Uběhlo několik měsíců. Rodiče ti koupili housle, aby ses mohl učit hrát. Stále se chvílemi zadrháváš. Nehraješ stále čistě, tak jako já.

Někdy z toho býváš opravdu moc smutný, ale já ti neustále dokola opakuji tu samou větu. To chce jen čas. Ty se usměješ, a pokračuješ dál ve cvičení.

Každý den u vodopádů hrajeme společně. Každý by se zeptal, pro koho hrajeme, kdo je naše publikum. Ráda vám odpovím na tuto otázku. Našim publikem je příroda, která nás nevyrušuje, jen mlčky naslouchá naší melodii. Pak nám to sama oplácí vlastní melodií. Každý večer pak sedíme a sledujeme zapadající slunce.