Loki se soustředil, jak to se silně bušícím srdcem šlo. Zhluboka dýchal ve snaze se uklidnit, ale nešlo to. Na čele se mu perlil ledový pot. Rty měl nervozitou okousané do krve.

Okolo jeho rukou zářila smaragdově zelená mlhovina, když se snažil zacelit potrhanou tkáň.

Postupoval pomalu. Nesměl spěchat. Přesto ho zabíjela pomalost, se kterou zavíral Tonymu břišní dutinu.

A Tonyho zabíjela taky.

Loki se třásl námahou. Dostával se na dno svých sil. Proklínal se, že se při studiu více nezaměřil na léčení.

Nebyl si jistý, zda Tonyho zachrání. Věděl jen jedno.

Nesměl přestat. I za cenu, že sám zemře.