Cestu vlakem i na lodičkách jsem přestála v suchu. Jen mi pár kapek spadlo za bradavický hábit. Ariana vedle mě stihla spadnout do jezera. Prskala kolem sebe vodu. „Ario, přestaň!" kryla jsem se před ní.

„Vítejte v Bradavicích, toto bude váš domov na příštích sedm let. Naše koleje se jmenují Nebelvír, Havraspár, Zmijozel a Mrzimor. Na hodiny budete chodit se svými spolužáky, budete jíst u kolejního stolu a spát ve své ložnici."

Po proslovu se místností rozlinul šepot. Profesorka s dlouhým zeleným habitem a špičatým kloboukem si nás prohlížela se rty staženými do úzké linky. „Seřaďte se do zástupu a přijďte za mnou," získala si tlesknutím pozornost.

Stála jsem za Chloe. Za mnou jsem zahlédla nějakého chlapce s kulatými brýlemi a uhlovými vlasy. Zjevně mě poznal. „Co tak koukáš, Lestrangeová? Se smrtijedy se nebavím," zaprskal.

Hm, kdo to může být? „Pěkně jsi ji setřel, Jamesi," plácl si s ním Black.

Takže to musí být Potter. „Já se dívám, Pottere. A to sedí od Brumbálova pejska," odfrkla jsem si. Black zalapal po dechu. Asi se jim nikdo nepostavil. Ale oni opravdu nebyli Pány světa.

Otevřely se dveře a my vstoupili do Velké síně. Všechny pohledy se upíraly na nás. Ošila jsem se. Bylo mi to nepříjemné a dostal jsem chuť utéct do kouta, kde bych byla pouze já. Snažila jsem se jich nevšímat a místo toho se raději rozhlížela.

Páni, ten strop byl úžasný. Byl celý černý a na něm svítily zářivé body. Hvězdy. Já milovala hvězdy a.... Měsíc v úplňku. Hvězdná noc mě naplňovala čistotou, radostí i klidností. K nim jsem se upínala, když jsem byla nešťastná a potřebovala poradit.

Profesorka si odkašlala. „Black, Sirius." Došel sebevědomě ke stoličce. Ani mu klobouk nedosedl na hlavu a už křičel: „Nebelvír!"

Všichni na něj nechápavě zírali, jestli to je pravda. Black v Nebelvíru? Zalapala jsem po dechu. To nemohlo být možné. Přišly na mě mdloby. Jestli on byl v Nebelvíru... Kam se dostanu já?

„Blacková, Ariana." Ariana vyklopýtala ke stoličce stejnou chůzí jako její bratranec. Klobouk chvíli přemítal. Viděla jsem Ariu, jak mu neslyšně odpovídala. „Zmijozel!" Úlevně si oddechla.

Další jména jsem neposlouchala, zpozorněla jsem až u dívky podobné Chloe. „Evansová, Lily."

Potter se zálibně usmál, když kolem nás procházela, snažil se na ni zamávat. Ona nereagovala. „Nebelvír!" Chlapec s mastnými vlasy a hákovitým nosem ji strnule pozoroval. Ona se na něj široce usmála.

„Lestrangeová, Letissa!" Vyšel ze mě trhaný nádech. Co když mě nezařadí do Zmijozelu? Co budu dělat? Já měla strach. S klesajícími se rukama jsem si nasadila klobouk na hlavu. Trhla jsem sebou.

‚Vítej dítě, vidím ve tvém srdci dobrotu, odvahu a odhodlání. Hm, uspěla bys všude. Ale jen jedna kolej je pro tebe ta správná,' šeptal mi uvnitř mé hlavy.

‚Co si myslíš ty? Kde bych uspěla?' vyslala jsem k němu myšlenku. Chvíli nic neříkal, měla jsem čas si promyslet, co vlastně chci. V Nebelvíru bych se nemusela přetvařovat, ale ta potupa pro mé rodiče. Měla bych doma peklo.

‚Mrzimor můžu vyloučit, ten by jen tiše seděl. Ale co ty a Nebelvír?'

Ne, jen tam ne! Zmijozel? Je tam Aria a bude i Chloe.

‚Havraspár nepřipadá v úvahu, ten by nic nenamítal, jen by přemýšlel, proč má jít tam.'

Musela jsem se rozhodnout mezi být sama sebou a rodinou. Problém je, že se nerozhoduji já. Můj život byl už určen od narození. Když jsme s matkou vešly k Madame Malkinové, už jsem uvnitř sebe tušila, jaká je moje budoucnost.

‚Zmojozel, musím tam, jiná možnost není,' pronesla jsem pevně.

„Zmijozel!" rozhodl klobouk mou cestu. Běžela jsem si sednout k Arianě, která se úlevně usmála.

Potter byl zařazen do Nebelvíru jako Black.

„Rookwoodová, Chloe."

Chloe se bavila s kloboukem. Stejně jako já. Po tvářích jí tekly nepatrné slzy, které byste rozeznaly jen stěží. Nakonec se bolestně usmála a setřela si z čela pot.

„Zmijozel!" Když došla ke stolu, samou úlevou mě sevřela v železně pevném objetí. „Já si tak oddychla, nemůžu být v Mrzimoru."

„Takže vy už taky do Bradavic?" Dívka se světle hnědými vlasy se na mě široce a přívětivě usmívala.

„Andy!" vyjekla jsem. „Ráda tě vidím. Co říkáš na Siriuse?"

Andromeda střelila pohledem směrem k nebelvírskému stolu. „Nečekala jsem to. Co bych za to dala."

„Ale, Dromedo, ty nepatříš mezi špínu, jsi Blacková," zasyčela Narcissa.

Andy nakrčila obočí a obrátila oči v sloup. „Ahoj, Cissy," rozzářila se Aria.

„Ariano, Leto, Chloe, ráda vás vidím," pookřála trochu Narcissa. Nevnímala jsem Cissy a vrátila jsem se k rozhovoru s Medou.

„Co dělá Bellatrix? Je k tobě slušná?" zamračila se Andy. Pokrčila jsem rameny. Meda si mě pronikavě prohlížela. „Nejsi moc dobrá lhářka, Leto."

„Přidala se k němu, chce mě učit černou magii," zašeptala jsem tlumeně. Andy zbledla.

„Ty máš dobré srdce, nikdy nebudeš jako ona, Leto," ujistila mě.

Kdo z vás to čekal?! A kdo tipoval správně? Mysleli jste si, že Leta bude v jiné koleji? Co si myslíte o kapitole? Budu ráda za votes i názory. 😂😉😘😜

✴Peti✴

OPRAVENO: 19.01. 2019