Nějaké zaklínadlo?"
„No, něco takového. Nevím přesně."
„Ty nevíš? Vždyť jsi yōkai, něco jako démon, ty bys to měl vědět, ne?"
„Vy lidé z nás děláte bohy, ale to my, mytologické bytosti, nejsme! Jak si sám řekl, měl bych tančit s ručníkem přes hlavu na ulici a zabíjet pro zábavu, ale tak už to pár desítek tisíc let nefunguje. Opravdoví bohové, jako Zeus nebo Ra, teď vládnou a my, pouhá zvířata a jiné postavy, jsme se staly něco jako prostý lid a každý má svou funkci. Má je sbírat duše a odvádět je zde." Jisung se vážně nestačil divit, co všechno již zjistil.
„Počkat," zapřemýšlel, „vždyť Ra je bůh slunce a Zeus je hlavní bůh své mytologie, tak co dělají tady?" Kočka se uchechtla, něco mezi zasyčením a zavrčením.
„V nebi jsou pouze všechny podoby jednoho boha - Křesťanství, Islám, židovství a tak dále, pak andělé a třeba víla Zubnička, ale ta je teď v penzi. Všichni ostatní z polyteistických náboženství patří tady." Jisung chápavě kývnul, i když to tak úplně nechápal a pokračoval v chůzi.

Černá brána vedoucí do obrovského komplexu byla zdobena lávovými kameny, které vydávaly spolu s teplem světelnou paletu barev, od bílé až po rudou. Její sloh byl nijaký, nepřipomínaje antiku či severskou architekturu. Opracovaný kus materiálu s otvorem pro průchod. Za ní se nacházel obří sál zdoben freskami, zlatem a portály, za něž i přes absenci dveří nešlo vidět. Strop zde chyběl a místo něj se nacházel pohled na hvězdou oblohu, všechna důležitá souhvězdí a planety pohromadě vedle sebe, nedbajíce Keplerových zákonů, zákonů vesmíru ani jiných.

„A-aha," zašeptal Jisung se zakloněnou hlavou.
„Tak pojď, jdeme," zavelel Bakeneko a vydal se k portálu, nad nímž se vyjímal stočený zlatý drak.
„Kam to vede?" zeptal se v úžasu Han.
„Do Asie," zavrněl.
„P-počkat, co?" Blondýn prudce zastavil se zmateným výrazem.
„Sice se podsvětí spojilo, ale tady si vybereš, kam chceš jít. Je to časově méně náročné a více přehledné," pokrčila rameny kočka, ocas omotala kolem chlapcova zápěstí a vtáhla do jej portálu.

Denní světlo, stromy, voda a všechny slohy asijské architektury minulých století. Vše se prolínalo a tvořilo úchvatnou mozaiku historie. Vypadalo to jako venku, avšak strop a okolní stěny tomu dodávaly podobu masivního dómu, který snad neměl danou velikost. Oba stáli na jakémsi břehu, za nimi do kamene vytesán portál, nyní ozdobený vonnými tyčinkami a lampiony. Před nimi stál kamenný most, bez zábradlí či jiných bezpečnostních prvků, pouhá dlouhá čára, pod ní jen propast, pustá a hluboká.

„J-jak?" vyjekl zaskočeně Ji. Kocour se pouze usmál a vesele, s tanečním krokem v nohách, se vydal k mostu. Když si toho chlapec všiml, jeho čelist spadla úplně.
„Kde si vzal ten ručník?" Rozběhl se za ním. Bohužel, most byl nijak neupravený. Kameny různých velikostí se válely všude okolo a spolu s Jisungovou nešikovností se jim povedlo donutit nebohého chlapce ztratit balanc zrovna ve chvíli, kdy byl nejvíce u kraje. Celou propastí se ozval hlasitý řev, následovaný chrastěním.

„Do prdele," zašeptal si kocour pod dlouhými vousy, koukaje na obrovskou kostru. Na její dlani seděl blondýn.
„Šikovný," ozval se ženský hlas nalevo od kocoura. Ten se zmateně otočil na ženu s hadím ocasem a sladkými tyčinkami v ruce.
„Co ty tady sakra děláš?" zasyčel zaskočeně. Nevěděl, komu má věnovat pozornost dříve.
„Byla jsem tu na jídlo, mám ráda tonkatsu a ty vaše polívky," pokrčila rameny. Pohled nasměrovala na malého chlapce v dlani velké kostry.
„Řekni mu nějaký vtip!" křikla na něj medusa.
„Co?!" zasyčel na ni kocour, rozhazujíce rukama tak prudce, že mu vylezly i drápy. Už už jí chtěl něco říct, ale hlas blondýna ho přerušil.
„Bonnichiwa," uklonil se kostře a čekal, krůpěje potu mu vyskakujíce na čele. Chvíli bylo ticho, než se celou propastí rozneslo chrastění kostí, jako by se snad jeho žebry prohnal uragán. Kostra zvrátila hlavu dozadu, čímž vydala zvuk ozubených kol. Blondýn se otřásl zhnusením. Jestli něco nesnášel, tak křupání kloubů a krev.
„C-co to znamená?" křikl směrem k mostu.
„Ty si ho rozesmál! Dobrá práce!" povzbudila ho žena, zatímco Bakeneko stál jako kůl v plotě.
„Teď ho hezky popros, ať tě dá zpátky na most. PĚKNĚ!" upozornila jej. Jisung se zděšeně podíval do prázdných očních jamek a psychicky se povzbudil.
„Prosím, mohl bys mě vrátit zpátky? Nechci tady být dlouho, jinak se taky proměním kostru a nechci ti dělat konkurenci, i když bych stejně neměl šanci," usmál se tím nejsrdečnějším úsměvem, který v tu chvíli dokázal. Kostra na něj koukala jako betonový sloup, bez jediného mimického svalu, překvapivě.
„O můj bože, on se červená!" vyjekla medusa ohromeně. Bakeneko opět jen stál a nechápal, stejně jako Jisung.
„On se červená?!" vyprskl kocour.
„Jo, chodím tu často a již několikrát jsem viděla, jak se s ním zdejší bytosti baví. Někdy mě i přizvaly. Vy Asiaté jste vážně milí!" usmála se, nespouštějíce pyšný pohled z blondýna. Ten stále nechápal, jak se může kostra červenat. Naštěstí pro něj, opravdu se tou lichotkou červenala a s vtipem k tomu jej poměrně ochotně vrátila na most. Následně zamávala a zmizela nehorázně záhadným způsobem v propasti. A zatímco medusa mávala do míst zmizení, Jisung s Bakenekem stáli a přemýšleli. Především Jisung, jehož svět se pomalu hroutil.

„Ssss, to bylo dobré," usmála se na něj medusa a všichni její hadi. Han si až teď uvědomil, kdo je ta žena a uskočil, málem opět padajíce do propasti.
„J-jak?" zděšeně hleděl na malé hady, kteří rostli z hlavy ženy. Ta na něj pouze zmateně koukala.
„Co tím myslíš?" zeptala se, než si sama něco uvědomila, „Panebože, ty jsi člověk!"
„Šššss!" zasyčel na ni Bakeneko. Medusa s vytřeštěnýma očima chápavě přikývla.
„Jak to, že jsem nezkameněl? A jak to, že ti rozumím? Proboha a jak to, že rozumím i tobě?!" Otočil se na kočku, která se leknutím naježila. To přimělo hadí ženu ke smíchu.
„Jsme v podsvětí, tady mluví všichni stejnou řečí a kromě bohů, kteří jsou v čele, všichni ostatním nemůžou požívat své schopnosti. Ani se nemůžeme navzájem zabít, pouze způsobit bolest přímým fyzickým kontaktem," vysvětlila. Jisung přikývl a opět nějakým způsobem zpracoval nové informace.
„Tak jo, jdeme?" zeptal se jej Bakeneko a automaticky se rozešel směrem k obydlím.
„A kam vlastně jdeme?" Jisung se také rozešel a pár dlouhými kroky dohnal kocoura. Medusa se také přidala.
„Potřebuju najít někoho, kdo ví, jak spojit tělo a duši," odpověděl.
„A kde je duše?" zajímal se blondýn.
„Tu mám v sobě," pohladil si bříško a vesele poskočil, čímž rozpohyboval ručník na své hlavě. Medusa se zasmála.
„A proč jdeš teda do Asie?" pozvedla obočí.
„To by mě taky zajímalo," zašklebil se Sung. Bakeneko zastavil a otočil se na ty dva.
„Když jste tak chytří, kam máme jít? A co ty tady vlastně chceš?" zamračil se na hadí ženu, divoce mrskaje svým dlouhým ocasem.
„Očividně pomáhám," odsekla, „pokud chceš, aby se oživil, musíš za někým, kdo umí dávat život, to ví snad každý." Jisung jen přikývl. Kocour chvíli koukal před sebe, než dlouze vydechl.
„Fajn, tak jdeme tam, kam myslíte," zavrčel.
„Dobře, takže, když už jsi mě tady dostal," věnoval mu poměrně naštvaný pohled, „tak teda pomůžu. Jeden z bohů života je Isis. Mohli bychom jít za ní a zeptat se."
„Hmm," zapřemýšlela, „to je dobrý nápad."
„Ale co když nám to neřekne?" zeptal se blondýn. Medusa pokrčila rameny.
„Pochybuju. S Isis mám dobrý vztah a už jsme byly párkrát na indické jídlo k Buddhovi. Celkem fajn týpek," začala si pochvalovat, přičemž začala ignorovat vše ostatní, dokud si Jisung neodkašlal.
„Jdeme?" otázal se. Postavy přikývli a všichni se vydali do Afriky stejným způsobem, jako se Jisung s kočkou dostali do Asie.

⋆ ˚｡⋆୨୧˚　˚୨୧⋆｡˚ ⋆

„Jsme tady!" otočila se na něj trošku agresivně medusa, čímž vylekala kočku. Ta se naježila, zasyčela a bleskurychle se dostala na chlapcova ramena. „Nejsi náhodou něco jako démon, který zabíjí lidi?" zeptal se jej. Bakeneko nahodil poker face a se sklopeným ocasem slezl.
„Tak jo, ty," ukázala prstem na kocoura, „zůstaneš tady. Nemám už na tebe energii." Bakeneko protočil panenkami. Medusa a její hadi se podívali na blondýna. Chvíli na něj upřeně koukala, zatímco její hadi ji něco našeptávali, spleť jazyků a sečení tvořící jedinou zvukovou kulisu v hlubokém tichu.
„Raději tady taky zůstaň. Isis není zrovna fanoušek Asiatů. Tak jo! Čekejte tady!" rozkázala a začala se plazit směrem k hrobům velkých faraonů.

„Můžu mít otázku?" odvážil se Jisung, otáčejíce se čelem ke kocourovi. Ten mu jen pokynul, aby pokračoval.
„Jak si mohl zabít špatnou osobu? Nemáte přímo dané, koho zabít?" podivil se. Kocour vykouzlil nějakým zázrakem úšklebek na své tváři.
„Máme, dokonce máme i datum, což byl právě ten problém. Já zabil nějakého Lee správného data, ale špatného roku. Tenhle má umřít až za padesát šest let."
„Aha," bylo jediné, co blondýn řekl.

⋆ ˚｡⋆୨୧˚　˚୨୧⋆｡˚ ⋆

„Představte si, mám to," zajásala medusa, čímž ty dva chudáky vyděsila. Oba však byli ihned v normálu a zajímali se, co to vlastně má. Medusa i její hadi se usmáli nad jejich zvědavostí.
„Je to speciální říkanka, po jehož vyřčení se nejen duše vrátí do svého těla, ale také si oba nebudete nic pamatovat. Jen to, co jste zažili před tím, než vás odnesl tenhle prašivý kocour," usmála se sladce na Bakeneka. Ten jí sladký úsměv oplatil spolu s taneční kreací nazývanou pukrle.
„Jo, ale je tady jedna věc," zarazila se. Jisung zpanikařil, zatímco kocour dlouze vydechl.
„Proč mě to nepřekvapuje?"
„Jsi mytologická bytost, která ví, jak to chodí? Asi," řekla ironicky, „každopádně, někdo umře. Podsvětí už tu duši započítalo a pokud ji vezmeš, budeš mít mnohem větší problém."
„A kdo umře?" zajímal se.
„On," ukázala na nyní vyděšeného chlapce, „nebo někdo z příbuzných toho, koho jdete oživit, nebo přijdeš o jeden ze svých životů ty." Medusa se na ně vážně podívala.
„Hele, a fakt to tak moc vadí, že jsi to spletl?" zeptal se Jisung. Bakeneko také přemýšlel.
„Jo, vadí," zasyčel podrážděně.
„Smím znát důvod?" Medusa se zvědavě naklonila blíže. Bakeneko ji chvíli propaloval pohledem, než si povzdechl.
„Je to pravidlo. Nemůžu zabít nevinného kočkomila. Kdyby to byl kdokoli jiný, vykašlal bych se na to, ale takhle je to stejný problém, jako bych ukradl duši." Nastalo ticho. Medusa se nestačila divit, jaké pravidla jsou v Asii a Jisung se nestačil divit, pro co musí riskovat život. Pro šílence s kočkami.
„Fajn, no, takže tady máte?" podala jim to s tázavým pohledem. Bakeneko váhal, avšak Jisung to sebejistě vzal, čímž je samozřejmě oba překvapil.
„Vážně?" podivil se kocour.
„Jo, jestli je podsvětí takovéto, tak mi ani moc nevadí umřít." Medusa se zasmála nad jeho pošetilostí.
„Pitomče, takové je jen pro bohy a jiné postavy mytologie, ne pro duše. Leda, že by se tě někdo ujal a ty mu sloužil," objasnila mu to. Jisung se zákeřně usmál na Bakeneka.
„Však mě by se tady kocourek ujal, když jsem kvůli němu umřel, ne?" usmál se nevinně. Medusa zalapala po dechu a překvapeně pohlédla na chlapce, stejně tak i Bakeneko.
„Um, samozřejmě," vysoukal ze sebe ještě stále zaražený.

„Dobře, takže to řeknu, jakmile budeme v jeho bytě s jeho tělem a ty uvolníš jeho duši, že?" ujistil se Jisung. Obě mytologické postavy tiše přikývly.
„Tak, teď se musíme dostat do jeho bytu a máme to!" zajásal kocour, jeho předešlá nálada zpět. Ke konci také nechtěně začal příst. Medusa si nemohla pomoct a jednou rukou mu pohladila hlavičku.
„Nyaaaa! Ssssss!" vyskočil kocour, ježíce při tom svou černou srst.
„Tohle už nikdy nedělej!" vyjel naštvaně na hystericky se smějící ženu. I hadi nahrazující její vlasy plakali smíchem.
„Pokusím se," odpověděla s hlubokým výdechem, „ale teď už byste měli jít, čím dřív tam budete, tím líp." Oba přikývli.
„Díky za pomoct, vážím si toho," zamumlal kocourek. Jisung se musel uculit nad jeho chováním. On sám se k ženě otočil a hluboce se uklonil.
„Moc děkujeme!"
„V pořádku." Usmála se mile. Oba se ještě jednou uklonili ženě s hady místo vlasů a vydali se k portálu. Tentokrát šli přímo do první místnosti, kde strop tvořila všechna souhvězdí a dveří tam bylo nespočet.

⋆ ˚｡⋆୨୧˚　˚୨୧⋆｡˚ ⋆

„Takže, tady máš adresu, jakmile budeme venku, budu kočka, která neumí mluvit. Jasné?" podal mu kousek papíru s textem. Jisung jej ihned začal luštit, jako by se snad jednalo o nějaký tajný kód.
„Už chápu, proč se říká, že člověk škrábe jako kočka," zamumlal si pod nosem a papírek vložil do kapsy ke druhému, než se pohledem odebral k rámu, který byl vytesaný do černého kamene. Blondýn si nedokázal vzpomenout, jestli zde byl i před tím.
„Neboj se a prostě skoč," byla poslední slova Bakeneka mizejícího ve zdi. Blondýn se zhluboka nadechl, díky tomu se mu trochu zamotala hlava, a kocoura následoval.

Soumrak se již nebezpečně snášel na velkoměsto. Lidé pospíchali z práce a dopravní špička jim to často znepříjemnila. V oknech se pomalu rozsvěcela světla, stejně jako ve tmavších částech pouliční osvětlení. K těm patřila i lampa v uličce za restaurací.

Blondýnův mobil začal zobrazovat upozornění, některá byla i hodinu stará. Rychle je přelétl pohledem, odpovídaje jen na zprávu od spolubydlícího. Mobil vložil do batohu, odkud se ozvalo kočičí zaječení.
„Promiň," omluvil se a vydal se na adresu, která mu byla sdělena.

⋆ ˚｡⋆୨୧˚　˚୨୧⋆｡˚ ⋆

„Sakra." Blondýn stál před domem, kde měl dotyčný bydlet. Dveře byly překvapivě zavřené, místo kliky koule a zámek.
„Mňau," ozvalo se z batohu, ze kterého také následně vyskočila černá kočka. Vznešeným krokem došla ke dveřím, usadila se a čelem se o ně opřela. Chvíli se nic nedělo, než se kočka zapřela pořádně a dveře se zlehka otevřely.
„Drsné," zašeptal chlapec, popadl kočku do náruče a vydal se k výtahu. Jisung jej přivolal a po nastoupení se zadíval na několik tlačítek, každé z nich symbolizující jedno patro.
„Mňoukni, až budu u správného," řekl tlumeným hlasem a prstem začal přecházet po každém z nich.
„Mňau," ozval se kocourek u tlačítka osm, které se po blondýnově doteku zeleně rozsvítilo. Výtah se rozjel.

„Tak jo, veď mě," rozkázal Jisung, když položil kočku na zem po výstupu z výtahu. Kočka neztrácela čas a rozběhla se ke správným dveřím, jež opět otevřela stejným způsobem. Následně dlouze mňoukla a utekla dovnitř. Jisung dlouze vydechl, než se zadrženým dechem vstoupil. By byl malý, smrad spáleniny ve vzduchu. V chlapci hrklo a on s nejhorším očekáváním pokračoval až do kuchyně, kde naštěstí nebylo nic, kromě spáleného obědu a mrtvého kluka. Jisung si oddechl, než si pořádně uvědomil, co vlastně našel.
„Do prdele!" zanadával a odvrátil pohled. Ten padl na černou kočku na stole, která vypadala, že se velice dobře baví.
„Tak jo, ať to máme za sebou," vydechl. Kočky kývla.

Smaragdové oči se rozsvítily jasným světlem a z nyní otevřené tlamy se začala linout zvláštní hmota podobná mlze. Jakmile byla všechna venku, tvořící jakýsi narůžovělý, sladce vonící opar nad celým bytem, Jisung se zhluboka nadechl.

„ja' wafaeal

'ashya' la 'uriduha.'iidha smetny ,tilk alwafayat alrahibat?

yueid lah hayatah ,

tarikh alruwh waljisd.jaeal aleawdat ,la yuhimu maadha."

⋆ ˚｡⋆୨୧˚　˚୨୧⋆｡˚ ⋆

„Huh?" Jisung se poškrábal na zátylku a rozhlédl se. Cizí kuchyně, cizí byt, cizí vařečka mířící k jeho obličeji.
„Aaaaa!" zaječel, rychle uhýbajíce bokem. Naproti němu stál kluk, možná spíše muž, s medovými vlasy, vyděšeným výrazem a pokličkou v ruce.
„Kdo sakra jsi?" vyhrkl na něj, připravující pokličku k použití.
„A kdo jsi ty?!" vyjekl mladší.
„Já jsem Minho, obyvatel tohoto bytu, ale co tady děláš ty?!" Ke konci věty již takřka křičel. Jeho obličej byl naštvaný a povědomý.
„No, jsem Jisung," začal opatrně, „a opravdu nevím, co tady dělám." Minho podezíravě přivřel oči. Jisung na něj chvíli koukal, než mu něco přelétlo přes nos. Zamyšleně se zadíval do podlahy.
„Nemáš nějaké zvíře? Kočku nebo tak?"
„No, mám tři, ale ještě jsem je nestačil přivézt, bydlím tu teprve týden. Proto jsem zachránil tu černou kočku....." Minho se zmateně začal rozhlížet po místnosti.
„Vždyť seděla na lince," zašeptal si pro sebe.
„No, tak já radši půjdu, těšilo mě," řekl Jisung, zvedaje se ze země. Minho ho celou dobu podezíravě pozoroval.
„Mě taky."

Jisung vyšel na chodbu, vydávaje se k výtahu, když si periferním viděním všiml černé kočky ležící s hlavou u louže krve. Chvíli ji zmateně pozoroval, než jej natáhlo a on musel urychleně odejít, pokud se nechtěl pozvracet.

+++

Překlad:

přišla a učinila,
věci které nechci.
zda-li si mě vyslyšela,
ty strašná smrti?

vrať mu život,
spoj duši a tělo.
uskutečni návrat,
ať jsou zase jedno.