,,Hermiono, prosím." řekl Draco sklíčeně když si všiml dívky za jeho zády. Odpustil si poznámku o vychování když se kolem něj prohnal do místnosti a zavřel. Hermiona o několik kroků ustoupila a založila si ruce na prsou. Její výraz ztvrdl a Severuse bodlu u srdce. Ta scéna mu byla až příliš známá. 

,,Lily prosím, já to tak nemyslel." upřel černovlasý chlapec na dívku svůj pohled. ,,Ne, Severusi. Ublížil jsi mi, zesměšnil si mě." řekla tvrdě. Ruce založené na prsou se jí sice třásly ale byla to ona kdo měla ve tváři ledové odhodlání. ,,Nechtěl jsem, měl jsem vztek." řekl naléhavě. ,,Nedochází ti to?  Vždycky jsem se tě zastala a ty jsi udělal tohle." přistoupila k němu blíž a poté se odvrátila. 

,,Myslela jsem, že jsi jiný." zašeptala zlomeně. ,,Lily, vždyť mě znáš. Víš jaký jsem." byl odhodlán bojovat. ,,Mýlíš se, Severusi. Nejsi ten, za kterého jsem tě považovala. Ty a ti tví přátelé." slovo přátelé řekla s takovým znechucením že ho to vyvedlo z míry. ,,Jací přátelé?" zeptal se opatrně. ,,Ty se ještě ptáš?!" vykřikla a upřela na něj smaragdové oči plné zlosti.

,,Měl by si jít, Severusi. Na omluvy je pozdě." řekla po chvíli a odešla. Díval se na její vzdalující se záda a po tváři mu stekla jedna jediná slza. 

,,Nemyslel jsem to tak." slyšel říkat Draca a přesunul se do reality. ,,Myslel jsi vůbec?" přivřela Hermiona oči a prohlédla si ho od hlavy až k patě. I přej její vztek a smutek viděl starost o jeho zdraví. Ne, nebylo pozdě. ,,Ne, nemyslel jsem. Mrzí mě to, Hermiono. Měl jsem ho ignorovat, ale nemohl jsem už víc." řekl vážně a Hermiona zakroutila hlavou. ,,Mě to taky mrzí, ale tohle nemůžu jen tak zapomenout, Draco." řekla a naposledy se usmála na Severuse než kolem nich prošla a zavřela za sebou dveře.

Draco se sesunul na první židli která mu padla do okna a složil tvář do dlaní. ,,Draco." povzdechl si Severus a přitáhl si další židli naproti němu. ,,Proč jsi to udělal?" zeptal se a překvapeně zamrkal když na něj chlapec pohlédl se slzami v očích. Nikdy ho neviděl brečet. Nikdy se neodhodlal ukázat svou slabost. 

,,Byl jsem hlupák. Naprostý idiot, pane profesore. Nechal jsem se ovládnout vztekem, nikdy jsem neměl v úmyslu jí nazvat tak odporně. Kdyby Weasley mlčel," hlas se mu zlomil a sklopil pohled. Věděl, že jeho přátelství s Hermionou je to nejcenější co má. Profesor jim to několikrát kladl na srdce. A teď, nejradši by se propadl hluboko do země. Věděl, že Hermionu přijali i rodiče a jejich rodiny se znali a k jeho překvapení i otec toleroval jejich původ. 

,,Draco, budu k tobě upřímný. Už od malička jsem vám kladl na srdce aby jste se nikdy nenechali ovládnout svými negativními pocity. Ale nesmíš na sebe být tak moc přísný. Rozumím tvým pocitům a jistě jim rozumí i Hermiona, ale musíš mít trpělivost. A ignorovat ty dva tupce." řekl a Draco přikývl. Severus si ho starostlivě prohlížel. Věděl přesně, jak se cítí. ,,Pane profesore, budeme s Hermionou vůbec ještě přátelé?" zeptal se. ,,Nevím, Draco. Rád bych ti řekl že ano, ale oba dva víme že to tak lehké není. Důvěra je opravdu křehká a u vás byla velmi silná. Mohla by to být útěcha, že díky tomuto by mohla být ta důvěra znovu obnovena. Nebude to hned, ale někdy to být může." snažil se ho utěšit. ,,A nebo také ne. Víte, jací jsou Potter s Weasleym. Neviděl jste ty znechucené pohledy Ginny a Nevilla. Neviděl jste ty překvapené pohledy ostatních a šokované pohledy Pansy a Zabinyho." řekl a znovu se ocitl u jezera.

,,Draco!" okřikl ho Severus jemně a chlapec k němu vzhlédl. ,,Vím, jací jsou. A vím, jaká je Hermiona. I ty to víš." ke konci již šeptal a Draco přikývl. ,,Ale nic to nemění na tom, že jsem jí ublížil." zašeptal zlomeně. ,,Pokud toto překonáte, budete si bližší než kdy dřív, v tom mi můžeš věřit." řekl Severus vážně a jeho kmotřenec přikývl. ,,Věřím vám." zašeptal a Severus mu věnoval jeden ze svých vzácných úsměvů. Jistě - vzácných pro ostatní, ne pro něj a Hermionu. Při pomyšlení na ní se mu znovu bolestně stáhl žaludek a srdce silně poskočilo. Nikdy by neřekl, že to může tak nesnesitelně bolet. Nikdy nevěřil na to, že zlomené srdce bolí, ale přísahal, že pokud toto není ona bolest zlomeného srdce pak věřil v to, že ta pravá bolest musí zabíjet.

,,Přejde to." řekl Severus, bedlivě sledujíc jeho tvář. ,,Mluvíte jako by jste to zažil." utrousil Draco otráveně a když pohlédla na tvář svého kolejního profesora, zkoprněl překvapením když zahlédl stín bolesti co mu přelétl přes tvář. ,,Já to zažil, Draco." pronesl vážně a bolest zmizela. ,,Omlouvám se, to proto jste nám tak pomáhal?" zeptal se váhavě. ,,Ze začátku to bylo pouze kvůli tomu. Poté jsem vás poznal blíž." řekl vyhýbavě a Draco přikývl. Poznal, že o tom nechce mluvit a rozhodl se mu vyhovět.

,,Měl bych jít, profesore. Pansy a Blaise jistě budou čekat." zvedl se a nechal se doprovodit až ke dveřím. ,,Nezapomeň na tento rozhovor, ano? Buď s Hermionou trpělivý." řekl když se měl Draco k odchodu. ,,To budu, děkuju." kývl a odešel. Severus se za ním díval a viděl sám sebe. Pomalu z něj vyprchávalo to štěstí které mu dodávala Hermiona. Kdo ví, kde teď byla. Apeloval na její zdravý rozum a doufal, že je u Ginny a Nevilla, ne u těch dvou, kteří zničili její přátelství s tímto chlapcem.