76
Plácnu sebou na postel s lehkým úsměvem na tváři.
Jsem ráda, že nejsem jediná, která neví, co cítí. Jsem ráda za to, že mi to řekl. Možná mi tím dal naději?
To, že se zmínil...
Třeba mi tím chtěl říct, že nejsem sama. A že by se to v budoucnu mohlo změnit. Mi se mohly změnit.
A všechno by se mohlo změnit...
K lepšímu...
Snad.
_______________________________
Ehm, ehm.... Budeme dělat, že ta pauza tu nebyla... :D Ne, teď nějak nevím, ale tuším, že ty pauzy budou možná častější. Za to se předem omlouvám. :( Ale čas mi nějak utíká mezi prsty.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top