8. května 1977

Otevřela jsem oči. V hlavě mi neskutečně třeštilo. Promnula jsem si spánek. Oči mi slzely, skoro nic jsem neviděla. Jen vnímala neurčité záblesky světla. Nedokázala jsem zůstat dlouho vzhůru. Něco mě nutilo spát. Ale vydržela jsem to kvůli těm dvěma hlasům před mými dveřmi. Po nějaké chvíli se mi podařilo zaostřit. Všimla jsem si obrysu mé hůlky na nočním stolku. Slepě jsem po ní hmátla.

„Lumos," zašeptala jsem.

Pokoj ihned zalilo světlo. Postřehla jsem, že to je ten samý pokoj jako před třemi lety. Ty stejné závěsy a koberec se nezměnily. Zůstávaly pořád stejné. Voněly i pořád stejně. Bezpečím a útočištěm. Tady jsem našla svůj pravý domov. Své útočiště. Skopala jsem že sebe deku. Hůlka osvětlovala skoro všechno, ale nedostala se do protějších tmavých koutů.

„... myslíš, že to zabralo? Přeci jen je to pro ni nebezpečné..... Snad to pochopí... Vím, že je to pro ni ztráta, jak ji zradil.....vzpamatuje se.....jediná naděje," slyšela jsem z chodby tlumený, jemný hlas.

Musel patřit dívce. Poté se utišila a občas něco zamumlala. Napínala jsem uši a snažila se zachytit každé sebemenší slovo. Pomalu jsem začala vzdát, že ještě něco zaslechnu, dokud nepromluvila ta druhá. Byla to taky dívka. Obě dvě se o něčem tiše dohadovaly.

„... nejsilnější lektvar, který jsem kdy umíchala," prohlásila dotčeně jedna z nich. „.... dovnitř. Ne, zůstaň tady. Víš, že si tě nebude pamatovat." Po tomhle se pomalu otevíraly dveře.

Položila jsem se více do peřin a zavřela oči. Ta světlehnědovlasá dívka na to skočila, předpokládala, že spím. Nevěděla jsem, že umím takhle dobře předstírat. Zajímalo by mě, o čem se tam ty dvě bavily. Řekla bych, že hlavním tématem hovoru jsem byla zřejmě já.

„Leto, spíš? To jsem jen já - Andromeda," šeptla a popošla blíž k posteli.

Rozespale jsem otevřela oči a posadila se. Hraní mi šlo vážně dobře. Protřela jsem si oči, abych lépe zaostřila. Andy se na mě usmívala a sedla si na okraj postele. „Andy, co tady děláš? Kolik je hodin? A jak jsem se vzala tady?" rozhlížela jsem se předstíraně po pokoji. Andromeda se na mě slabě usmála a ošila se. Něco přede mnou skrývala, protože takhle se nikdy nechovala.

„Včera jsi únavou upadla v kuchyni. Ten čaj, co jsem ti dala, byl složený z bylinek. Měla sis po něm pouze odpočinout dlouhým spánkem. Ale trochu jsem to přepískla. Dala jsem tam toho víc, než jsem myslela. Hned, jak jsi ho dopila, složila ses na zem.

Bouchla si se hlavou do stolu. Okamžitě ti začala téct krev. S Tedovou pomocí jsem tě donesla sem. Ošetřila ti ránu a zastavila krvácení. Spala jsi víc jak dva dny. Moc mě to mrzí, co se ti stalo. Měla jsem dávat větší pozor," omlouvala se mi.

„Ne, to je v pořádku. Nemůžeš za to," zastavila jsem příval jejích omluv. „Ale víc, jak dva dny? To je moc dlouho. Tolik jsem toho zmeškala. Chtěla jsem vidět Doru. Tolik jsem se na ni těšila. Brumbál říkal, že tu budu jen pár dní. Skoro nic jsem nestihla," promnula jsem si spánek. „Proč mi v něm tak třeští a mám pocit, že mi něco schází? Jako by mě někdo o něco připravil. Když se snažím vybavit si to, co se stalo před pár dny, vidím jen mlhu. Au! Moje vzpomínky!"

Andy se tvářila nevinně. Vzala mě do obýváku. Sedělo tam pár neznámých lidí. Jedna dívka, která byla stejně stará jako já a žena okolo čtyřiceti let. Obě dvě se plaše a srdečně usmívaly.

Nechápavě jsem se na podívala, netušila jsem, kdo jsou. Obrátila jsem se na Andromedu a rty se jí neslyšně zeptala na to, kdo jsou ty dvě cizinky. Dívka se zrzavými vlasy a modrýma očima se postavila a zamířila ke mně.

„Asi si mě nepamatuješ, ale jsem Chloe. Ráda tě zase vidím, Leto," natahovala ke mně ruku.

Já ji ale za ruku nevzala. „Chloe?! Kdo je Chloe?! Ještě nikdy jsem tě neviděla."

Ahoj!😋

Víte, co je zítra? Prázdniny! 😍 Což znamená, že kapitoly budou vycházet každý den až do pondělí!😚

A ano, Chloe žije. Všichni, kdo si mysleli, že ta postava se zrzavými vlasy je ona, vyhrávají galeon. Ale obraťte se na Gringottovi, momentálně u sebe žádné nemám.😀 Můj trezor má číslo 1234. 😂

Co si myslíte, že se stalo Letě? Proč si nepamatuje Chloe? Věříte Andromedě s tím, jak upadla? Nebo v tom je něco víc?😏

✴Peti✴

OPRAVENO: 07.02. 2019