Procházím se s tebou už pár dní po lesích a lukách. Usmívám se, když ti ruka vystřelí vzhůru. Křičíš na mě, že slyšíš tu překrásnou melodii, kterou nám zpívají ptáci. Tak moc mě hřeje u srdce, slyšet tě říct něco takového. Tolik let jsi žil jen zavřený doma. Venku jsi se procházel s nasazenými sluchátky na uších. Nevnímal jsi okolí. Teď už ano.

Ušel jsi už velkou vzdálenost. Stále chceš být venku. Každý den se mě ptáš, jestli tě vezmu do lesa, a já vždy odpovídám kladně.

Překvapilo mě, kolik toho o přírodě víš. Nikdy ses o takové věci nezajímal.