Do očí bije prudká záře
světel jako z nemocnice,
horečkou mi hoří tváře,
kouř cigaret plní mi plíce,
a dusí mě, pálí hluboko v nitru.
Snažím se marně odolat bolu
a utopit ho tak v litru
až dvou alkoholu.

Můj zmatený život postrádá smysl,
a třeba jsou jen prachsprostý výmysl
i všechny mé emoce.
A mozek a srdce
jsou dvě nicneříkající tělesa
v chladném pustém vesmíru,
ušitém na míru
životu vraha,
kterému není souzeno nebe,
protože zničil své nejbližší i sebe.