Dneska bych se s vámi chtěla podělit s dalším rádoby citátem, na který jsem narazila na instagramu. Je v angličtině a nejde přímo o citát jako takový, prostě vyjádření myšlenky od neznámého autora. A je to naprosto, naprosto dokonalý a už několikrát jsem se to snažila vysvětlit někomu, ale tohle je prostě...ONO. 

"Be careful what you say to others...

Once some guy mentioned that when I laugh my mouth looks really weird and now whenever I laugh around people I don't know 100% I cover my lower face with my hands. 

A girl who didn't like one of my friends told her that her eyes squint different sizes when she smiles, and now whenever she's happy she looks down or away.

You've gotta be careful with what you say to people, because it might turn their happiness into insecurities." 

(překlad) 

"Buďte opatrní s tím, co říkáte ostatním...

Jednou jeden týpek zmínil, že když se směji, moje pusa vypadá opravdu divně, takže teď, kdykoliv se směji s lidmi, které pořádně neznám, zakrývám si spodní část obličeje rukami. 

Dívka, která neměla ráda jednu z mých kamarádek jednou řekla té kamarádce, že její oči šilhají různými velikostmi, když se usmívá, takže teď, kdykoliv je šťastná, tak se dívá dolů nebo jinam. 

Musíte být opatrní s tím, co říkáte lidem, protože to může změnit jejich radost v nejistoty." 

TO JE TAK DOKONALÝ PROSTĚ. JÁ NEVÍM, MYSLETE SI O TOM, CO CHCETE, ALE PROSTĚ PODLE MĚ JE TOHLE NAPROSTO KUREVSKY DOKONALÉ. Opravdu, tolikrát jsem se snažila upozorňovat lidi na to, co říkají ostatním, na typy urážek, které říkají, na věci, ze kterých si dělají srandu, protože jsem prostě věděla, že to prostě nějaký dopad na toho člověka může mít. Zastávám se i lidí, u kterých mi není vůbec příjemný pozorovat nějaké narážky, protože třeba zrovna u nich vím, že by to na ně nějaký dopad mělo a oni by si to nezasloužili. Každý si zaslouží být šťastný. Svým způsobem. Neměli byste na lidi být zbytečně hnusní, náladoví, plní hnusní energie a rozšiřovat to ještě na ty šťastlivce vedle vás. Prostě, tak to nejde. Buďte si negativní sami pro sebe, sami pro svou zeď, ale neměli byste být kvůli tomu protivní na jiného člověka. 

Každý z nás má jiný způsob vyjadřování radosti, jiné tvary obličeje, jiné výrazy obličejů, každý jsme jinak sympatičtí... Nemůžete k někomu přijít a říct mu, že se směje divně, hrozně rozšířeně a divně u toho skáče a má přehnaný reakce. To prostě zkazí tu radost chápete? Člověk si začne být nejistý a chápejte, že nejistota je jedna snad z těch nejhorších vlastností, kterou člověk může získat. 

Mě třeba připadají tyhle ty odlišnosti hrozně úsměvný. Mě tyhle odlišnosti ostatních dělá prostě radost, protože to jenom ukazuje, jak moc jsme všichni jiní a originální. Víte, jak nudný by bylo chodit ve městě plných stejných lidí, se stejným úsměvem, stejným účesem, stejným způsobem chůze, stejnou výškou, stejným oblečením, stejný směr chůze? Já tyhle odlišnosti oceňuju, a jak. Jenom když si představím, že by na světě byli samí stejní lidé, chce se mi nudou spát. 

Já chápu, že vás to může otravovat, ale je rozdíl mezi tím, aby vás to otravovalo, protože to přechází vaše meze TRPĚLIVOSTI, tím aby vám to narušovalo komfortní zónu a tím, že se nedokážete smířit s tím, že jsou ostatní lidé prostě jiní a mají vlastní hlavy, způsoby a rozhodnutí. Musíte brát v úvahu i to, že to může člověka změnit, tak vemte v potaz jestli to vaše otrávení stojí za to, aby se ten dotyčný člověk změnil a zároveň kvůli tomu byl smutný. 

Každýho trochu rozesmutní, když mu někdo vytkne nějakou věc, kterou třeba dělá rád, nebo mu nevadí, nebo tím vyjadřuje nějakou pozitivní emoci. A třebaže to dělá, aniž by si to neuvědomoval, pak si to uvědomí díky tomu, že mu to řeknete... Když už člověku chcete říct nějaký názor, tak říkejte něco, co vážně stojí za to, aby to ten člověk omezil. Já se tohoto pravidla držím dost dlouho. Říkám nahlas věci, co člověk dělá jenom když si v hlavě dost dlouho promyslím, jestli by to měl omezit. Nejsem typ člověka, který by každý den vytýkal lidem jejich vlastnosti. "Máš divnej smích, moc velkej nos, smrdíš, jsi tlustej, chrochtáš, jseš hlasitej..." Navíc si mnohem více všímám těch dobrých věcí a vlastností a taky je raději lidem říkám. 

Mě už kolikrát lidi vytkli, že jsem trapná, hlasitá, mám obrovský nos, a tak dále a dále, taky mi vytkli, že se směji divně. Ale to bylo nedávno. Vím, že když jsem nastupovala na gymnázium, nerada jsem se smála. Fakt jsem byla taková, že když jsem se smála, tak jsem to hodně dusila v sobě, protože jsem se za svůj smích styděla. Asi jsem si myslela, že to dělá na ostatní dojem, že mám divný smích a museli by se ode mě držet dál. Opravdu jsem se prostě nesmála tolik a pak stačilo jenom, abych jednou ten smích vypustila a když jsem si všimla, že se mi nikdo nesměje, ani nedává, tak jsem se už víc uvolnila. 

Jste unikátní.