Lena seděla v prachu na podlaze a poslouchala každé slovo, které Lupin řekl, jako když měli normální hodinu. ,,Věděl to celý učitelky sbor Hermiono." Skočila jí do řeči, když uslyšela její  pochyby.  Típla cigaretu a sáhla do kapsy pro malou krabičku s léky. Nasypala si do ruky asi tři a ignorovala Hermioniny poznámky. 

,,Jsem přece jedna ze zrůd, tak co ti na tom záleží." Odsekla jí a spolkla je. ,,Pro mě ne. Jsi kamarádka, ať jsk cokoliv." Pověděl Harry a Lena se pro sebe tiše usmála.

,,Co s tím má co dělat Prašivka?" Vyjel na ně Ron po chvilce diskutování. ,,Všechno," odvětil klidně Lupin. ,,Tak můžu se na ní podívat, Prosím?"

Ron chvíli váhal, ale pak zajel rukou pod hábit a vytáhl svou krysu. Bránila se, mrskala sebou, jako by jí šlo o život. Ron jí musel chytnout za ocas, aby neutekla. Kocour, který byl v Siriusově klíně se vzpřímil a tiše sykl.

Lupin k nim sel blíž a krysu si prohlížel tak pozorně až  o vypadalo že nedýchá.

,,Tak co?" Ozval se Ron. ,,Co s tím má společného moje krysa?"

,,Není to krysa!" Chraptěl Sirius.
,,Jak to myslíte- Samozřejmě že je to Krysa -"

,,Ne neni to krysa," přerušil ho tiše Lupin. ,,Je to on."

,,Je to zvěromág," dodal Sirius, ,,A jmenuje se Peter Pettigrew."

,,Jste oba cvoci." Vykřikl Ron.
,,Ne nejsou." Zastala se jich Lena a než kdoliv stačil cokoliv říct spustila. ,,Hele tvoje krysa žije až moc dlouho, to jednak. A jednak nechybí ji prst?" Když to dořekla, Sirius se usmál a jeho obličej na chvíli připomínal člověka.

,,Teď už mi neuteče!" Řekl najednou, vstal  a chtěl se vrhnout na krysu. Ale Lena se postavila před něj a Lupin  ho ze zadu zachytil za špinavý hábit. ,,Ne počkej Siriusi. Mají právo vědět pravdu." Řekl Lupin ale Sirius byl jako  smyslu zbavený.

Lenka popošla blíž. ,,Pane Blacku, Prosím řekněte jim pravdu. Takhle by byli proti vám. " Širší neposlouchal.  Chytla ho za ramena a podívala se mu pronikavě do očí. ,,Popřemýšlejte. Kdyby Peter zemřel a našli by vás už byste neměl důkaz toho, že jste nevinný. A šel byste znovu do Azkabanu. Bude lepší když se tam dostane ten, kdo si to zaslouží." Sirius se zastavil a dál ruce nahoru že se vzdává.

,,To je pravda." Zamyslel se, ,,Jsi neobyčejně chytrá, ve které koleji jsi?" Zeptal se a díval se na ní. ,,V Havraspáru, ale klobouk uvažoval i Zmijozel. Tam jsem ale nechtěla protože bych pár lidí od tamtud asi zabila." Odpověděla a Sirius se opět usmál.

Prošel okolo Lupina zpět k židli a poplácal ho po rameni. Něco mu zašeptal a Lupin se na něj zamračil. Pak se podíval na Lenu, ta byla otočená zády a dívala se z okna.

,,Leno jsi v pořádku?" Zeptala se Hermiona. A šla k ní blíž. ,,Nechoď  ke mě. Po sléze si promluvíme. Teď ať mluví Pan Black a profesor." Zakázala jí a stále stála zády.

Neotočila se protože věděla co se blíží, ale rozhodla se ještě vydržet. Chtěla to slyšet, chtěla slyšet jak to bylo. I když viděla Siriusovy vzpomínky. 

,,Dobře, ale budeš mi muset pomoct siriusi." Ozval se Lupinův hlas, když začala zase poslouchat.

,,Začalo to když jsem byl malý kluk, to mě ten vlkodlak pokousal. Moji rodiče udělali vše proto abych se vyléčil, ale k neicemu to nevedlo. Když jsem byl starší  myslel jsem, že do školy nenastoupím, ale to už byl ředitelem Brumbál a ten mě přijal z jistými opatřeními." Odmlčel se a podíval se k oknu, u kterého stála Lena.  Byla pořád zády k nim, přesto však pozorně poslouchala.

,,Nastoupil jsem tedy do školy kde jsem poznal s tvým tátou, Siriusem a Peterem. Byli jsme přátelé. A oni se časem stali zvěromágy, aby dělali společnost. Trvalo jim to tři roky. Nutno podotknout že tvůj táta a Sirius, byli nejlepšími studenty v ročníku. Ovšem Peter byl slabší a to dva mu museli pomáhat při tom procesu. Pobíhali jsme pak po školních pozemcích, které jsme pak zmapovali." opět se odmlčel a tentokrát se Lena otočila. Letmo se na něj usmála a dala mu najevo svou podporu. 

,,Promiňte, ale to jste si nedomysleli že by jste mohl někoho pokousat?" Zeptala se Hemiona nechápavě. ,,Ano málem i pár takových situací bylo. Dodnes si to vyčítám." Nad jeho odpovědi Lena protočila očima.

,,No a? Každý za mlada dělá chyby. Třeba ty Hermiono. V prváku jsi podpálila Snapa." Námítla Lena a s třesoucíse rukama vyndala z kapsy krabičku cigaret.  Jednu si zapálila a čekala co se bude dít dál.

,,Leno jsi v pořádku?" Zeptal se tentokrát Harry a sledoval jak se Leně klepe ruka. ,,Jo jasně nic mi není." Usmála se na něj a potahla si z cigarety.
,,Tak mě napadlo proč jsi vlastně tady?" Ptala se podezíravě Hermiona. ,,Protože už nemám léky, a za chvíli přijde někdo kdo mi je dá. Jestli chceš můžeš jít práskat. To ti vždy šlo nejlíp." Než však stačila Hermiona něco manítnout se že stínů vynořila ženská postava. Pak když vyšla všimli že je naprosto průhledná.
Pak se zhmotnila úplně.

,,Nazdárek hele neříkala si že přijdeš sama?" Řekla černovláska a její zelené oči se zůžili. ,,No víš, Ethel tohle nebylo v plánu, promiň. Máš ty léky?" ,,Tak hele jestli z nich někdo něco řekne, tak už ti nic pašovat nebudu." Ethel si dala ruce v bok a měřila si každého pohledem. Na levém zápěstí se jí lemovalo tetování, znak berana a její dlouhé černé vlasy jí spadali do pasu. ,,Neboj sami mají průser, a to dost velký." Mrkla na ní a obě se zasmáli. ,,No tak fajn tady jsou, já už budu muset. Ale stav se zase někdy, máma tě zase ráda uvidí." Stáhla si tašku z ramen a vytáhla z ní igelitový pytlík v němž byli oranžové krabičky s malými pilulkami. Lena si je převzala a strčila je do kapsy županu.

,,Tak ahoj." Rozloučila se Lena a objala svou kamarádku. Ethel pak zase zmizela. ,,No když mě omluvíte, Půjdu si  to uklidit. A nemusí mít nikdo strach ze něco povím, Bo nejsem jako někdo." Podívala se na Hermionu a v oblaku šedivého kouře zmizela.

..............

Když se vrátila zpět nikdo tam už nebyl a tak se přenesla k vrbě mlátičce. Uviděla profesora v jeho druhé podobě a jak Snape skryl za sebou Harryho, Rona a Hermionu.

Jelikož byla napůl léčitel, nebo jak to nazvala Hermiona potomkem padlých démonů, tak uměla proměnit ve více zvířat než byla kočka. Proměnila se v zrzavou lišku s každým okem jiným. Což bylo zmanení, že není jen tak obyčejné zvíře. Běžela k Lupinovi, aby ho zastavila dřív než udělá blbost, které by litoval.

Zastavila se před ním a on se zarazil dívala se mu do očí a přiměla ho aby běžel za ní. Ona se rozběhla a on jí běžel v patách. Kdyby je někdo viděl, nevěděl by co si myslet o tak divném společenství. Liška a vlkodlak. Běhali po lese a po loukách jako by si hráli. Nebo spíš hráli na babu. Vlkodlak honil lišku a liška zase vlkodlaka.

A takhle to šlo až do svítání. Lena se neproměnila zpět dokud Lupin nebyl úplně v pravé podobě. Když ležel nahý na zemi byl tak strhaný, že nebyl schopen se zvednout. Už tam nevěděla liška,ale opět Lena. Rozešla se k němu a stáhla si kabát, přikryla ho kabátem a když zaslechla hlasy tak mu zašeptala do ucha. ,,Kabát si pak vyzvednu, teď ale půjdu,  za chvíli je u vás Hagrid a Brumbál." Pohladila ho po vlasech a zmizela.

Tak ano já vím trvalo mi to. Ale určitě se máte na co těšit v dlasi kapitole. -Maya🦋