Před brankou se zastavím.

Přeci jen mě na poslední chvíli něco napadlo, otázkou je, zda to teď mám vytahovat. Protože já jsem tak ráda, že se mnou začal mluvit. Ale...

Já nevím, co jiného říct a slovo „ahoj", mi přijde to nejhorší.

„Jasone?"

Neodpoví, jenom svoji pozornost přesune z chodníku na mě.

„Chtěla jsem se na to zeptat od chvíle, co jsi mi to řekl..."

A tak se ptám, dokud mám odvahu.