Celý tvůj život tě následuji věrně.
Stárnu s tebou, oba dva vypadáme stejně.
A i když tvůj úkryt občas chtě nechtě prozradím,
můžeš si být jist, že tě nikdy nezradím.
Jsem ti v patách neustále,
jsem tady, když máš na mále,
najít světlo ti pomáhám.
Jsem tvým nejbližším společníkem,
vidíš mě i pouhým zrakem,
ale někdy zmizet neváhám.
Tví přátelé mě dobře znají,
však nikdo z nich mě nepozdraví,
nikdo se mnou nepromluví,
stejně jako ty.
Všichni ví, že se mnou nevyhrají,
postrádám život i zdraví,
nikdy se nezamiluji,
neznám tyhle trampoty.
Přede mnou nic neutajíš,
bdím i když ty zrovna spíš,
věci okolo nás mě taky mají.
Však rozhlédni se a uvidíš!
Ovšem v temnotě se ztratím lehce,
jako jehla v sena kupce 
a pak mě najdeš jedině,
až rozsvítíš světlo v tmách.
Nemizím schválně, jsem v tom nevinně!
Jen mě láká plamen ve svíčkách.
Snad ze mě nemáš někdy strach...
Pokoušej se klidně chodit po špičkách,
stejně neuslyšíš kroky mé.
Třeba je to tak záměrně,
a třeba ne...
Copak? Už tě štvu svým tlacháním?
Nemůžeš přece slyšet můj hlas...
Nebo ano? Vídím, že hrůzu ti naháním.
Otáčíš se za mnou zas a zas.
Však mě nemůžeš chytit,
ni slyšet, ni cítit.
A možná právě to tĕ děsí,
když existuji já,
tak kdo ví zda poblíž nejsou jiné běsy?
Vždyť když jsem dvakrát, jsem taky zabiják...

Ano ano... už je to tak... nemohla jsem si pomoct a připletla jsem sem Doctora Who. Dnes je to už třetí, poslední básnička, tak si ji užijte! Ale nebojte, zítra míním pokračovat.
Děkuju za rovné #20 místo v poezii.♥♡♥ Snad se dostaneme i do první desítky... Věřím, že s vámi ano. ;)

S.O.U.L. ♥♡♥