Jen vezmi mé srdce
Do svých něžných dlaní
A mršti s ním o zem.
Stejně se ti neubrání. 

Střípky ledu toho sbírat
Už se nevyplatí.
S trochou štěstí po čase
Se k sobě zase vrátí.

Střípky ledu toho sbírat
Už je asi zbytečné.
Byť by je v celek složili,
Navždy budou netečné.

Střípky ledu toho sbírat
Už je jen ztráta času.
Můžeme jen tupě zírat
Na tu roztříštěnou krásu.

Vězni vlastních myslí...
Napospas vnitřním hlasům...
Příliš pozdě vzdali jsme se naděje na spásu.