Slyšel šumění sytě žlutého džusu se silným zázvorovým zápachem.

Ale viděl prázdné něco.

Cítil na své kůži cupitat cvrkající cikády, které ho svým otravným a neustálým cvrkaním doháněly k šílenství.

Ale na kůži neměl nic. Byl nahý.

Nečekané! Šok! Největší zvrat! Čtěte dál, čtěte dál!
Diváci sborovým obdivným "Oooo!" obdařili autora. I experti v oboru ho pochválili za jeho nespoutanost a odvahu se ponořit do neprozkoumaných míst showbyznysu.

Cože? Drak? To je drak? Letí na drakovi? Letí na drakovi. Ohromný drak chtíčem poháněný, chtěl ohněm ovládnout svět, ovšemže rychle.
Ale on byl ten, co ho ovládal. Ovládal vše. Celý svět byl v jeho rukou a nechápal proč.

Pak to byl kůň. Držel otěže. Opět a zase. Tentokráte jinak. Naprosto odlišně a přesto to bylo v jeho mysli stejné.
Jen jednou viděl nulovou množinu a nyní vidí jasný předmět, jež silně svíral svýma rukama.

A pak černo. A pak bílo. A pak bylo. Něco jiného, samozřejmě. Opakovalo se to rychle a cítil kmitání očí. Les mu šeptal do uší pohádky. Byl v chudinské čtvrti. Zemřel a znovu ožil. Zabil a bil... děti.
Miloval sebe. A ostatní ho milovali též.
Vládl. Ano, bylo mu to jasné. Tohle je jeho říše.

Nějaké zrádné žlázy a žaluzie mohly protestovat, ale vládl. A i když se vylučovací soustava rozhodla protestovat, ignoroval ji. Tak vládl dál.

***

Vládl a vládl. Žlázy protestovaly a pak se vydaly na cesty... ale každá vláda jednou končí. Stejně jako tato kapitola. Tato podivná šílenost. Nevím co si o ní budete myslet, nevím co si o ní mám myslet sám. Nicméně jistě se každý z vás zamyslel, nad jejím významem. Není dokončena. Povídka někdy... někdy možná bude mít pokračování. Nebo nebude ukončena nikdy. I takto je to pro mě uspokojující závěr. Co si myslíte vy ?

Seph