Bylo krásné sobotní ráno, ptáčci nadšeně cvrdlikali a venku pofukoval jemný květnový vánek.
Jen z domu Evansových byl slyšet hádavý jekot.

,,To je moje panenka" Vkřikla malinká ale rázná blondýnka s koňským obličejem a vytrhla zmiňovanou hračku drobunké rudovlásce z rukou.

Ta se na ni velkými smaragdovými kukadli podívala a jen tiše šeptla ,,Ale...ale maminka říkala, že se o ni máme starat obě dvě" Řekla  tak jemně a nevině jak jen dokázala, doufajíc že blondýnka povolí. 

To se ovšem nestalo a blondýnka si panenku přitiskla na hruď a vkřikla ,, Máš tady spoustu jiných panenek."

Rudovláska se tedy ohlédla po malinkém pokoji kde stála palanda,jedna skříň a větší psací stůl, nikde však zmiňované panenky neviděla, pro jistotu se ještě ohlédla dvakrát, jestli třeba nejsou někde schované, ale nic nenašla.

Po namáhavém hledání kdy několikrát prohledala palandu a všechny kouty a koutky pokoje nenašla jedinou zmiňovanou hračku.

Svůj pohled tedy upřela zpátky na blondýnku která stále bránila hračku celým svím tělem a lehce udýchaným hlasem se jí zeptala. ,, Ale Petunie tady ale žádné jiné panenky nejsou, prosím, prosím můžu si alespoň na chvíli pochovat." Doléhala na ni.

Rudovláska sepjala ruce a vykulila prosebně oči, jako kočka.

Petunie chvíli přemýšlela  ,, NE!! nepůjčím ti tu panenku, je totiž moje". Odvětila jí a k tomu na ni nepěkně vyplázla jazyk.

Rudovláska se i přes to přiblížila k její starší sestře a natáhla se pro panenku aby si ji mohla alespoň pochovat.

Petunie si toho ovšem všimla a vší silou do rudovlásky bouchla aby už ji nechala na pokoji s její panenkou.

Petunie to ovšem přehnala a rudovláska spadla na zem a nepěkně se bouchla do hlavy, když se posadila, nemohla si odpustit slzy které se teť jako proudem valily z těch dvou smaragdů.

Vyplašená Petunie se na ni jen dívala a v rukou stále pevně držela onu hračku.

Nevěděla co má dělat, a tak vyplašeně seběhla schody dolů, kde si momentálně v křesle hověl pan Evans a v rukou třímal noviny, zrovna ho zaujala nedávná letecká havárie,když ho z určitě zajímavé četby vyrušila jeho dcera. ,,Tatí,tatí" křičela na celé kolo když právě sbíhala poslední schod schodiště.

Pan Evans se na ni trochu vyplašeně a zároveň vlídně podíval a zeptal se jí ,, Copak se děje sluníčko."

,, Lily...Lily se něco stalo sedí na zemi a hrozně...hrozně brečí." Vyhrkla ze sebe Petunie na jeden nádech a sledovala co se bude dít.

Panu Evansovi sklouzl úsměv dolů a vyplašeně se postavil z jeho oblíbeného křesla, rychle se sklonil k Petunii a chytil ji za ramena ,, Co se stalo Lily?Co jste dělaly?"

Petunie ze sebe jen narychlo vyhrkla,, My...my jsme si hezky hrály s panenkou a najednou se Lily postavila , že se jde napít a zakopla a spadla a ošklivě se bouchla do hlavy a teť... teť sedí na zemi a hrozně pláče"

Přitom Petunie ukázala na schodiště

Pan Evans se jen podíval na paní Evansovou, která to také slyšela a celá stuhlá se opírala o kuchyňskou linku.

Náhle jako by se probrala, hned běžela ke schodišti a co nejrychleji vyběhla schody, okamžiťe zamířila do pokoje.

Už z chodby byly slyšet vzliky které měly patřit Lily.

Paní Evansová vběhla do pokoje kde už vyděla Lily držící se jednou rukou za hlavu a tou druhou si otírala slzy.

Za paní Evansovou se objevil i pan Evans a za ním trochu nervózní Petunie, která si zrějmě až teť uvědomila, že říkat to rodičům nebyl zrovna nejlepší nápad a raději měla dát Lily tu panenku třeba , že jen na chvíli pochovat.

Paní Evansová už seděla u Lily, snažíc se zastavit další příval slz.

Zvedla jí bradičku aby se mohla lépe podívat zda to není vážné, naštěstí tam Lily měla jen menší bouli a nic horšího tam naštěstí neměla.

Pan Evans vzal Lily opatrně do náruče a společně s jeho manželkou a s přihlížející Petunií jí zanesl dolů do obývacího pokoje kde ji položil na zelený gauč.

Paní Evansová přinesla Lily mraženou zeleninu, kterou měla v mrazáku na dnešní polévku a přiložila jí ji k zvěčující se bouli na její hlavě.

Chvíli u ní jenom seděla a přihlížela zda se Lily nedělá třeba šptně.

Po nějaké době líbla paní Evansová Lily na čelo malou pusu a šla pokračovat v činnosti kterou tu zanechala před tím incidentem.

Petunie na Lily jen trochu s výčitky hleděla a když jí rudovláska pohled oplatila, začala jí naznačovat ať nikomu nic neříká.

Lily na to jen s úsměvem na rtech jemně kývla a dál se věnovala jistě zajímavé čínosti jenž bylo koukání na bílý strop.

Ono nebylo zvykem, že by se tyto dvě dívky hádaly. Byly téměř nerozlučné chodily spolu na nedaleké hřiště, běhaly po louce, sbíraly květiny a nebo jen tak hleděly na mraky a představovaly si je třeba jako statečné rytíře, sličné princezny a nebo jako nejrůznější čaroděje a kouzelnice.

Byl už skoro večer když se Lily probrala, chvíli přemýšlela nad tím co se ono ráno vlastně stalo, vzpoměla si na to jak se s Petunií hádaly o panenku a následně jí Petunie od sebe odstrkuje trochu silněji než měla v plánu , pak si už jenom vzpomíná jak ji její maminka utěšuje a následně ji její tatínek přenáší ne zelený gauč.

Nic jiného se jí už nevybavilo, byla za to i ráda, Lily se totiž velmi nerada hádala bylo jí to nepříjemné a vadila jí ta nepříjemná atmosféra po hádce.

Posadila se a promnula si oči, pokusila se šáhnout i na svou teť již malou bouli a k její úlevě zjistila, že ji už skoro nebolí.

Ohlédla se po celém obývacím pokoji když se zasatavila u hodin, bylo už skoro půl páté a to znamenalo, že musela prospat celou sobotu.

Podívala se ještě na velké křeslo kde si spokojeně hověl její tatínek a v rukou třímal velice tlustou knihu.

Rozhlédla se směrem ke kuchyni kde u plotny stála její maminka která momentálně připravovala večeři.

Podle vůně Lily usoudila, že bude nejspíš polévka která zbyla od oběda.

Náhle se paní Evansová otočila a úsměv se jí ještě rozšířil ,,Lily" zvolala nadšeně a už si to k ní šinula aby ji mohla pořádně obejmout.

I pan Evans se otočil směrem ke gauči kde seděla Lily a také se usmál.

Byl nejspíš tak zabraný do jeho nové knihy , že si ani neuvědomil že je Lily vzhůru.

Lily se ani nenadála a paní Evansová už ji plná stěstí mačkala ve své náruči.

Když ji konečně pustila a Lily se pořádně nadechla okamžiťe spustila ,, kde je Petunie?"

Její maminka jí jen s úsměvem odvětila, že se Petunie šla před chvílí osprchovat a potom si šla nejspíš lehnout.

Lily neváhala a ihned vyskočilana nohy , okamžitě se rozeběhla směrem ke schodišti směrem nahoru do jejich pokoje.

Petunie už mezi tím seděla na vrchu na palandě a smutně si hrála s panenkou.

Náhle jako divoká řeka se do pokoje vřítila Lily.

,,Lily" Vypískla natšeně Petunie a slézala po žebříku dolů.

Jakmile byla na zemi, rychle běžela Lily obejmout.

,, Odpustíš mi to Lily" Ptala se Petunie s lítostí v hlase.

,,Určitě"Odvětila jí jemně Lily.

Najednou se Petunie od Lily malinko odtáhla a popadla panenku která ležela na zemi vedle nich.

Petunie ji podala Lily a jenom k tomu řekla ,, A teť se o ni budeme společně starat "

Lily na to jen s jiskřičkami v očích kývla a posadila se na koberec naproti Petunie.

Tentokrát mezi nimi nebylo sváru a vypadalo to jako kdyby k žádnému nikdy nedošlo a ani nikdy dojít nemělo.

Takhle by si mohly hrát celou věčnost pokud by je paní Evansová nezavolala na večeři a v skutku se Lilyin nos nespletl a opravdu měli k večeři onu zeleninovou polévku která byla i k obědu.

Vydatně se tedy najedli a již s plnými břišky se Lily a Petunie rozhodly si jít zase hrát.

Než však stačily udělat jediný krok zastavila je paní Evansová ,, kampak, kampak milé dámy hezky mi pomůžete sklidit ze stolu a umýt nádobí."

Lily a Petunie se na sebe jen podívaly a bez jakéhokoliv odmlouvání šly.

Společně sklidily všechny talíře a hrníčky ze stolu a postavily je ke kuchyňskému dřezu.

Vytřepaly ubrus, zametly každičké smítko a paní Evansová umyla a poté i schovala všechno nádobí, stále se totiž ještě bála že by dívky mohly něco rozbít a následně se o to i pořezat

Když už se célá kuchyň blýskala čistotou a paní Evansová byla spokojená, poslala Lily se umýt a potom jim dovolila, že si můžou jít zase hrát.

Sama si šla potom sednout na gauč naproti svému manželovi a společně usrkávali čaj.

Mezitím Petunie už netrpělivě čekala na Lily až si budou spolu zase hrát a netrvalo to dlouho a Lily už se vracela z koupelny připravená si jít hrát.

Bylo už asi půl jedenácté když šli manželé Evansovi spát, ale najednou uslyšeli jak se tam ty jejich dcerky ještě pořád chychotají.

Pan Evans je šel tedy zahnat na kutě, když obě dívky už ležely každá ve své posteli, dal jim ještě každé pusu na čelo a popřál jim dobrou noc a sladké sny.

Lily se pořádně zavrtala do peřiny a už se chystala navštívit říši snů, když v tom slyšela jak někdo vstupuje do jejich dveří.

Lily s sebou polekaně škubla a následně si oddechla když zjistila, že to jim jde jejich maminka popřát hezké sny.

Následně už ničím nerušena propadla říši snů.