Dnes mě Starší nabádala, abych se začala zajímat o chlapce, protože brzy vstoupím do posvátného svazku.

Krvavý Měsíc se blížil, nicméně já neměla ani pomyšlení na světlovlasé mladíky našeho kmene.

Všechny mé myšlenky jsi totiž zabírala ty. Držela ses už několik dní v ústraní. Nemluvila jsi a matky se o tebe začaly obávat.

Stalo se něco? Proč ses poslední dobou tvářila tak zadumaně? Co ti dělalo starosti?

Možná proto jsem tolik zírala tvým směrem, zatím co otec promlouval k duchům lesa.

V té chvíli jsi i ty vzhlédla, věnujíc mi drobný úsměv. Pak jsi zmizela v objetí nepropustného šera stromů.