Přesně za týden se měl konat zápas Havraspár versus Zmijozel, ale Havraspárské družstvo bylo pořád bez jednoho hráče. Konkrétně bez odrážeče, kapitán jejich družstva nebyl s nikým spokojený.

A tak trénovali s tím co měli, možná se mu trochu na to místo líbila Nancy, jenže přeci jen i odrážeč musí mít dobrou mušku, a ta jí chyběla. ,,Promiň Nancy, lítáš sice dobře to jo, ale jinak se mi sem nechodíš." Pověděl jí a ona nasupěně odešla pryč. ,,Jo jasně vím proč to děláš. Ty tady chceš tu novou." Řekla mu ještě zdáli a šla k hradu.

......
Lena mezitím seděla na jedné z hradních říms a četla si knihu z oddělení s omezeným přístupem. Kterou potřebovala a tak si jí s Harryho pomocí půjčila.

,,Leno, víte možná jsem se unáhlil. Když jsem vám řekl že hrát nemůžete." Ozval se za ní profesor Kratiknot. Otočila se na něj a čekala co řekne dalšího.

,,Zatím nemůžeme nikoho sehnat a máme mít zápas se zmijozelem. Napadlo mě jestli by jestli byste nechtěla hrát?" Zeptal se jí a ona se na s překvapením podívala. ,,Chcete mi říct, že jsem vaše poslední možnost? No zahraju si ráda." Pověděla s ledovým výrazem ve tváři. Tvář malého profesora se rozzářila. ,,To je skvělé. Oznámil to týmu." Radostně odcupital směrem k Havraspárské věži a ona se vydala opačným směrem.

Vzala si brašnu a zmizela za Harrym musela mu vrátit ten jeho plášť. Šla severní chodbou a pak po schodišti k velké síni. Blížil se cas oběda a ona věděla, že ho najde nekde tam.

A nemýlila se seděl u jejich kolejního stolu a cpal se kuřetem stejně jako Ron. Zaklepala mu na rameno a on se zakuckal. Nad tím se musela zasmát. Jal jsou někteří lidé nevšímavý. Byla vidět v odrazu jeho zlatého poháru a on si jí nevšiml. ,,Ahoj, máš ho?" Zeptal a pak se podíval na věc ležící u jeho boku. ,,Ahoj měl by jsi si ho schovat, než ho někdo zmerčí. A jak bylo v praisnkách mimochodem?" Zeptala se ho a on se zamračil.

,,No víš chytil mě Snape. Teda házel jsem bahno po Malfoyovi a on pak žaloval. A pak přišel Lupin, který mě vytáhl z brindy, ale zabavil mi plánek od dvojčat." Vypověděl a schovaval si plášť do brašny. ,,To je smůla. Ale nevadí, nějak to vymyslíme. Teď už musím. Slíbila jsem dvěma prvákům doučování z lektvarů." Pověděla a objala se s jejími přáteli. Pak odešla pryč, aby mohla ty dva doučit.

..........

,,To bylo něco. Jsi skvělá Leno." Křičel Roger, když vyhráli zápas. ,,Díky Roggi. Bylo to něco si zase zalétat. No dres vrátím a půjdu si po svém." Poděkovala a podávala mu koště.

,,Nesmysl, hráče potřebujeme. Tebe potřebujeme. Jsi ta nejlepší střelkyně jakou jsem kdy viděl." Plácala jí po rameni Cho Changová. Její chytrá spolužačka.

,,No dobře. Tak se uvidíme příště?" ,,Na tréninku, Leno.A sežeň si lepší koště i na další rok." Pověděl Roger když už byla na odchodu.

Odcházela zrovna na hrad když v tom jí najednou Hermiona skočila na záda. ,,Byla jsi úžasná." Řekla jí kKdyž ní seskočila dolů. ,,Díky, hele nechceš jít za téma dvěma? A třeba si s nima trochu promluvit?" Zeptala se Lena když došli k hradu.

,,No, ja nevím. Radši ne, musím se ještě zabývat zkouškami konec konců jsou příští týden." Namítla Hermiona a rychle vyběhla po schodech.

Leně to bylo líto. Byli to práci kamarádi a pohádali se kvůli kryse.  Smutné vskutku.

Když došla do Havraspárské věže zamířila rovnou do sprch, kde se umyla. Potom šla ven na vzduch jen tak se projít. Nebyl důvod, zůstávat. A navíc to co měla umět už uměla dávno, v Čechách s učivem byli trochu napřed. A hlavně to tam že školou a vším chodilo úplně jinak.

Chodilo se už od osmi let do patnácti. To se učili základ. Pak od patnácti do jednaadvaceti. To si vybrali obor a učili se speciálně na něj. Jo tak takhle to chodilo tam.

Došla až nahoru na místo kde byl sovinec a tam si zapálila cigaretu. Bylo fajn zase hrát, bylo to jakoby se jí vlila nová krev do žil. 

Zkouškové období nebylo nikdy jednoduché. A to si uvědomoval každý  student. Jen Lena si z toho nic nedělala. Svým způsobem měla předposlední rok a ten si chtěla spíš užít než si opakovat učivo. Znala ho nazpaměť. Ano paměť její paměť připomínala velký archiv nebo knihovnu.

Šla zrovna na zkoušky NKU z obrany proti černé magii po boku Freda a George. ,,Takže obchod s žertovými předměty, hm.. Zajímavý nápad. Hele co a máte nějaký navrch jak to tam bude vypadat?" Odmlčela když se posadili do lavic. A když viděla jejich výrazy pokračovala. ,,No když chcete, aby obchod navštěvovali musí nějak vypdat. Em.. Napadlo mě co kdybych vám navrhla nebo spíš nakreslil to co si řeknete?" Dokončila otázku a vyndala si pergameny s kalamářem a perem.

,,To není špatný nápad. Líbí se mi chodí co máme doma." Řekl Fred a uvelebil se na židli. ,,Jo ty jsou skvělý, takže náš milý cukroušku, kdy chceš začít na naší spolupráci?" Zeptal se George a dál si ruce za hlavu.

,,Samozřejmě, že si tma pak bude s moct pořídit věci zadarmo, když nám takhle pomůžeš." Mínil Fred když studoval její výraz. ,,Jo, dobří spolupracovníci a kamarádi se hledají opravdu těžko." Doplnil ho George.

,,Moment, řekl jsi mi cukroušku? A ne kluci takhle to nejde. Nemůžu si nic zdarma brát. Berte to jako výpomoc od kamarádky." Pověděla a nohy si dala na židli vedle ní. ,,Ano, vymysleli jsme ti přezdívku. Odteď jsi náš curkoušek." Odpověděl Fred a otočil se na bratra. ,,A stejně ti to dáme zadarmo. Proč by ne." Doplnil ho George, jako obvykle. 

,,Tak moji milý, rozdám vám otázky a můžete začít. V první části budete mít krátký test na ten budete mít tak patnáct minut. A v druhé si vyzkoušíte malou překážkovou dráhu." Řekl jim Lupin a lehce mávl hůlkou jakoby odháněl mouchu. Pergameny zlá otázkami se vznesli do vzduchu a ke každému jeden přistál.

Za celých patnáct minut nebylo kromně škrábání brků o pergamen nic slyšet. Test to nebyl nijak těžký, bylo to takové opakování. Když měli všichni hotovo, odnesli pofesoru Lupinovi testy. A společně se odebrali ven, kde pro ně byla připravena překážková dráha s nástrahami se kterými si měli poradit.

Lena šla jako předposlední, a vše zvládla naprosto dokonale. Poslední byl bubák, který měl její vlastní podobu. Nebylo to ovšem tím, že by měla strach sama ze sebe, ale tím, že se bála své temnější stránky. ,,Riddikulus" pravila a vylezla ven z truhly.

,,Výborně, Výborně, Leno." Psal si Lupin výsledky a na rtech mu hrál jemný úsměv. ,,Máš to nejrychleji hotové, a navíc sis se vším přímo skvěle poradila. Z tohoto máš výbornou, ale ještě musím zkontrolovat test. Z toho pak bude závěrečná známka." Dopověděl a ona mu s úsměvem kývla na znamení díku. Pak se jen odebrala za Fredem a Georgem, kteří na ní čekali.

Společně se pak odebrali vymyslet plány na jejich obchod. Když uz si ona nemohla splnit sen, tak ať si ho splní její přátelé.

Po trochu delší době, než jsem chtěla je tu další kapitola. Tak si jí užijte a u další kapitoly papa..
-Maya🦋