Potkala jsem za svůj život spoustu lidí, abych si dokázala všimnout, co mám na lidech vážně ráda. Čím jsou pro mě sympatičtí. Všimla jsem si spousty maličkostí, které mi dělají radost, když je dělá někdo jiný. Zkrátka je toho tolik a já bych se chtěl pokusit toho napsat co nejvíce do dnešní části. 

Co mám ráda na lidech a lidských činech? 

- Když dokážou být hrdí a nestydět se za sebe nebo za to, co vlastní nebo za to, co mají rádi

- Když se nebojí ukázat svou pravou tvář, a nenechávají na sobě tu představovanou masku a prostě nedělají to, co se od nich očekává

- Když dokážou ocenit snahu ostatních, respektovat je a akceptovat jejich chyby a vady 

- Když se vážně usmívají (to je to nejvíc sadjowijwoiqjoqi<3) 

- Když se mi snaží zlepšit náladu (což není tak těžký, ale snaha se cení, hih) 

- Když dokážou lidi naslouchat, aniž by mě odsoudili po první větě a hned mi nezačnou říkat, jak jsem naprosto špatná a blah blah blah

- Když se dokážou lidi přizpůsobit, ale ne se úplně změnit kvůli jiným

- Když se často smějí, protože je ten život baví a díky tomu rozesmívají i ostatní

- Když neodsuzujou hned, podle toho co slyšeli od ostatních, prostě celkově souzení nesnáším

- Když si všímají těch nejmenších věcí na charakteru a chování jiných lidí (no já se vždycky roztaju)

- Když dokážou přijímat vlastní chyby a přiznávat si je

- Když mě dokážou utěšit, uklidnit, odreagovat mě od špatných chvilek

- Když mě dokážou přijmout takovou jaká jsem: naprosto otravnou, retardovanou, dětinskou se zvláštními nápady, ale zároveň hrozně vážnou a v některých chvílích hrozně přemýšlivou

- Když se za mě nestydí (ano vím, že je to těžké, když se na veřejnosti ztrapňuji aniž by mi to vadilo, ale ocením, když se za mě moji kamarádi nestydí) 

-Když jsou trpěliví 

- Když si dokážou dlouze povídat o nesmyslných tématech a ne jenom "Cs, cs, jkj, ok, t, tky, jj, aha, cs." Prostě mi nejde o to, jak vám je "fajn" jde mi o to, abyste mi vážně řekli, jak se máte, jak se cítíte, jak uvažujete. 

- Když jsou starostliví a nejsem jim jedno, záleží jim na mě a dokážou mi to dokázat 

Teď mě zrovna už nic dalšího nenapadá, ale chci jenom říct, že netoužím po tom být nutně s lidmi, co jsou slušní, hrozně hodní, dokonalí. Mě opravdu stačí jenom to nejlehčí: aby mi rozuměli a dokázali mě přijmout. A pak je jenom bonus dokážou poslouchat k těm nesmyslům, co jim říkám a navazovat se mnou konverzaci o životě. Mám ráda lidi, co nesoudí ostatní podle toho, jak moc tichý ve třídě jsou. Zbožňuju lidi, co akceptují svoje chyby a chyby ostatních. Mám ráda ten moment, kdy přehnaně přemýšlím a mám komu to říct v daném momentě.  

Nejvíce však miluju ty lidi, které kolem sebe mám.