„Potřebujeme pomoc," zavolal Harry, když vlezl do stanu. Snape stál u kotlíku a míchal nějaký lektvar. Kouzlem jej zakonzervoval a vydal se za nově příchozími. Harry položil malou Amálii na postel. Snape obešel lůžko z druhé strany a zkoumal ránu na noze.

„Co jí kouslo?" zeptal se.

„Blátoplaz. Hagrid je špatně zabezpečil. Ale už jsem udělal opatření," vysvětlil Harry.

„Domnívám se, že budu muset ránu vyčistit desinfekčním lektvarem a pak postačí klasická hojivá mast. Ovšem to, že omdlela, se mi nelíbí. Bude potřeba analgetický a antifebrilní lektvar," přemýšlel Snape nahlas.

„Myslíte, že dostane horečku?" zeptal se Harry.

„S největší pravděpodobností," přikývl Snape a šel připravit potřebné věci.
Přinesl vše k lůžku. S pomocí Harryho, nalil dívce lektvar do krku a pak se začal věnovat ráně na noze.

Harry celou dobu držel Amalii za ruku a sledoval Snapea, jak tiše a precizně pracuje.

„Tato noc pro ni nebude příjemná, ale zítra se bude cítit lépe," řekl Snape a podíval se Harrymu do očí.

„Díky," přikývl Harry.

„Je to má práce," vymluvil se Snape a šel raději k rozdělanému lektvaru.

„Musím teď jít za svým oddílem, po obědě se tu stavím a pak bychom mohli jít pro ty ingredience, co jste chtěl."

„Ty počkají. Když tu mám pacientku, nehnu se odsud," zavrtěl Snape hlavou.

„Dobře v tom případě se zastavím za Amálií později," řekl Harry a rozloučil se.

Díky této nehodě se Harrymu vloudil do mysli nápad o první pomoci.

Jako správní táborníci by ji měli ovládat.

A tak se vydal za Albusem, aby se s ním poradil. Seděl zrovna u čaje v jídelně a zapisoval něco do papírů.

„Slyšel jsem od Chrise, co se stalo. Je to děvče v pořádku?" zeptal se Albus se starostí v hlase.

„Ano, Snape se o ní postaral velmi dobře. Zítra už bude v pohodě," odpověděl Harry.

„To jsem rád," přikývl Albus.

„Myslím, že byste měl Hagridovi zakázat vozit sem nebezpečná zvířata," zamračil se Harry.

„Neboj se, chystám se mu promluvit do duše. Jemu samotnému, z toho musí být zle."

„Ale díky tomu mě něco napadlo. Myslím, že by nebylo od věci uspořádat kurz první pomoci, aby každý věděl, jak pomoct kamarádovi v různých situacích," přednesl mu Harry svůj nápad.

„ Harry to je výborný nápad. Severus sice bude nadávat, ale myslím, že nikdo kompetentnější než on tu stejně není. Domluvím to s ním, až bude Amálii dobře a Severus bude mít více času. Každý oddíl si na to vyhradí celý jeden den. Jeden oddíl bude vždycky stačit, i tak tam bude mít Severus dětí víc než dost," usmál se Albus.

No to bude mít Snape radost. Pomyslel si Harry.

***

Albus chtěl nějak zabránit tomu, aby se Chris tak často vídal s Harrym. Proto trval na tom, aby se oddíly od sebe na první pomoc oddělily.

Málokdo to věděl, ale Chris a Albusem byli dřív milenci. Albus měl rád mladší muže. Vybíral si zrhuba ve věku třicet až čtyřicet let.

Jednu dobu se zajímal i o Severuse, jenže ten ho nikdy neviděl jinak, než jako přítele. Naopak Chris, se kterým se seznámil na táboře před lety, jej zprvu bral opravdu jako svého mentora. Nicméně obdiv, který k němu choval, se brzy změnil v cit, který ovšem Chris nedovedl pojmenovat. Albus se do něj však hluboce zamiloval.

Jejich vztah trval půl roku, než Chris udělal osudovou chybu. Zapletl se se svým kolegou z práce. Když se přiznal, Albus mu nechtěl odpustit. Rozešli se, ale zůstali v kontaktu. Byl to již rok, ale Albus nezapomněl. Chris mezitím vystřídal několik partnerů, ale nikdy se necítil, tak jako s Albusem.
Brumbál chtěl Harryho ušetřit zklamání, proto žádal Chrise, aby Harryho nechal na pokoji. Což se mu samozřejmě nelíbilo. Jenže v Albusově přítomnosti se začal Chris poměrně brzy cítit jako dřív, takže se snažil chovat zdrženlivě.

Brumbál navíc chtěl, aby se dal Harry dohromady se Severusem. Jenže Snape byl uražený, protože Harry trávil hodně času s Chrisem.