Věnováno mile otravné osobě, díky které jsem tuto kapitolu vůbec napsala: GryffindorPrincess00

I když byl Únor a zemi vládla zima, byla tu i tak spousta lidí. Pětice dam, které kolem nich prošly si nesly jakési podivuhodné květiny a zase jiná žena ve špičatém klobouku a s velkým zvonem na celou ulici vyvolávala akci na nejrůznější přísady do lektvarů.
Lily celá nadšená zavýskla, popadla paní Evansovou i slečnu za kabáty a táhla je do nitra té celé zvláštně kouzelné uličky.

Domy různých velikostí na sobě byly namačkané a z několika se linuly i odporné výpary. Kočičí hlavy byly ve sněhu vyškapané a doteď byla na něktérých domech Vánoční výzdoba. Výloha pátého obchodu byla celá zastoupená řadou kluků i holek různého věku. Lily přes mezírku zahlédla, jak se cosi zalesklo a když se jeden kluk skrčil zahlédla naleštěnou násadu, něčeho, co velmi silně připomínalo koště.
Proběhla kolem uzoučkého krámku a dál si prohlížela krásy, které tu byly. Skupinka dívek si něco tiše šeptala, a pak jedna z nich vytáhla z kapsi malou lahvičku a všechny ostatní dívky obdivně zalapaly po dechu. Z dvanáctého obchodu byla slyšet hudba a z krámku hned naproti si jeden velmi vysoký kluk odnášel obrovského výra, který se mračil na všechny strany a působil dojmem, že čo nevidět svého pána klovne do nohy. Mladík si toho zjevně vůbec nevšímal a za rytmu skřípavé melodie se vypravil směrem k Děravému kotli.

Lily si až teprve teď všimla bělostné stavby, která dozajista vévodila všem ostatním. Zlato, jenž se lesklo v matném slunci a které budovu nepatrně zdobilo dávalo ještě na větší noblese než by se mohlo na první pohled zdát.

,,Teď půjdeme směnit pár liber a pak ti půjdeme nakoupit vše potřebné." Lily úplně zapomněla, že tu není sama. Jenom polkla a vydala se za slečnou k těžkým dveřím, které hlídal nepatrný mužík; měl velké uši a velký dlouhý nos. Malá očka se mu leskla a obrovská chodidla nepřiměřená k jeho výšce měl schovaná v černých společenských botech.

,,Dobrý den," pozdravil je zdvořile pisklavým hlasem skřet a s úklonou jim otevřel dveře. Lily se divila, jak to takový drobný mužík, který je ještě menší než ona může vůbec zvládnout. Vždyť ty dveře už od pohledy byly velmi temžké. Objevily se v mramorové místnosti. Zlatem obkládané zdobené stěny odrážely svou krásu v obrovském zlatém lustru, který byl přesně uprostřed celé té místnosti.

Všude kam se Lily jen podívala byli samí skřeti. Jeden z nich teď převážel průhledné drahokamy, které mohly být jedině diamanty a když si všiml, že ho Lily pozoruje, ušklíbl se a přidal do kroku. Lily se tedy rychle otočila zpět k slečně která nyní smlouvala se skřetem.

,,Takže" promluvil neobyčejně pisklavým hlasem skřet a ještě jednou si celý obnos peněz přepočítal ,,to máme celkem... hmm třicet, čtyřicet... to máme celkem devadesát liber. Takže to dělá pět a čtyřicet galeonů, madam, prosím."
Skřet všechny velké zlaté mince bezpečně uložit do váčku, který následně předal slečně Accipiterová. Ta váček váček předala pani Evansové, poděkovala skřetovi a poté vyšly ven.
,,Nashledanou," znovu se jim uklonil vrátný a počkal dokud se dveře nevyprázdní.

,,Tak kam půjdeme nejdřív?" Zeptala se se zářícím úsměvem slečna. Bylo tu tolik obchodů, které by mohly navštívit, ovšem Lily se nemohla rozpoltit a tak zvolila, že si nejprve nakoupí knížky.
,,Skvěle, takže teď mě prosím následujte, půjdeme ke Krucánkům a Kaňourům."

Obchod Krucánky a Kaňoury byl téměř na začátku ulice. Rozlehlé výkladní skříně byly úplně zaplněny všemožnými knihami s ještě ruznorodějšími názvy, jako třeba: Já vlkodlak, aneb jak se vypořádat s nešťastným kousnutím. Soudě podle tloušťky knihy, toho o životě takového vlkodlaka, ještě moc nezjistili, pomyslela si Lily a dál si prohlížela všemožné názvy knih.
Znamení čajových lístků, Věstbu z karet, nebo Smrtonoš, přízrak osudu, prošla Lily téměř bez povšimnutí, ošem u knihy s nazvem: Zvěromágem se musela zastavit a obdivně si ji prohlížela. Dál v řadě bylo i několik historických výtisků z dob válek mezi kouzelníky a mudly a také několik životopisů a přesně uprostřed té největší z výloh se na rudě sametovém polštářku náhherně leskl sytě citrónově zelený brk a u něho byl popisek

Pero ze vzácného afrického Pastelníčka
Cena: 23 galeonů za kus

Lily se na chvíli zasnila, že by mohla psát takovým vzácným brkem, ovšem za nedlouho si uvědomila, že to může být jen obyčejné obarvené peří z tuctového ptáka, který je podobný tomu, který často sedává před domem Evansových.

Věšly do prodejny a zvonek nadedveřmi je okamžitě ohlásil. Vevnitř to bylo pod nánosem knih velmi stísněné a regály sahaly do nepředstavitelných výšek. Lily si pár knih okamžitě začala prohlížet a byla překvapená když na jedné z nich nenašla byť jen náznak nějakého pokusu tyto stránky popsat.
Slečna Accipiterová jí pomohla sehnat všechny předepsané knihy a když si všimla, že si Lily prohlíží učebnici lektvarů pro pokročilé jenom se usmála.
,,Na tuhle učebnici máš ještě pár let čas, ale neboj ještě uvidíš, že odvar živé smrti není tak jednoduché uvařit, jak se na první pohled zdá."
Zaplatily co měly a vydaly se pro mosazné váhy, kotlík, skleněné lahvičky a dalekohled.

V lékárně se mísily výpary s nepříjemným pohledem na mrtvá zvířata v láku a sušené části různých brouků. Jediné z čeho se Lily nezvedal žaludek byly rohy jednorožců, které na druhou stranu byly nechutně drahé.

,,Co kdybychom ti teď šly pořídit hůlku?" navrhla paní Evansová, která poprvé od chvíle , kdy se na Příčné ulici promluvila.
,,To je skvělý nápad, pojdě za mnou" zajásala slečna a už si to hrnula k úzkému domku.
Z nápisu nade dveřmi, ze kterého začínalo odlupovat zlato se dalo ještě spoustu vyčíst a hlásal: Ollivanderovi/ Výrobci vybraných hůlek od r. 382 př. Kr. V nikdy nemyté výloze za zamaštěnými okni ležela na dávno vybledlém polštářku s pořádnou vrstvou prachu, jedna hůlka.
Vešly dovnitř a vzadu zacinkal zvonek. V malém krámku bylo až na nekonečné police s vyskládanými cihlovitými krabičkami a vysokou stolici pusto a temno.
,,Pane Olivandere?" zavolala do prázdna slečna a o chvíli později z jednoho z nekonečných regálů vykoukla hlava plná stříbrných rozježených vlasů, které se odrážely ve světle jediné svíčky.
,,Dobrý den," přívětivě je pozdravil mužský hlas a šel k nim. Ve světle svíčky si Lily všimla velmi vrásčité tváře se širokými bledými oči. Když muž vyšel na matné světlo, už jeho tvář nepůsobila tak vrásčitým dojmem. ,,jedenáct palců, břízové dřevo, žíně z jednorožce a poddajná, nemám pravdu?" usmál se pan Ollivander na slečnu.
,,Ano přesně tak."
,,Mohl bych se na ni podívat?"
Slečna zašmátrala v kapse a podala svou podivně řezanou hůlku.
,,Ach ano ano," usmál se pan Ollivander a oči se mu rozzářily když si ji prohlížel ,,na tuhle hůlku jen tak nezapomenu...přišel jsem totiž při hledání jejího dřeva od kůrolezců k této jizvě."
Vykasal si rukáv a pozorně si prohlížel svůj dárek od kůrolezců. ,,Hrozný potvory, ale na druhou stranu."
Vrátil hůlku slečně a pak se obrátil na Lily.
,,Neprve mi řekni, mladá slečno, kterou rukou píšeš?"
,,Píšou pravou," odpověděla okamžitě Lily a ucítila jak si ji sám od sebe přeměřije krejčovský metr.
,,Teď prosím natáhněte pravou paži. Ano, děkuji." Metr, Lily přeměřil snad celou ruku všechny klouby od konečků prstů po rameno, od ramene k podlaze, kolem hlavy a dokonce změřil i vzdálenostmezi nosem a rty. Pan Ollivander mezitím přecházel mezi regály a vytahoval jednotlivé cihlovité krabičky.
Když se vracel nejméně se šesti krabičkami, metr už začínal měřit délku jednotlivých pramínků vlásků.
Pan Ollivander jedinkrát mávl hůlkou a metr se okamžitě stočil a dopadl na tmavý stolek, kterého si Lily nejprve vůbec nevšimla.
,,Tak-" pan Ollivander položi všechny krabičky na malý stolek vedle metru. ,,všechny hůlku mají jádro z jedné ze tří kouzelných substancí. Z blány dračího srdce, ze žíně z jednorožce, nebo z pera ptáka fénixe. Všechna tato zvířata jsou velice mocná a nalézt je je velmi obtížné... takže začneme."
Pan Ollivander otevřel první krabičku a podal hůlku Lily.
,,Prosím slečno. Jedenáct palců, blána z dračího srdce, Cesmínivé dřevo, pružná. Prosím, mávněte s ní."
Lily si připadala trochu hloupě, ale nakonec hůlkou mávla a z ní jako blesk vystřelil oslnivý, fialový proud světla. Pan Ollivander stačil jen tak tak uskočit a záblesk se ztratil v krámku.
,,Ne, ta rozhodně ne." Prohlásil pan Ollivander, sebral jí první hůlku a podal jí další. ,,Tahle by mohla být ta pravá. Ebenové dřevo, pero z ptáka fénixe a devět a tři čtvrtě palce dlouhá, zkuste."
Lily mávla hůlkou stejně jako tou první, ovšem tentokrát ji celou zahalil bílý oblak nějakého kouře.
A tak zkoušela další a další a další. Hůlky se kupily na vysokých hromádkách a pan Ollivader si každou chvíli otíral spocené čelo. Bylo to k nevíře, ale Lily měla takový divný pocit, že už odzkoušela polovinu všech hůlek, ale i přes to žádná nebyla ta pravá. Při třicáté páté si slečna sedla na židly a o chvíli později to vypadalo, že dříme. U čtyřicáté osmé hůlky už začala usínat i paní Evansová, rozloučila se dcerou a slíbila jí, že se za chvíli vrátí, poté otevřela dveře krámku a šla Příčnou ulici prozkoumat na vlastní pěst, slečna mezitím opřená o opěradlo, spokojeně klimbala.
,,Vy jste tedy opravdu náročná zákaznice. Tolik odzkoušených hůlek se jen tak nevidí." usmál se pan Ollivander a vydal se do hlubin krámku na hon té správné hůlky.
O chvíli později zacinkal zvonek a dovnitř vešla vysoká štíhlá dáma s ostrými rysy a za ní stejně vznešeně pravděpodobně její dcera. Dáma si zhodila kápí z hlavy a odhalila tak její dokonale sčesané kaštanové vlasy. Kradmo se po Lily podívala a pak si něco zamumlala. Lily jejímu mumlání vůbec nerozuměla, žena asi byla cizinka.
Její dcera jí byla podobná jen ve dvou věcech: ve stejně kaštanových vlasech přesně střižené na podkovu a v pohrdavých a povýšených pohledech, které vrhala na celý krámek.
Po chvíli se z hlubin krámku vynořil ještě rozcuchanější pan Ollivander, v náručí nesl nejméně tucet krabiček a vypadal, jako by právě vyšplhal na střechu světa.
,,Dobrý den," pozdravil je se zářícím úsměvem a krabičky položil Lily k nohám.
,,Dobrý den," odpověděla jen krátce a jakoby nuceně.
,,Mohl bych vás poprosit o chvíli strpení, mám tu ještě jednu zákaznici." usmál se pan Ollivander ,,mezitím se můžete posadit," nepřímo ukázal k židli a asi si neuvědomil, že už na ni někdo je.
,,Ale zajisté," odpověděla žena a se svou dcerou se postavila do rohu prodejny, hned vedle židle a na slečnu, která teď trochu hlasitěji zachrápala vrhala pohrdavé a znechucené pohledy.
,,Tak, a my jdeme zkoušet dál," promnul si pan Ollivander ruce a poté Lily podal čtyřicátou devátou hůlku. Když už Lily odzkoušet další dva tucty, vypadalo to už beznadějně. Nepřidávala k tomu ani moc ta dáma v černém, která netrpělivě podupávala kozačkami a pořád si pro sebe něco mrmlala.
,,Není možné, aby se tu pro tebe nenašla žádná hůlka." utěšoval ji pan Ollivander, když znovu mizel v regálech.
,,Horreur! Horreur!..." teď už si Lily konečně uvédomila co je to za jazyk. Tato slova by poznala i kdyby je někdo komolil jak nejlíp to jde. Tyhle slova používala jejich francouštinářka po každé písemce kterou kdy psali. Damá teď pochodovala od rohu k rohu a pořád vrhala nepěkné pohledy na Lily, na její pěkně velkou hromádku hůlek, na slečnu a poté znovu na Lily. ,,Pas digne d'un tel honneur!"
,,Mère!" ozvala se její dcera, která stále klidně stála a zachovávala si tak důstojnost.
,,Quoi?!" než však stačila dívka nečo říci, byl už Ollivander zase zpět s novou várkou hůlek a žena se uklidnila a znovu se klidně postavila vedle své dcery.
,,Mám tady dalších pár hůlek, které by se k tobě mohly hodit." pan Ollivander otevřel asi sedmdesátou hůlku a podal ji Lily ,,Je z Vrbového dřeva, deset a čtvr palce dlouhá, dobrá na zaklínadla.
Lily jenom polkla v duchu se pomodlila za to, aby to byla ona a poté jí se zavřenýmá očima mávla. Pěkně to zasvištělo a Lily pocítila v prstech příjemné teplo a prsty jí trochu brněly. Náhle z hrotu hůlky vytryskly jiskry jako při ohňostroji a pan Ollivander znovu s leskem v očích nadšeně zajásal až sebou slečna škubla a probrala se.
,,To je ona! Výtečně, výtečně!"
Lily ohromená tím, co se před malou chvílí stalo, se jen přihloupě usmívala a už se viděla jak jednoho dne přetvoří nějaká zvířata v něco jiného a nebo donutí předměty létat.
Zaplatily požadovaný obnos peněz a vydaly se hledat paní Evansovou, která se pravděpodobně někde zasekla.

Našly ji až u Madame Malkinové- habity pro každou příležitost, kde zkoumala vzory šité na společenských dámských hábitech.
,,Je až neuvěřitelné, jak je to přesné," pochlálila paní Evansová kytkovaný šitý vzor a poté se konečně obrátila. ,,Tak co teď?"
,,No, když už jsme tady, Lily potřebuje do školy hábit." Jen co slečna dořekla slovo hábit, přihnala se k nim jako divoká voda, malá podsaditá čarodějka oděna celá ve fialovém.
,,Šlyšela jsem správně, že potřebujete hábit? Tak to jste tu správně, ušiju ti drahoušku hábit přesně na míru." popadla Lily za ruku a sama jí pokynula, aby si stoupla na stoličku, která toho už zřejmě hodně zažila. Okamžitě se na ni vrhly dva krejčovské metry a stejně jako u pana Ollivandera jí začaly celou přeměřovat.
Slečna Accipiterová a paní Evansová se posadily na pohodlné fialové sedačky, které tu byly připraveny pro čekající a pak se spolu začaly vybavovat. Když měla Lily už asi čtyřikrát přeměřeny vśpšechny pramínky vlasů, metry se náhle stočily a samy se uklidily do zdobeného šicího kufříku.
Narozdíl od obchodu pana Ollivandera tu bylo hodně světla, všechno to tu bylo pěkně uspořádané a působilo to velmi přívětivým dojmem. Kdyby ovšem nebylo skoro všechno do fialova, bylo by to lepší, pomyslela si Lily, když jí madam Malkinová kolem celé ruky sešívala několik černých kusů látky.
,,Poprvé do Bradavic drahoušku?" zeptala se jí mile a kolem Lily se obmotalo zase několik kusů látky.
,,Ano,"
,,A těšíš se tam?" Lily jen kývla a madam Malkinová se usmála. ,,Je dobře, že jste přišly teď, většina lidí sem chodí až poslední týdny prázdnin a potom je tu vždycky narváno až ke stropu a to nemluvím o tom nesnesitelném vedru, které tak často v srpnu bývá."
Lily jí jen přikyvovala a za necelou půl hodinu měla madam Malkinová hotovo a Lily společně s paní Evansovou a slečnou, se vydala vstříc stále mrazivéjšímu počasí.
,,Mám ještě jeden nápad!" Zvolala slečna a vydala se přímo k tomu obchodu ze kterého před pár hodinami vyšel ten mladík s obrovským nevrlým starým výrem.

Tmavý obchůdek byl neobyčejně hlučný a všude visely klece se sovami nejrůznějších velikostí a barev. Od těch nejmenší, které se člověku mohly pohodlně uvelebit v hrsti, až po velikány obrovských rozměrů.
,,Dobrý den, vítejte v prodejně Mžourov, jak vám mohu pomoci?" ozvala se monotóním hlasem mladá dívka s velmi pihatým obličejem a s krátkými zrzavými vlasy. Opírala se o prodejní pult a přežvykovala u toho žvýkačku.
,,Jiště. Hledáme nějakou středně velkou sovu vhodnou na posílání pošty." narozdíl od dívky byla slečna pravý opak.
,,Mohu vám nabídnout sovu pálenou-" ,,Ano!" vykřikla náhle Lily a když si uvědomila, že na ni všichni zírají celá zčervenala. ,,Chci říct, že bych si moc přála sovu pálenou, vždycky jsem si ji přála."
Znuděná dívka jen kývla a šla pro větší klec s překrásnou sovou pálenou, která měla hlavu schovanou pod křídlem a zdálo se, zle spí.
,,Je to samec. Budete si přát nějaké soví pamlsky?"
,,Ne děkujeme." Ozvala se paní Evansová, která už si představovala sušené myši.
,,takže bude stát deset galeonů" ohlásila jim to žena a paní Evansová z váčku, který jim dal skřet vytáhla požadovaný obnos peněz. Slečna klec podala Lily a ta ji s nevíslovnou radostí okamžitě popadla a poděkovala.

Cestou zpět k Děravemu kotli, stačila ještě mnohokrát poděkovat a když se ve vyhřáté hospodě posadila na rozvrzanou židli, nemohla ze sovy spustit oči.
Slečna si objednala hrachovku a když paní Evansová zjistila, zle v ní neplavou oči, nechala objednat ještě další dvě.
,,Jak mu budeš říkat?" zeptala se slečna a ukousla si z krajíce chleba.
,,Myslím, zle ho pojmenuju William." řekla Lily a hleděla na jeho překrásné peří.
,,Ale budeš se o něj starat!" začala najednou paní Evansová ,,Budeš na něj dávat pozor a ať nesní toho křečka!"
,,Neboj mami William se bude mít jak v bavlnce, viď." Lily se podívala na sovu a ta na ní zamrkala svýma černýma očima.