15. srpna 1972

Seděla jsem u stolu a v klidu popíjela ranní čaj. Naproti mně si pomalu ukusovala svůj chléb Chloe a Aria trčela v koupelně. Narovnala jsem si lehké letní šaty a oklepala si z rukou drobky. Slunce svítilo obrovským oknem do kuchyně a venku zpívali ptáčci.

Babička Chloe si vesele pobrukovala u vyšívání přikrývky, kterou od ní dostanu k narozeninám. Sice jsem je měla před měsícem, ale budu mít dodatečnou oslavu spojenou s Emilií. V kuchyni panovala příjemná a klidná atmosféra, kterou nikdo nerušil. A navíc každý měl čas se soustředit na své myšlenky.

Chuť aromatického čaje mi ještě dlouho ulpívala na jazyku. Zajímalo by mě, z čeho ten čaj dělali. Občas jsem v něm dokázala rozpoznat citron, limetku, višně a ještě něco, co pro mě bylo dosud neznámé. Ve vzduchu jsem zakmitala nohama, abych uvolnila své ztuhlé svaly.

Takováhle rána jsem zbožňovala a budou mi chybět, protože u nás neustále panovalo dusno. Ale brzy se ten úžasný klid vytratil. Dveřmi dovnitř vtrhl Domenico. Bratranec Chloe, který ztratil rodiče. Jako velká voda se posadil ke stolu a vlasy mu trčely všude kolem. Odkašlal si, ale nikdo mu nevěnoval pozornost.

Když jsem ho viděla poprvé, málem jsem si myslela, že je duševně chorý. Ale to jsem se spletla. Měl takový talent, že si dokázal získat pozornost všech. A protože jsem byla občas naivní, naletěla jsem mu hned. Celou dobu si ze mě dělal poslíčka, a proto jsem ho teď ignorovala.

Domenico se zamračil a nahnul se ke mně blíž. „Podej mi tu cukřenku!" vyštěkl, jako by mu patřil celý svět.

„Říkal jsi něco? Promiň, ale já tě neslyšela."

Z očí mu šlehaly blesky a ve tváři začínal pomalu rudnout. „Okamžitě! Dělej! Pohni kostrou, ty špíno jedna!" zasyčel zlověstným hlasem.

Byl skrz naskrz prolezlý zlem. Mohl by se ihned přidat k Pánovi zla. S nikým neměl a ani nebude mít slitování. Se vztekem jsem se zvedla od stolu. „Tobě nikdy! Ty.... ty...čistokrevný šmejde!"

Zalapal po dechu. Divila jsem se, že mu to všichni trpěli. „Jsi stejná jako Chloe! Obyčejná krvezrádkyně!"

Otočila jsem se a vypustila ho z hlavy. Slyšela jsem, jak ho matka tety Emilie okřikovala, ať se omluví. Vešla jsem ze dveří na vzduch. Má chodidla se dotkla trávy. Na prstech mi zůstalo pár kapek rosy, která se třpytila na slunci. To už silně pražilo do všech koutů.

Se skloněnou hlavou jsem mířila na pláž. Lehký vánek mě lechtal na tváři a pohrával si s mými šaty. Posadila jsem se do písku. Škrábal mě na nohách. Zacukala jsem prsty u nohou, abych vyhnala dotěrná malá zrníčka.

Rozpřáhla jsem ruce a do písku namalovala malé andělíčky. Nevnímala jsem žádné zvuky. Ani křičící racky, jejichž zvuky mě občas mrazily až do morku kostí.

Někdo mi přikryl oči. Chytila jsem ty dlaně a přemítala, kdo to může být. Drobné, hladké a jemné. Zabořila jsem nehty do kůže. Ona osoba zaskučela bolestí. „To jsi nemusela, Leto! Bolelo to!" Okamžitě jsem věděla, kdo to je. Aria si dokázala stěžovat na všechno.

Něco jí problesklo v očích a já neuměla rozluštit co. S potutelným úsměvem se postavila. Sledovala jsem ji a nespouštěla z ní oči. Chytla mě za ruku a někam táhla. Snažila jsem se vymanit, ale byla silnější. Se smíchem mě shodila do moře.

Spadla jsem. Hladina se nade mnou uzavřela. Tady byla větší hloubka, voda mi sahala skoro do pasu. Šaty mi ihned ztěžkly vodou a táhly mě k zemi. Máchala jsem kolem sebe rukama. Voda mi proplouvala kolem prstů, které se neměly čeho chytit.

Nad hlavou mi problesklo světlo. Zabrala jsem a konečně se vynořila nad hladinu. Prskala jsem a kašlala. Ariana se vítězně culila. Z vlasů mi stékaly pramínky slané vody. Stály jsme naproti sobě. Já byla mokrá celá, ale Aria měla namočené jen konce šatů.

Mrskla jsem po ní vodu. Okamžitě mi to vrátila a my se pustily do velké války. Ani jsem nevěděla, která z nás dvou vyhrála. Ždímala jsem si šaty. Pomalu usychaly, ale zůstaly na nich skvrny od soli.

„Jsou zničené," zakňourala jsem nad tou spouští.

„Nebuď tak marnivá, dospělí to dají do pořádku."

Čtvrtek! Kdo z vás se těšil?😂

A protože jsou zítra ty prázdniny, napadlo mě, že bych mohla vydat další kapitolu. Chtěl by někdo? Zařídím se podle čtenářů. 😉

Jinak jsem včera vydala nový příběh jménem Turn back time. Budu ráda, když se někdo koukne.😍💕

A samozřejmě děkuji za dosavadní přečtení a hlasy. 💋💞

✴Peti✴

OPRAVENO: 26.01. 2019