„Mě?" podivila jsem se.

Pokynul mi, abych šla blíž. „Ano, dlouho tu na vás čeká jeden skvost."

Bella se uchechtla. „Jen si nevymýšlej."

S Ollivanderem to ani nehlo, zachoval si klidnou tvář. „Copak vám neslouží dobře?"

Bellatrix zrudla a raději se odmlčela. Měla jsem chuť mu zatleskat, protože toto se nepodaří jen tak někomu. Dál si jí nevšímal a pozoroval mě.

„Hned vám ji přinesu." Zmizel v zadní části obchodu. Sedla jsem si na židli a očekávala jeho návrat.

„Nic mu nevěř!" nařídila mi Bella prudce. „Nechápu, na co tobě je hůlka, stejně se nikdy nenaučíš kouzlit." Odfrkla si. Do očí se mi začaly tlačit slzy, včera a dnes se ke mně chovala docela hezky. Už mnou zase pohrdala. Doufala jsem, že to bude jiné.

Otevřel krabičku. Vykoukla na mě hůlka s vyřezávanými symboly, uložená v sametu. Zatajil se mi dech.

„Je nádherná, viďte? Zkuste ji." Mávla jsem s ní. Mým tělem se začalo šířit teplo. Procházelo od konečků mých prstů až ke špičkám bot. Celá jsem zářila... Jako zlato.

„Nemožné," hlesla Bellatrix. Ollivander se tajemně usmál. „Citrusové dřevo, třináct palců dlouhá, jádro vlas vaší prapratetičky Lety Lestrange. To proto je tak mocná, ona sama byla."

„Ta Leta Lestrange? Co znala Newta Scamandera?" uložila jsem hůlku zpět. Zaplatila jsem přesně deset galeonů.

„Ano, ta. Vy se jmenujete po ní."

Cestou zpět jsem dumala nad tím, proč si mě vybrala hůlka zrovna po Letě Lestrange a kde ji asi Ollivander vzal. Z přemýšlení mě vytrhla až Bellatrix.

„Pokud je pravda to, co říkal, Pánovi zla se budeš velice hodit. Můžeš být mezi nejsilnějšími smrtijedy," rozhazovala rukama. Mluvila šeptem, ale lidé se po ní začali otáčet. Chytla mě za rukáv a pospíchala se mnou do Obrtlé ulice.

„Proč sem? Tady jsou krámy s černou magií," vykoktala jsem. Zrychlila a zabočila za roh.

„Ale Leto, nedělej, jako by to bylo něco zlého," odfrkla si. Ze všech koutů na mě zíraly temné postavy, jejichž stíny na zdech vykreslovaly zkroucené obrysy. Když kolem procházela Bella, stahovaly se do svých úkrytů.

Bellatrix se vyhl každý a ještě se uklonil, jako by kolem procházel sám vy-víte-kdo. Poté, co jsem se za ní trochu opozdila, si mě postavy a jejich stíny zvědavě prohlížely a natahovaly po mně své špinavé ruce. Se zděšením jsem utíkala za Bellatrix.

„Kde jsi?" zaprskala. „Nemám čas hledat malé dítě."

Kráčela jsem vedle ní a málem jí nestačila.. Vešla k Borginovi a Burkesovi. Zvonek zacinkal. „Slečno Blacková, přejete si?"

„Borgine, jdu si pro tu věc," střelila pohledem směrem ke mně. Pochopila jsem a vzdálila se .

Chodila jsem po obchodě a fascinovaně si prohlížela různé věci. Zaujal mě přívěsek ve tvaru klíče, posázený rubíny a stříbrem. Nasadila jsem si ho na krk. Zaplavila mě vlna teplé a zářivé energie jako u hůlky.

„Ach, zaujalo vás toto. Máte velmi dobrý vkus. Ten přívěsek není ani zlý, ani dobrý. Chová se tak, jako jeho majitel. Velmi dobrý výběr," pokýval hlavou. „Víte, komu patřil? Letě Lestrange. Skrývá v sobě velkou moc."

Rozeběhla jsem se k Belle. „Podívej, co jsem našla. Má velkou moc." Ale to o srdci už jsem zamlčela.

„Hm," nevšímala si mě. „Vezmi si ho, mám nakázáno ti něco koupit k narozeninám."

O půl hodiny později jsem vycházela s novým dárkem. Poskakovala jsem po ulici. Bellatrix mi nastavila ruku, protože se nás chystala přemístit. „Ale Bello, ještě musíme pro učebnice a kotlík," protestovala jsem. Stála jsem vedle ní a ani se nehla.

„Ty věci už máš dávno doma."

Chytla jsem se jí. Celé tělo mi škublo a nastal pocit, jako by mě někdo narval do hadice. Pohltila mě temnota. Ani ne za vteřinu jsem si všimla našeho domu. Lestrange Mannor. Svítilo ve tmě jako duch, díky své bílé barvě. Zazvonila jsem a černé nablýskané hlavní dveře otevřel skřítek Pino. Bellatrix a já jsme podaly naše cestovní pláště.

Uvnitř v jídelně čekal jednoduchý bílý dort a kolem něj dva dárky. „To je nádherné."

OPRAVENO: 19.01. 2019