Letní kouzelnický tábor, který pořádaly Bradavice, se nacházel ve Skotsku, dobře skrytý očím všech zvědavých mudlů. Jezdili sem děti školou povinné, ale i ty které ještě do Bradavic nenastoupili.
Kromě obvyklých základů bez kouzel jako složení stanu, rozdělávání ohně, svazování uzlů, stopování zvířat, si mohli děti osvojit několik dovedností z oblasti lektvarů, bylinkářství a péče o kouzelnické tvory. Tábor byl pořádaný pro děti od šesti do patnácti let.

Harry jej navštívil jen jednou, a to poté, co zemřel Cedrik při turnaji Tří kouzelníků. Brumbál mu to vyjednal, aby Harry přišel na jiné myšlenky.

Teď, když bylo Harrymu osmnáct a dodělal si školu, Nevěděl, kam by se vrtnul a tak se přihlásil jako vedoucí oddílu a těšil se na nové zážitky.

Ovšem, když se objevil na nádvoří tábora, téměř zkameněl, protože uviděl člověka, kterého by tu nikdy nehledal. Snapea.
Harry vytřeštil oči a zíral na bývalého profesora, který se tvářil jako obyčejně. Naštvaně.

Co ten tu proboha dělá?

A pak si ho Severus všiml vzápětí. Povytáhl obočí, ušklíbl se, otočil se na podpatku a odkráčel do stanu, na kterém zářil červený kříž.

Harry zakroutil hlavou a vydal se za Brumbálem. Ten tu byl hlavním vedoucím.

„Zdravím tě, Harry," usmál se na něj stařec.

„Dobrý den, pane řediteli."

„Už mi tak neříkej. Tady mi můžeš říkat Albusi," řekl Brumbál přívětivě.

Harry se podivil, párkrát zamrkal a pak řekl: „Ehm tak dobře..., Albusi."

„Můžu se zeptat, proč je tu Snape?" osmělil se Harry a bušilo mu přitom srdce až v krku.

„Poppy letos nemohla přijet. Její nemocná matka vyžaduje péči," vysvětlil Albus.

„Divím se, že souhlasil," zavrtěl Harry hlavou.

„Dal jsem mu to příkazem," zasmál se Albus.

„Vy jste nebezpečný," přidal se k němu Harry a pak kouzlem odlevitoval své kufry.

„Tvůj stan má číslo dvacet," mrkl na něj Albus.

„Díky moc," přikývl Harry a vydal se směrem ke svému stanu. Jeho nový přístřešek na nejbližší dva měsíce vypadal zvenčí obyčejně, jako starý armádní stan hnědozelené barvy. Ovšem uvnitř byl magický prostor.

Pousmál se a odlevitoval kufry do ložnice na velkou postel. Poté zašel do kuchyňky a připravil si čaj. Mezitím dal pokyn šatům, aby se samy vybalily z kufru. Bylo fajn používat magii bez omezení.

Když se zabydlel, převlékl si věci do pohodlného oděvu a vyšel ven. Zrovna v tu chvíli z protějšího stanu vyšel Snape.

No tak to mě štípni! Pomyslel si Harry.

To se mi snad zdá. Blesklo Severusovi hlavou a ušklíbl se.

„Dobrý den," pozdravil ho mladík. Snape jen přikývl a odcházel pryč.

Sakra musí se tak chovat? Vždyť by mi měl být spíš vděčný za to, že jsem ho zachránil po tom útoku hada a místo toho...

Harry kroutil hlavou nad Snapeovým chováním a díval se za ním, jak míří do ošetřovatelského stanu.

Jak se opovažuje se tu ukázat? To musel udělat Albus schválně! Za co mě Merline, trestáš? Nestačí, že jsem ho musel vídat po tom, co mě milostivě zachránil? Nestačí, že se mi o něm i v noci zdá? ZATRACENÝ POTTER!

Severus nervózně přecházel po stanové ošetřovně. Neměl právě co na práci, protože lektvar proti bolesti uvařil již včera a na další lektvary potřeboval nasbírat jiné ingredience.

Ještě štěstí, že již zítra přijedou děti, Potter bude mít práce víc než dost.

Večer se všichni vedoucí sešli u táborového ohně a povídali si. Harry se cítil dobře. Bylo tu několik bradavických učitelů mezi nimi i Hagrid. Snape sice k ohni přišel také, ale tvářil se jako by snědl šťovík, takže se s ním stejně bavil jen Brumbál.
Bylo zde pár nových tváří, které Harry neznal. A tak se mladík rozhodl se s nimi seznámit. Obzvlášť jeden mladý muž byl velice zajímavý. Jmenoval se Christopher Monroe a byl asi o deset let starší než Harry. Měl pěkný úsměv a byl k němu velmi milý. Byl vysoký, atletické postavy, světlě plavé vlasy, na obličeji pár pih, špičatý nos a velké modré oči.

Zatímco ti dva spolu hovořili, Snape je pozoroval se zapšklým výrazem ve tváři. Albus se tvářil tak trochu podobně, když se díval na Chrise. Drcl do Severuse loktem, aby se na něj podíval.

„S Harrym se každý rád seznamuje," oznámil Albus věda, že Seveusovi není mladý Nebelvír tak úplně ukradený, jak dával vždy okatě najevo.

„Tím chcete naznačit co?" prskl naštvaně Snape.

„To já jen tak," poznamenal si Albus pod vousy. V moment, kdy si Harry podal ruku a dali si pusu na tvář s Chrisem na tykání, toho měl Snape akorát tak dost.

Vymluvil se na vaření lektvaru a odešel. Albus se taky tvářil dost divně. Harry vůbec nechápal, co se stalo.