Měsíce ubyhali a byl tu chladný Prosinec. Za těch pár měsíců tady poznala jak to tu chodí. A nechápala proč se teď každý nadává na mozkomory, když jsou tam dole daleko horší bytosti než oni sami. Asi proto, že je nikdo o těch věcech naučil a nechal je na pospas. Což bylo hloupé. Na její minulé škole,  je učili jak se proti nim bránit a jak se jim vyhnout už když jim bylo dvanáct.

Pak tu byl Harry Potter kluk, kterého znali všichni, ale ona ne protože nikdy nečetla noviny.  Většinou v nich lhali a ona chtěla pravdu. Nakonec se spřátelili.

Ron Weasley, by byl taky fajn, kdyby měl o něco více rozumu. Třeba, že se styděl, za to že nemá moc peněz. To není hanba. Hanba je nemít charakter. I s tím se stačila spřátelit.

Pak tu byl taky zvláštní tvor, jejich profesor, R.J. Lupin. Hodný, laskavý, obětavý, chytrý a přesto měl své tajemství. Na, které přišla už v den, když jí ukázal kde je kuchyň. Celkem si rozuměli. A párkrát, když tu byla s Harrym, který nemohl do prasinek za ním šli. Někdy se i sami potkali  náhodou na chodbě, a pak si společně povídali o všem možném.

A nakonec Hermiona Grangerová, trochu šprtka zaseklá na pravidlech, ale jinak byla taky fajn. Zrovna tam seděli spolu a četli si o upírech.

,,Myslíš, že na mě budou ještě dlouho naštvaní?" Zeptala se jí a upřela na ní své oříškové oči. ,,No, Hermiono, já vím, že jsi to myslela dobře. A však pořád je tu jista věrnost vůči přátelům. Podle mého názoru jsi to měla udělat tak, aby o tobě nikdo nevěděl. A Rona neřeš už vůbec. Ten u mě klesl na nejnižší možnou úroveň. " odpověděla jí a otočila stránku. ,,Neplakej, víš co půjdeme dolů do Kuchyně a trochu se zahřejeme. Nebo si chcešdát čokoládu tady?" Položila knihu a objala jí. Hermiona se na jejím rameni vyplakala, aby se jí ulevilo. 

,,Díky. Tak dala bych si tu čokoládu." Řekla Hermiona a Lena jí podávala kapesník. Pak luskla prsty a v oblaku šedivého kouře se objevili dva velké hrnky horké čokolády. ,,Jsi opravdu velmi skvělá čarodejka. " na to se Lena jen usmála a posadila se o kousek dál. 

Když dopili čokoládu, šli do Nebelvírské věže, aby Hermioně pomohla s úkoly. Brala si toho na sebe příliš. Ale ona jí v tom podržela. Bývala stejná, ale pak si uvědomila, že jsou jiné hodnoty, které za to stojí.
Šla tam opět na návštěvu a stejně moc dobře věděla, že jí zase Fred a George vytáhnou ven. Aspoň si odpočine.

******
,,Ne, ona byla práskat, a prašivka-" ,,Ron, co pak nevidíš jak na tom je? To ti je přednější nějaká krysa než kamarádka? Něco ti řeknu, krysa je i lidská povaha. Nesnáším je protože jsou schopné pochcat i vlastní a stejně byla nějaká divná!"otočila se na Harryho a nehlěděla na to že je Ron rudý vzteky. ,,A co ty, Harry? Hm.. Co je ti milejší koště?" A aniž by čekala na odpověď odešla pryč. 

Bylo zrovna pondělí a jí čekala hodina  lektvarů s tím debilem. Šla chodbou pěkně nasupěná a přemýšlela o podstatě přátelství. Obě strany měli pravdu. Tohle byl podraz, ale kdo by neměl strach.

A proč by vlastně měla na tu hodinu chodit? Šla raději ven i přesto, že hustě sněžilo. Bylo jí to jedno, na zimu byla už zvyklá. Procházela sněhem až k jezeru. Posadila se na molo a sledovala zamrzlou hladinu. 

Sledovala jak na ní padají sněhové vločky. ,,Není ti zima? A nemáš náhodou hodinu lektvarů?" Otázal se někdo za jejími zády. Poznala ten milý hlas. Byl to Lupin, nejspíš si dělal ozdravující procházku. ,,Dobrý den, ano měla bych mít. Chtěla jsem jen na chvíli ven. Nějak se omluvím." Otočila se na něj a on se usmál. Sundal si kabát a přehodil jí ho přes ramena.

Ona se postavila a ometla si sníh ze zadku a upravila si kabát. ,,To chápu. Nedáš si šálek čaje? I když bych tvé záškoláctví měl jako profesor ohlásit." Lišácky se usmál a upřel na ní své modré oči. ,,No nechci, aby jste mě kryl, pane. Pokud budete považovat za správné to oznámit, tak to uděláte tak či onak. A děkuji za ten kabát." Pověděla a hodila na něj nevinný pohled.

,,Neboj se, pojď dáme si čaj." dal jí ruku na rameno a pobídl jí v chůzi. Ona se rozešla rychlým tempem a on šel za ní. ,,A vám není zima?" ,,Ani ne."

Když došli dovnitř, do jeho kabinetu, postavil jednu z židlí a mávl hůlkou a v krbu se rozhořel oheň. Pak poklepal na konev a voda v ní se začala vařit.

,,Profesor Snape, mi říkal, že jsi velmi arogantní, drzá, ale u přesto nadaná studentka." Řekl a podával jí šálek s horkým čajem. ,,Mhm.. To je od něj jako lichotka." Zasmála se a upila z čaje. ,,No já osobně si na tvé chování nestěžuji , právě naopak," také se napil a pak znovu promluvil. ,,Spíš asi nemůže skounout, že má někdo jiný lepší názor." Dokončil myšlenku a ona se pousmála.

,,Pořád dokola řešil vlkodlaky. Je to zaujatý idiot. Ne nic neříkejte. Někteří za nemůžou. Ti mají právo taky na život. Ale ti co škodí by měli skončit v Azkabanu. Bohužel dnešní lidé jsou tak plní předsudků. Je to smutné. " Znovu se napila a nechala teplo, aby jí ohřívalo nohy. Lupina potěšilo co řekla. Sám byl jeden z nich. Ale tato dívka byla zvláštní.

,,Ano lidé jsou dnes zlí. To máš pravdu, ale nezapomeň že je to profesor. " Upozornil jí, ale přesto se cítil velmi dobře. ,,To ano, ale pořád to neomlouvá to že je hloupý. A nemá žádný respekt." Namítla a dopila čaj.

,,Asi nemá cenu ti to vymlouvat. No a jak budeš-", jejich rozhovor přerušilo klepání na dveře. ,,Dále." Řekl a do dveří vstoupil Snape.

,,Vida, vida.. Neměla jste být na hodině. A tady máte ten lektvar, Lupine. " řekl a jedovatě se usmál. ,,Děkuji ti Severusi. A Lenu jsem potkal na chodbě nebylo jí dobre. Tak jsem jí vzal k sobě. Nezapomeň si dojít na ošetřovnu." Řekl a vypil jedním lokem obsah poháru. ,,Máte k tomu co říci?" Opět se jízlivě usmál a díval se na ní. Ona se na něj podívala s čirým odporem.

,,Nebylo mi dobře, tak jak řekl profesor Lupin. Omluvte mě půjdu na tu ošetřovnu. Děkuji pane za vaši laskavost." Řekla směrem k Lupinovi, ale nekoukla se na něj. Hrála se Snapem oční válku, a Snape nakonec uhnul. Usmála se a odešla pryč.

Šla rovnou do Havraspárské věže a do pokoje. Šla k orlovi a ten jí položil hádanku. 'Vysoká je, má sedmero schody a přesto se vejde i do kapky vody?' Zeptal se a ona ihned odpověděla. 'Odpověď je duha.'

Orel zmizel, a dveře se otevřeli. Ona vstoupila dovnitř a zamířila rovnou do ložnice. Sundala si hábit a vlezla si do postele. A usnula.

Tak a k Vánocům se dostaneme zítra. -Maya-