Došla jsem od schránky do obýváku a sedla si na gauč. Mamka ve vedlejší místnosti něco vařila, a tak jsem neřešila, jestli ho budu číst tady nebo v pokoji. 

Začala jsem číst. 

Jenže už při první větě jsem věděla, že to byla chyba. 

Všechno bylo špatně. 

To, že sedím tady, a ne v pokoji. To, že to čtu. Že mi odpověděl. A že jsem mu vůbec napsala a odeslala dopis.