Severus se díval na dvojici statečné Nebelvírské princezny a ambiciózního Zmijozelského prince. Věděl, jak moc pro ně znamená tento den. Slavili ho každý rok jako výročí jejich přátelství. Dnes tomu bylo již sedm let a Hermiona zároveň oslavila své sedmnácté narozeniny. Ne všichni jejich přátelství schvalovali ale všichni se ho časem naučili tolerovat a to také díky profesorům a čtyřem přátelům těch dvou. Jediný Albus Brumbál věděl o jeho příběhu s Lily Evansovou, později Potterovou. Ostatní jeho kolegové - alespoň tedy někteří z nich - mohli vidět to, co všichni ostatní. Jejich přátelství nezačalo zrovna odlišně a zařazovací hostina byla také velmi podobná. Ani rozdílné koleje jim ale jejich přátelství nepřetrhlo.

Mladý černovlasý chlapec stál v hloučku budoucích prváků a napjatě sledoval zařazování. Vedle něj stála dívka s rezavými vlasy a očima jako dva smaragdy. Byli to přátelé už od začátku prázdnin kdy Severus Lily vše vysvětlil a pomohl jí zvládnout peklo které jí za její odlišnost nastolila Petunie - Lilyina sestra. Lily to nikdy nepřiznala, možná si to ani nemyslela, ale Petunie byla zlá a podlá. Severus si byl jistý, že být čarodějka, skončí ve Zmijozelu. Ovšem o Lily to říct nemohl. Byla naprosto jiná než Petunie. Viděla dobro v každém, každý si našel místo v jejím laskavém srdci.

,,Evansová Lily!" zvolala přísná profesorka McGonagallová - profesorka Přeměňování, ředitelka Nebelvírské koleje a zástupkyně ředitele. Nervózní dívka s jiskrami v očích naposledy stiskla svému příteli ruku a poté se posadila stoličku. Byla tak drobná, že jí Moudrý klobouk spadl téměř až přes oči. Bylo překvapením, když s ní Moudrý klobouk delší dobu rozmlouval a až poté rozhodl.

,,Nebelvír!" stůl po Severusově pravici vypukl v jásot a jemu se stáhlo srdce žalem. On do Nebelvíru nepřijde, on ne. Pro něj tam místo nebylo ale pro Lily ano a to mohlo znamenat konec jejich přátelství. Cestou se Lily u Severuse sotva zastavila, otočil se ještě aby viděl, jak si sedá mezi chlapce s kulatými brýlemi a jeho kamaráda s kudrnatými vlasy. Do srdce se mu zabodl ostrý nůž, když si s brýlatým chlapcem potřásla rukou a věnovala mu zářivý úsměv plný štěstí a radosti. Vzápětí se musel okřiknout - nemohl své jediné kamarádce odepírat štěstí.

Otočil se dopředu když se na něj trojice Nebelvírů otočila a děkoval Merlinovi za to, že byl vyvolán. Hrdlo se mu stáhlo, věděl co ho čeká. Moudrý klobouk se jeho vlasů sotva dotkl, když rozhodl.

,,Zmijozel!" vydal se rovnou ke stolu který tleskal a na Lily ani nepohlédl. Nemohl, až příliš se bál.

,,Jsi v pořádku, Severusi?" zeptal se ředitel po jeho boku a čaroděj přikývl. ,,Jistě." řekl a věnoval Nebelvírce drobný úsměv. Věděl, co Dracovi darovala. Pomohl jí jeho první Zlatonku sehnat, moc dobře věděl že takovou možnost ona nemá. Věděl také, co dal Draco Hermioně. Pomohl mu najít kouzlo které by jí ze středu růže dalo náhrdelník.

,,Slečna Grangerová a pan Malfoy." konstatoval Albus a Severus tentokrát ani nepřikývl. ,,Rozumíš jim víc, než bych čekal." pokračoval ředitel. ,,Moc dobře víte, že jsem neměl v plánu se s nimi takto sblížit." podotkl mladší čaroděj. Byla to pravda. Měl pouze nutkání vést je správnou cestou, ale když je blíž poznal, vypěstoval si k nim pouto. Hermiona byla laskavá, empatická, odvážná a velmi chytrá. Draco byl naopak poněkud odtažitý, také ale milý a co se týkalo jeho přítelkyně, vložil by pro ní ruku do ohně. Podobali se jemu a Lily tak moc, že to nemohl nechat jen tak.

,,Vím, Severusi. Napadlo mě ale, že to možná bylo oprávněné. Přátelství mezi tebou a Lily nedopadlo zrovna nejlíp," Albus ignoroval Severusovo nepříjemné odfrknutí a pokračoval ,,a když je tu slečna Grangerová s panem Malfoyem, možná to máš být ty kdo jim má pomoct." dořekl. ,,Vím, na co narážíte a jistě víte že na nesmysli jako je osud nevěřím. Kdyby osud existoval, na světě by bylo líp, život by byl spravedlivější, ale není takový." odsekl čaroděj a obrátil se k němu čelem. ,,Nicméně s vámi musím souhlasit v tom, že jim chci a ano, možná i mám, pomoct k lepší budoucnosti. Nelze si však nevšimnout nevražitosti mezi Potterem a Dracem. Pan Weasley je jako Black, Draca by si nevšímal kdyby si ho nevšímal Potter." řekl a sklouzl pohledem ke dvoum chlapcům kteří terorizovali jeho kmotřence stejně jako jeho kdysi James Potter a Sirius Black.

,,Jsou to děti, Severusi," ,,Už dávno to nejsou děti, Albusi!" řekl Severus pohoršeně. ,,Do čtvrtého ročníku jsme je jako nevyspělé děti vnímat mohli, jejich chabé žerty které Hermiona společně s Dracem dokázali trpět a velmi účinně odrážet nic nepůsobili, ale už jsou dospělí. Z kanadských žertů proti jejich spolužákovi jsou kouzla které se používají v nespravedlivých soubojí a vy to víte." zavrčel nebezpečně. Vždy bránil Hermionu a Draca, ne jen proto že v nich viděl svou minulost, ale také proto, že mu na nich záleželo. Pro všechny to bylo tehdy velké překvapení. Poprvé je viděli společně již na začátku v prvním ročníku. Draco s Hermionou jako jedni z mála studentů zůstávali o Vánocích ve škole a mířili společně do Velké síně kde seděli profesoři se studenty u jednoho velkého stolu. Cestu jim zastoupil Harry a Ron a nebýt Severuse, jistě by to nedopadlo dobře. Odvedl dvě děti ke stolu a posadil se s nimi opodál kde na ně dával pozor a zároveň jim dělal společnost.

,,Severusi, uklidni se chlapče. Nelze popírat fakt, že to Harry s panem Weasleym někdo přehání, ale jde o poslední rok a já nepochybuji o tom, že to slečna Grangerová s panem Malfoyem zvládnou. Navíc jak si sám naznačil, oba dva to dokáží velmi dobře odrážet. Oba dva jsou velmi talentovaní a nikdo si na ně jen tak netroufne." snažil se svého mladšího kolegu uklidnit. ,,Ano, to jsou, ale ne vždy to stačí. Nehodlám o tom s vámi diskutovat, Albusi. Hermiona je velmi loajální, důvěra je příliš křehká a Draco je horká hlava která dřív jedná než myslí. S neschopností těch dvou trolů je více než zřejmé, že k neštěstí může dojít za hodinu či den. Stačí jedno slovo. Jedno slovo které nelze vrátit zpět a přátelství těch dvou je ztraceno." ředitel na to chtěl Severusovi něco říct, ale bylo nad slunce jasné, že v tomhle se nemýlí.

,,Nerad bych sledoval, jak slečna Grangerová opustí svého nejlepčího přítele, ale tohle je hlavně na nich." řekl nakonec klidně a pohlédl na Severuse skrze své půlměsícové brýle. ,,Ano, je to na nich. Ale Potter je stejný jako jeho otec. Nepodobá se mu pouze vzhledem, ale i duší. Není nic tajného na tom, že má svůj vlastní fanklub, je to kolejní nemehlo a šašek v jednom který se předvádí se svou zručností v oblasti Famfrpálu. Stejně tak jako James Potter mu nebude dělat problém zničit tak cenné přátelství. Dostane Hermionu na svou stranu a to je hlavní, proč by se ohlížel na následky?" s řečnickou otázkou se zvedl a odešel ve stejnou chvíli co Hermiona s Dracem.