20. ledna 1976

Dumala jsem na svým šatníkem, před kterým jsem vůbec nechtěla stát, kdyby mě k tomu nedonutily kamarádky. Přede mnou se nacházely poličky s oblečením. Mrkaly na mě šaty, sukně, svetry a kabáty. Všechny věci ležely pečlivě srovnány. Kdybych otevřela Ariinu skříň, všechno oblečení by se na mě vyvalilo a já bych skončila pod ním.

„Leto? Co tam děláš tak dlouho? Chceš pomoct?" zatahala mě Aria za rukáv.

„Ne," zahuhlala jsem, „to raději půjdu nahatá."

Aria pozvedla obočí a začala se bránit. „Ccc, no dovol! Copak já vybírám špatné oblečení? To si vypiješ! Chloe, řekni jí, že to není pravda."

„Rio, pro jednou s tebou musím souhlasit. Leto, nech si poradit, přece nepůjdeš na rande s Regulusem jako hastroš," mrkla na mě. Pomalu jsem začínala pěnit. Celý týden si mě dobíraly, že mám rande s Regem.

„Kolikrát vám to mám říkat?! Není to rande, ale kamarádská schůzka. Pozval mě na obyčejný čaj a máslový ležák ke Třem košťatům," zavrčela jsem na ně. Obě dvě se blbě zahihňaly a něco zašeptaly. Po hodné chvíli Aria odběhla a zůstala tu se mnou jen Chloe. „Kam šla?"

„Za chvíli se vrátí, dočkej času," zatlačila mě do židle a odněkud se vytasila s hřebenem. Trošku to na vlasech tahalo, ale zatla jsem zuby. Musela jsem to vydržet, jinak mě Aria opět seřve. Chloe mi vlasy pracně splétala do drdolu. Šoupala jsem nohou po podlaze, což vydávalo skřípavý zvuk.

„Tak jsem tady!" zahalekala Ria. Přes ruku měla přehozené šedé šaty z úpletu a přes ně bílý kabát. „Neděkuj mi, Leto, já si to jednou vyberu. Očekávej malou protislužbičku," pohodila vlasy.

Spadla mi brada. Kde tohle mohla sehnat? Hledala jsem po všech čertech, abych si tenhle kabát opatřila. Všude bylo vyprodáno.

Nasoukala jsem se do šatů, obula si kozačky a zapla kabát. „Tak... Jak vypadám?" zatočila jsem se okolo nich se širokým úsměvem. Chloe zvedla palec a Aria uznale přikývla.

„Nádherně," zapěly obě. „Regulus z tebe bude vedle," ujistila mě Aria.

„Nejdeme na rande," obrátila jsem oči v sloup. „Buď tak hodná a uvědom si to. Je o dva měsíce mladší než já." Pokrčily rameny a vystrčily mě ze dveří. Rozhlížela jsem se po celé společenské místnosti.

Jeden Regův kamarád si odkašlal. „Ty jsi Letissa Lestrangeová? Regulus na tebe čeká venku u toho stromu."

Otočila jsem se na podpatku a prošla dveřmi naší společenské místnosti. Ve sklepení panovala zima. Schoulila jsem se do kabátu. Proběhla jsem bez povšimnutí vstupní síní. Venku mě očekával ještě větší mráz. Nohy se mi zabořily do hlubokého, mokrého sněhu, který se mi lepil na legíny.

„Tak jsi přišla," promluvil za mnou tichý hlas.

Obrátila jsem hlavu. Kousek ode mě stál Regulus. Do tmavých vlasů mu padaly vločky, které poté roztály a tekly mu po spánku.

„Ahoj," hlesla jsem.

Slabě se usmál. „Co bys řekla na procházku?" nastavil mi ruku.

Přikývla jsem a chytila se jeho nabízené dlaně.

OPRAVENO: 01.02. 2019