2. Kapitola
Jsem ráda, že ses rozhodl mi dát šanci ukázat ti nové krásy tohoto světa.
Slyšíš ty zvuky? Ne? Nevadí, brzy zjistíš, že i tohle je hudba. Jen musíš poslouchat. Soustřeď se, zavři oči. Nechť, ať ti vítr pocuchá tvé černé vlasy.
Slyšíš ty zvuky? Ano? To je vítr. Možná to zní absurdně, ale je to tak. I on vydává melodii. Nikdo si toho moc nevšímá.
Lidé přestali vnímat krásu přírody v den, kdy vznikly mobilní zařízení. Ptáš se proč? Je to jednoduché, můj milý bratře. Lidé si do uší nasadí sluchátka, jakmile vyjdou ven ze dveří, aby neslyšeli okolní zvuky.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top