„Jasone?" hlesnu, když doběhnu k němu.

„Danielle?" oplatí mi.

„Co tady děláš?" zeptám se zmateně.

„Stojím?"

Udržím nutkání ho pořádně praštit a místo toho pozvednu obočí.

„Jasone?" zeptám se znovu.

„Ano?"

„Specifikuj, prosím."

„Co?"

„Jasone!" napomenu ho s úsměvem.

„Super, už můžu jít."

„Cože?" ohlédnu se po něm zmateně.

„Směješ se. Nechtěl jsem, aby ses mračila. Viděl jsem tě odcházet ze školy. Neusmívala ses."

„Jasone..."

„No?"

„Nic."

„Fakt?" zeptá se.

„Děkuju," řeknu a obejmu ho.

Je mi jedno, že jsem se dlouho nebavili a že by mě za tohle nejspíš Molly zabila. Konec konců, je to Jason.

Pořád ten stejný Jason, kterého jsem měla ráda a vlastně i víc než jen to.

„Máš za co," odpoví.

„Páni, ty ale umíš zkazit krásnou chvilku," vytknu mu a podívám se na něj.

Jeho oči se na mě smějí a pak mě zatáhne za ruku, kterou ani nevím, že chytl a políbí mě.

______________________

Cheche... :D Zbylé dvě části dám odpoledne. Protože a jelikož jsem nemohla být zlá a dát poslední díl až zítra, tak ho dám aspoň až večer kolem osmé. :D A předposlední hned, jak se dostanu domů. A že mám dneska do půl čtvrté - protože odpolední tělocvik (jak já ho nesnáším). :D

Užívejte školy (jako by se to asi dalo, že jo) a po škole ahoj. ;)