Zmačkané lístky pouťové růže, 

ježs kdysi vystřelil a vetknul jí do vlasů, 

abys podtrh' její krásu, 

vem do svých dlaní, 

před zradou lásky nic tě neubrání, 

a zlomené srdce

víc než spálená kůže 

bolí a pálí, 

tak prudce 

a trpce. 

Zmačkané lístky papírové růže, 

jež ti hodila k nohám, vem do svých dlaní.

Sám dobře víš, nic ti nepomůže, 

Nic tě neubrání, 

před bolestí a samotou k uzoufání. 

Tak vepiš prstem do písku její jméno, 

jež nebylo ti souzeno, 

pak zašeptej ámen 

a zapomeň navždy. 

Vždyť teď jsi svým vlastním pánem

a to nemůže říct jen tak každý.