„Musíme si promluvit," řekl Loki jednoho dne s nezvyklou vážností.

Tonymu se rozbušilo srdce. Nesnášel tuhle větu. Vždycky znamenala průšvih. „Děje se něco?" zeptal se opatrně. Chtěl se boha dotknout. Ale jako by mu přirostly ruce ke stolu, na kterém je měl položené.

„Musíme se rozejít."

Slova v Tonyho mysli rezonovala, jako by někdo uhodil do zvonu, ve kterém měl hlavu. „Proč?" hlesl. „Vzdyť nám spolu bylo dobře."

„Už tě nemiluju," vyřkl Loki tu největší lež ze všech.

Musel. Věděl, že Tonymu zlomí srdce stejně, jako ho lámal sám sobě. Ale pokud tím měl zachránit jeho život, nesměl váhat. Nikdy.