Uběhlo několik měsíců. Za tu dobu se už Petunie ani jednou neukázala u Lily v pokoji, kvůli její panické hrůze ze sov. Lily tak měla spoustu času si pročíst všechny učebnice a každý den si přeskládávala kufr. Pan Evans sice tvrdil, že se z toho brzy zblázní a místo do Bradavic pojede do blázince, ovšem paní Evansová ho vždy probodla přísným pohledem, takže si pan Evans svoje poznámky nechával jen novinám.
Když ovšem začaly prázdniny, začalo přituhovat. I když Lily věděla, že se vše naučí až v Bradavicích, měla nepříjemný pocit, že tam bude určitě nejhorší. Vysedávala proto celé dny až do pozdních hodin u psacího stolku, nevědomě drbala Williama na hlavě a znovu a znovu pročítala tisíc kouzelných bylin a hub. Když přestalo Williama drbání bavit měl k dispozici skoro vždy otevřené okno. Lily byla ráda, že si na ni William zvykl a je tu spokojený, ovšem hořší byl fakt, že jako projev náklonosti, nosil Lily do pokoje mrtvé myši a žáby.

Lily znovu podrbala Williama na hlavě, ten si spokojeně trochu potišeji zapištěl a pak vylétl otevřeným oknem ven, na svou loveckou výpravu. Lily se otočila na židli a podívala se po pokoji, který ozařovalo jen světlo z lampy. Její nová školní uniforma, kterou nechala přeprat už tolikrát, až se divila, že se nerozpadla visela na ramínku zavěšená o škříň. Veliký kufr měla položený uprostřed pokoje a kolem něj se válelo nesčetně hromádek oblečení i kouzelnických pomůcek. Kotlík na přípravu lektvarů měla pověšený na klice a nádherně se leskl. Všechny přísady do lektvarů měla už pěčlivě naskládané v kufru a lahvičky na lektvary měla vyskládané na poličce nad postelí. Velký dalekohled byl na stojanu u okna nasměrovaný přesně na Orionův pás, který velmi často pozorovala. Williamova klec zabírala celý noční stolek, takže malý plecháček a všechny ostatní věci se teď tlačily na horní polici. Psací stůl byl obskládaný učebnicemi a na jeho pravém kraji byly popsané kusy papírů, které se už nevešly do koše. Jak Lily při prvním pokusu, psát brkem zjistila, není to tak lehké, jak se na první pohled zdá a skončila celá zapatlaná od černého ingoustu, zatímco, její jméno vypadalo, jako by jej naškrábaly kočky.

Z otevřeného okna, proudil do pokoje teplý srpnový vánek a po slunci, které před malou chvílí začalo zapadat, zbyl už jen tenký oranžový pruh světla, který lemoval střechy a menší kopce. Lily zaklapla svoje Tisíc kouzelnických bylin a hub a z pěkné hromádky učebnic vytáhla Příručku kouzelných slov a zaklínadel od Mirandy Jestřábové a začala jí listovat. Čtvrtinu samotné knihy zabíral úvod do kouzlení, jak s hůlkou správně zacházet, jak správně jednotlivá kouzla vyslovovat a čeho se vyvarovat. Zbytek už byla ta zajímavější část: kouzla samotná.
Lily zvedla hlavu od kouzla Lumos a kradmo se podívala na podlouhlou cihlovitou krabičku. Otevřela ji a vytáhla svou novou hůlku. Od doby co hůlka přišla do rodiny, ji měla Lily stále na očích, a když to šlo, měla ji stále u sebe. Dokonale broušené dřevo se lesklo ve světle lampy a drobounké rytinky vystouly na povrch, jako staré jizvy. Lily s ní párkrát zamávala ve vzduchu a kromě toho, že si stále připadala trochu jako blázen, se nestalo vůbec nic. Schovala ji tedy zpět do krabičky.
Z venku se ozvalo neobvyklé a trochu děsivé zakvílení. Lily sebou trhla a ve chvíli kdy se chtěla zvednout a podívat se, co se to venku děje, přílétl oknem do pokoje William; v zobáku však tentokrát nic nenesl a dveřmi se přiřítila do pokoje Petunie. Ta však také žádné zadávené zvíře nepřinesla, nýbrž jen v ruce drtila nejnovější vydání Dívky, což byl jeden z mnoha druhů dívčích magazínů a zuřivě se dívala po mladém sovím pánovi který se pro jistotu schoval ve své kleci. Celá rudá vzteky, že z ní div nevycházely obláčky kouře, ukázala na Williama a pak vztekle dupla.
,,Vletělo mi to do pokoje!" zakřičela a zvovu ukázala na Williama, který vypadal, že se náramně baví. ,,A hodilo mi to na koberec chcíplou myš! To si půjdeš uklidit!" založila si ruce na prsou a poté znovu vztekle dupla až se malý křeček polekal a zalezl si do domečku, odkud celou tu šarádu pozoroval.
,,Ale Peti, vždyť to neudělal schválně, prostě byl jen šťastný, že něco ulovil a spletl si okno..."
,,Šťastný? Šťastný!" Kvílela Petunie a Lily měla co dělat aby se při pohledu na parní sestru nerozesmála. ,,Já na jeho veselí kašlu, kvůli němu mám na koberci myš!"
,,Dobře, ale William je jenom sova, nemůže za to." skončila tuhle nesmyslnou hádku Lily a šla uklidit tu spoušť, kterou tam William údajně způsobil.

Po mrtvé myši zbyl na koberci krvavý flek, který Lily musela drhnout různými přípravky, než krev konečně pustila. Mrtvou myš nakonec vyhodila do koše a když se vrátila do pokoje, měla už v pokoji myš taky, ale narozdíl od Petunie, byl hlodavec u Williama v kleci.
,,Ty jsi teda číslo," podrbala sovu na hlavě a ta jen spokojeně přivřela oči. ,,příště jí tu myš rovnou hoď do postele." zasmála se Lily, okamžitě, ale dodala ,,Né, aby tě to napadlo! Jasný!"
Dál už bylo v pokoji ticho, Lily se šla osprchovat a poté si zalezla do postele, William už zase někde naháněl myši a žáby. Lily se přetočila na bok a s poslední myšlenkou na příští týden usnula.

Ráno Lily probudil nepříjemný skřípot. Hryzálek, který zřejmě večer nedostal jednu porcičku navíc k večeři, toho měl plný kožich a naštvaně drtil kovovou mřížku klece zuby.
,,No jo, jen aby ses nezbláznil." zamumlala si Lily a ztěžka se zvedla z postele. V kleci na nočním stolku už s hlavou pod křídlem spokojeně dřímal William a pod ním se válela malá myší kostra. Lily už si na tuhle nechutnou část soužití se sovou zvykla, ovšem stále to byla nepříjemná činost. Hryzálek se teď pustil na další mřížku a u toho se na ni snažil vyšplhat. Lily vzala polívkovou lžíci, která byla Hryzálkova, nabrala zrní a dala mu je do misky v kleci. Hryzálek jen trochu zapískal a pak se tento vcelku baculatý tvoreček pustil do své snídaně.
Slunce už vyšlo, mladé vlaštovky, které se už naučily létat, teď vyzpěvoly v korunách stromů a celá hejna už se chystala na svou výpravu. Lily se protáhla a rovnou automaticky zašmátrala po některé z učebnic, dnes měla v plánu si pečlivěji nastudovat přípravu lektvarů. Z její rozespalosti ji však probralo nepříjemné zjištění, že je její učebnice k nenalezení. Lily rychle prohrabala zbytek nepořádku na stole a když ji nikde neobjevila, zděšeně se vrhla ke kufru. Učebnice však nebyla nikde k nalezení. S panickou hrůzou vyběhla z pokoje a začala prohledávat celý dům.
V koupelně otevřela všechny poličky a skříňky, koš na špinavé prádlo vysypala, ale nebyla ani mezi pachnoucími ponožkami pana Evanse. Při dlouhém koukání do příborníku v kychyni ji napadla všemožná místa, kde by mohla být učebnice hozená. Lednička byla favorit číslo jedna, pak následovaly záhyby gauče, křeslo, málá knihovnička, květináče, kuchyňské spotřebiče, koš, tajná skříňka plná likérů, o které i přes zapírání pana Evanse věděla celá rodina. Lily několikrát prohledala i svoji skříň a všechny věci naházela na jednu velkou hromadu. Učebnice, jakoby se, ale vypařila ze světa.

Lily se sklíčeně posadila na postel a ještě jednou odhrnula peřinu, aby se přesvědčila, že tam doopravdy není. Vše co mohla, už prohleda, tedy až na ložnici rodičů... a pokoj Petunie. Někdo by si myslel, že je to jen pitomá učebnice a časem se určitě najde, ale Lily byla odhodlaná zahájit pátrací misi.

Lily měla velmi důvodné podezření, že jí tu učebnici Petunie sebrala, jako takovou pomstu za včerejšek. A při snídani ji celou dobu pozorovala, nejhorší bylo, že se Petunie tváří pořád stejně nazlobeně, takže je velmi obtížné ji v něčem usvědčit. Mezitím co Lily přemýšlela nad tím, jak by se asi Petunie tvářila, kdyby byla obviněná z vraždy, zazvonil od vstupních dveří zvonek.
Paní Evansová vstala a šla se podívat, kdo to je, pan Evans jako obvykle reptal nad novinami a Petunie nehnula ani brvou. Paní Evansová se vrátila s kusem papírů který silně připomínal dárkový poukaz a pak ho podala Lily.
,,To je myslím pro tebe, ta slečna říkala, že nám ještě něco pošle."
Lily si od ní silně zdobený lístek převzala.

Nádraží King's Cross
Nástupiště 9 a 3/4

Velká písmena překrývala ta malá tak moc, že lístek byl až na tyto dvě informace zcela nečitelný.
,,Nechápu," ozval se pan Evans z poza novin ,,proč ti to neposlali tou soví poštou?"
,,Asi nechtěli moc poutat pozornost. Kdyby tady lítalo až moc sov za bílého dne, přišlo by to lidem zvláštní." Odpověděla paní Evansová místo Lily a vzala si jeden medový koláček.
Zvonek zazvonil ještě jednou. Pan Evans zamumla něco o klidu při snídani, mezitím co šla paní Evansová podruhé otevřít.
,,Petunie, Lily, to je pro vás." zavolala od vstupních dveří. Obě dívky zároveň vyskočily od stolu div o sebe nezakoply a hnaly se ke dveřím.
Ve vstupních dveřích stála banda kluků a holek. Ani jednoho z nich Lily moc dobře neznala, protože se viděli jen na obědě a nechápala proč by se tato návštěva měla týkat i jí.
,,Ahoj Pet, jdeme do parku, nechtěla by jsi jít s námi." Zeptala se její starší sersty vysoká, hnědovlasá dívka a spiklenecky na ni zamrkala.
,,Prosím, paní Evansová," poprosila vysoká dívka a celá ta banda ji napodobila, včetně štěněčího pohledu. Lily musela uznat, že to měli nacvičené opravdu skvěle.
,,Dobře, ale před setměním doma." usmála se paní Evansová a Petunie ukázala na skupinku zdvižený palec, tak, aby to paní Evansová neviděla.
Celá banda se s paní Evansovou sborově rozloučila a společně s Petunií otočila smerem k brance. Lily stále přemýšlela, proč volala máma i ji. Asi si myslí, že se s nimi bavím taky. Usoudila nakonec.
Když se banda celá otočila, zaslechla Lily ze zadní řady hlasité Au! Hlas jí byl příjemně povědomý a za chvíli se i jeho původce ukázal. Byl to Severus, který se snažil vyhnout pohlavku od dvojce kluků z té bandy, ale herdě do břicha už se bohužel nevyhl.
Lily k němu okamžitě přiběhla nadšená, že ho konečně zase po dlouhém měsíci vidí a vystrašená jestli mu ti dva hromotluci něco neudělali.
,,Jsi v pořádku?" ptala se starostlivě a podívala se po skupince; ta momentálně opouštěla vrátka a ti dva kluci se jen posměšně šklebili jeden na druhého.
,,Jo, jo, jsem na to už docela zvyklý." usmál se na ni, stále se však držel křečovitě za břicho ,,Přišel jsem tě pozdravit, mamka se rozhodla, že se vrátíme k taťkovi."
,,A už je to s ním lepší?"
,,Ne, pořád stejný, ale mamka říkala, že nesmíme babičku tak zatěžovat, a že stejně za týden jedu do Bradavic." Lily bylo Severuse líto, nemohl za to, že se jeho rodiče už nemají rádi. Lily někdy přemýšlela o tom, že by Severus bydlel u nich, sama ovšem věděla, že je to více než nemožné.
,,Mamka napekla medový košíčky." chtěla Lily nějak rychle změnit konverzaci a urputně se snažila vymyslet nějaké vhodné téma. ,,A Hryzálkovi se už taky začalo po tobě stýskat, už měsíc je to s ním k nevydržení a asi šestkrát mě kousl, když zjistlil, že to nejsi ty."
Severus se na ni usmál a pak za jeho vypravování, co všechno zažil u babičky ve Skotsku se vydali do jejího pokoje.

Severus okamžitě zamířil k Hryzálkovi, kterému zajiskřily korálkové oči a vylezl ze svého dřevěného domku. Když však procházel kolem nočního stolku, obdivně sledoval spící sovu pálenlou, která teď měla hlavu zastrčenou pod křídlem.
Lily se posadila na postel a pozorovala šťastného křečka, jak cupitá kolem svého domečku.
Hryzálek se po dlouhém měsíci znovu probral k životu. Začal běhat kolem přední kovové mřížky a maličkým čumáčkem se snažil vyčmuchat, co dobrého dostane.
,,Ty Lily, byla by jsi tak hodná a donesla mi pro Hryzálka salát?" poprosil ji Severus, když zjistil, že tu Lily pro něj nic podobného nemá.
,,Ale jistě." seskočila z postele a zamířila rovnou do kuchyně a za chvíli se vrátila ,,Tady máš salát pro Hryzálka, a toto ti posílá mamka." podala mu vrchovatý talíř medových koláčků a pobaveně se uchechtla, když viděla Severusův vyplašený výraz. ,,Však se neboj. Mamka už chystá další várku, takže ti toho domů dá na týden."
Severus si od ní převzal talíř, poděkoval a mnohem raději začal překrmovat Hryzálka. Lily se mezitím znovu usadila na postel, byla ráda, že se její kamarád vrátil a ještě lepší bylo, že už za necelý týden se spolu vypraví do Bradavic. Naučí se tam kouzlit, poznávat různé čarodějné byliny, přeměňovat věci v něco jiného, připravovat nejrůznější lektvary... Lily si náhle na něco vzpoměla. Její učebnice lektvarů stále bůhvíkde.
,,Severusi, potřebuju s něčím pomoct."
,,Dobře, a s čím?" Přestal krmit Hryzálka a otočil se k Lily. Hryzálek dokousal poslední kousek, mučednicky zapískal a pak si zalezl do domečku.
,,Ztratila jsem ucmebnici lektvarů a nikde ji nemůžu najít." zabědovala a začala si sklesle prohlížet podlahu.
Severus se jen zasmál a stále se na ni díval.
,,Co se směješ?" obořila se na něj a založila si ruce na prsou.
,,Ničemu, jenom, pamatuješ si na tu starou učebnici, která se tenkrát v zimě záhadně ztratila?"
Lily jen kývla.
,,Byla to taky učebnice lektvarů, místní šotci jsou asi hodně vysazení na lektvary."
,,A pomůžeš mi ji najít?"
,,Samoržejmě. Kde začneme?"
,,No, pár míst bych už měla." spiklenecky se na něj usmála.

Během několika minut Severuse seznámila s celým plánem záchranné akce a když si určili varovné signály, a to, že žádné neměli, vydali se do terénu.
,,Takže ty teď zabavíš mamku, stačí jí pochválit koláčky, zbožňuje lichotky. O taťku si dělat starost nemusíš, ten si bude číst a když si čte můj táta, nic ho nedokáže vyrušit."
,,Takže jí stačí pochválit koláčky, rozumím." kývl hlavou Severus a Lily pokračovala.
,,Já se mezitím vkradu do ložnice rodičů, bude mi stačit tak deset minut, víc nepotřebuju a pokud tě někdy vůbec mamka pustí, potkáme se u mně v pokoji.
Bylo pěkné, jak z pouhého hledání dokázali udělat nebezpečnou pátrací misi na život a na smrt.
Severus se vydal po schodech dolů a Lily mezitím opatrně vlouzla do místnosti. Blankytně modré stěny se matně leskly v ranním slunci a maželská postel, která byla přímo pod sluncem dávala na eleganci. Lily intuitivně zamířila k nočnímu stolku paní Evansové. Byla tu spousta knih, většina měla úplně novou vazbu a asi pět mělo záložku na první straně. Tedy až na jednu, velkou tlustou bichly, která ležela přímo na nočním stolku a jejíž záložka byla někde v polovině. Když se Lily podívala na přebal, zjistila, že je to jedna z těch vychovných příruček, kterých je sice nespočet, ale většina z nich vesměs hlásá pořád to stejné. Lily se podívala u čeho se její maminka zasekla a hned jakmile knížku rozevřela, všimla si rudě napsaného názvu kapitoly SOUROZENECKÉ VZTAHY. Zbytek šuplíku už obsahoval pouze další romány a spousty vonných mastí.
V nočním stolku pana Evanse bylo také několik knih, avšak to bylo tak vše. Ve skříni našla kromě hromady nikdy nepoužitých hadříků i několik deštníků a úplně na dně velké skříně i vzpomínkovou krabici. Bylo ovšem jasné, že tady se učebnice rozhodně neukrývá.
Jediná možnost byl tedy pokoj Petunie a když ani tam učebnice nebude, bude muset začít hledat odznova. Vrátila se do pokoje a posadila se na postel. Hryzálkovy trčel z domečku pouze čumáček a William stále spokojeně podřimoval. Zanedlouho do pokoje vrazil Severus v rukou nesl další talíř sušenek a z jeho výrazu bylo znát, že ho k tomuto už nikdo nepřinutí.
,,Tak co?" zeptal se jí, když už na stole byly dva talíře a posadil se vedle Lily.
,,Nic. Už zbývá jedinně pokoj Petunie a co se ti stalo, že jsi takový vyjukaný?"
Severus byl opravdu trochu více bledý než obvykle.
,,No, zezačátku to nebylo tak hrozný, tvoje máma byla celá nadšená, že ji někdo takhle lichotí a asi třikrát mi zopakovala i recept na ty koláčky. Nakonec mi ho projistotu i sepsala," vytáhl z kapsi dvakrát přehnutý kus papíru a poté ho schoval ,,pak mě ale tvůj táta začal jakoby vyslíchat, pořád se mě ptal odkud se mi dva vlastně známe, jak dlouho už se známe, no prostě skoro navšechno co ho jen napadlo. Nakonec ho tvoje máma zarazila, řekla mu,že jsem hodný hoch a pak mě i s novou várkou sušenek poslala zpátky nahoru."
,,Za tátu se ti omlouvám, je prostě takový..."
,,To je v pořádku, má o tebe jenom strach. Tak půjdeme teda prohledat i pokoj tvé, tvé milované sestry?"
Lily se zasmála, rychle vyskočila z postele a zamířila k protějším dveřím. Petunie byla nyní společně se svými kumpány až dovečera v parku, takže měli na hledání dostatek času. Lily otevřela dveře a vešla do pokoje, moc času tu od doby kdy jí rodiče věnovali pokoj pro hosty nepobyla. Byla sice pravda, že tu třeba zrovna včera odklízela chcíplou myš, nikdy si ovšem nově vyzdobený pokoj pořádně neprohlédla.
Paladna tu stále byla, její čestné místo na spodní posteli, teď ale zabrala armáda plyšáků nejrůznějších velikostí. Na kytičkami polepeném nočním stolku měla otřískaný budík a vedle něj se válel kartáč na vlasy. Všude na zemi byly hromádky různých dívčích časopisů a stěny měla polepené nejrůznějšími plakáty, největší část ovšem zabíraly plakáty s rockovou skupinou známou jako Beatles, která se před rokem rozpadla, ovšem jejichž písně i nadále věrní fanoušci poslouchají.
Lily začala prozkoumávat noční stolek a když v něm nenašla nic jiného než jen dvánáct čísel Dívky rozhodla se prohledat skříň. Severus se mezitím zaměřil na psací stůl, různé malůvky zabíraly většinu prostoru v šuplících a když Severus začal prohledávat pátý všiml si podivně známého pergamenového papíru.
,,Lili, mohla by jsi sem přijít?"
Lily se přestala přehrabovat ponožkami a zamířila k Severusovi, který držel v ruce nažloutlý papír, podobný dopisu z Bradavic.
,,Severusi to bychom neměli, jsou to její soukromé věci a-"
,,Tohle je z Bradavic, Lily."
,,Počkej co?!" Lily to nechápala, kdyby Petunie dostala také dopis z Bradavic, proč by to rodičům neřekla.
,,Tenhle dopis je z Bradavic, co myslíš, že tam je?"
Lily byla také zvědavá co se v onom dopisu píše, takže nechala Severuse, aby jej otevřel. Položil na stůl obálku a poté začal číst nahlas.

,,Vážená slečno Evansová, velice si vážím vašeho dopisu a velmi mile mne překvapil Váš obrovský zájem o magii. Bohužel Vám musím sdělit, že pro Vás bohužel nemohu zajistit místo na škole čar a kouzel v Bradavicích.
Ještě jednou se Vám velice omlouvám a přeji Vám hodně štěstí.
Se srdečným pozdravem, Albus Brumbál; ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích"

Sotva Severus dočetl, Lily mu už vytrhávala dopis z rukou. Byl psán tenkým písmem s obrovským množstvím ozdobných kudrlinek.

,,Petunie chtěla do Bradavic také." řekla spíše k sobě a znovu si dopis začala pročítat nažloutlý a už trochu pomačkaný dopis.
,,Co by tam tak dělala?" odfrkl si Severus a šel znovu hledat ztracenou učebnici.
Lily zůstala u stolku s dopisem v rukou a přemýšlela. Jestliže Petunie o to tak stojí, mohla by pro to něco udělat i ona, ale jak? Nejlepší bude, zajít za samotným Brumbálem. Řekla si v duchu Lily a pak schovala dopis zpátky do obálky.

Zrovna v tu chvíli ze z otevřeného okna ozval pisklavý smích. Lily i Severus s sebou polekaně cukli a oba se okamžitě vrhli k oknu, ale tak, aby je nikdo neviděl.
Lily opatrně vykoukla a na protější straně ulice se k nim nebezpečnou rychlostí blížila rozesmátá Petunie, která svou stejně rozesmátou vysokou kamarádku nejspíše upoutala nějakou, jak Lily mohla tušit, nepěknou historkou.
,,Petunie!" Zapískla tiše Lily ,,Rychle! Musíme to tady dát nějak dopořádku!"
Lily se vrhla na rozházené časopisy a pokusila se je dát do nějaké hromádky a Severus mezitím urovnal rozházenou postel. Z venku se čímdál víc začal ozývat smích, což Lily přimělo k ještě větší panice. Rychle se pokusila urovnat hromádky oblečení ve skříni, poté popadla Severuse za límec a co nejrychleji vyběhla z pokoje.

Bylo slysět zabouchnutí vstupních dveří. Lily rychle vběhla do svého pokoje a Severuse do něj vtáhla také, rychle zabouchla dveře a úlevně si otřela čelo.

,,Opravdu se s ním ta tvoje sestra pořád baví?" uslyšela Lily pisklavý hlas a okamžitě nalepila ucho na dveře, Severus ji napodobil a oba teď poslouchali o čem si ty dvě tak zvesela baví.
,,Bohužel ano, co by se od ní taky dalo čekat, rodiče říkají, že je prý trochu padlá na hlavu, takže místo té střední, ji posílají do nějakýho ústavu pro choromyslnné. Teď jsem od těch dvou, ale naštěstí měla měsíc klid, protože mastnovlasec byl pryč." odpověděla Petunie a poté se zabouchly dveře od jejího pokoje.

Lily stála s uchem přilepeným na dveřích a pobírala co teď slyšela. Podívala se na Severuse, který vypadal, že za chvíli vybuchne a raději se šla posadit na postel.

,,Ale notak, Lily," konejšil ji Severus, když o chvíli později znovu dostal zdravou barvu. ,,nesmíš ji brát vážně, je to jen obyčejná-"
,,Obyčejná mudla!" Rozkřičela se trochu moc histericky Lily a Severus ustoupil o dva kroky dozadu. ,,To říkáš pořád! Neboj Lily, je to jen mudla! Je to jen mudla! Je to jen mudla!... je to moje sestra Severusi, všechno by bylo jinak, kdybych nebyla čarodějka! Copak tobě to nedošlo? Petunie je smutná, že neumí taky čarovat, byla by na mě hodná, kdyby to uměla taky, kdyby se dostala do Bradavic. Pokusím se jí to místo nějak zajistit, to ti slibuju." Lily klesla znovu na postel a v ruce nevědomě zmoulala cíp deky.
Severus se posadil vedle ní.
,,Koláček?" zeptal se a položil jí do klína vrchovatý talíř medových sušenek ,,tvoje máma říkala, že je v něm tajná přísada: štěstí."
Lily se zasmála a poté si ukousla z jedné z medových sušenek.

——————————————————
Trochu slabší kapitola, ale snad se líbila- Vaše Lili