Moje ruka se zastavila. 

Já ji zastavila. 

Mohl se bránit, ale nebránil? Proč?! 

Po chvíli mi ruku semkly jeho prsty. Stála jsem tam a ani se nehnula. 

On mě držel za zápěstí, ale pohled směřoval někam k mým nohám. 

Nevím, co dělat. Nevím, co si myslet. Nevím nic, ale zároveň vím, že kdybych se Jasona teď zeptala, odpověděl by mi totéž, co cítím já. Nic... Prázdno... Zradu... Ticho, ale zároveň hluk. Chvění mých rukou, jeho vydechnutí a tlukot mého srdce. Nebuší pravidelně, ale rychle... Zbrkle... Stejně, jako se chovám já – zbrkle.