Faleš.

Jenom kvůli tomuto tématu jsem tomu vyhradila celou kapitolu. Upřímně, bublá ve mně vztek a hněv pokaždé, když vidím, jak falešný člověk dokáže být. Tím myslím, proč to má vůbec zapotřebí? Uspokoje ho to?

Hlavně lituju lidí, kteří si za toho falešnýho dementa odnášejí všechnu škodu.

Falešní lidi jsou horší než normální člověk, kterého nesnáším. Protože faleš je o divadýlku, zatímco rivalové mají svoje názory jednoznačné: zkrátka nenávist. Jakmile však se setkáte s nějakým falešným člověkem, který dělá nějakou hrozně dobrou kámošku, a pak, jakmile odejdete z jejího pohledu, vás začne pomlouvat u nejbližší osoby.

A překvapivě to falešným lidem jde tak dobře, že vždycky mají osobu, se kterou se mohou bavit. A jsem si tak na devadesát procent jistá, že kdybych jim podala přihlášku na hereckou školu, byli by v top desítce.

A pak se divím, proč lidé věří ostatním tak málo. Asi jsem na to právě přišla.

Ale k falešnosti patří i různé masky a přetvářky.

Často vídám příspěvky typu "Každý den nasazuji jednu šťastnou masku, i když vevnitř se cítím hrozně." a podobný kecy. A to mi vážně připadá ABSURDNÍ. Za prvé, je jasné, že to každý zveřejňuje, aby přitáhl pozornost a otázky typu "Co se stalo, lásko?"

Za druhé, víte jaká je logika v tom, že se tváříte nějak, jak se vůbec necítíte? Proč nasazujete falešný úsměv? Když jste smutní a zadeptaní, tak buďte bože. Stejně si toho nikdo nevšimne, protože si každý všímá vlastních věcí. A čeho se bojíte, když si toho někdo všimne?

Nemusíte ze sebe dělat něco, co nejste. Samozřejmě chápu, když se snažíte zapadnout do davu, ale když jste už zapadli, tak proč pořád pokračujete v tom, být někdo kdo nejste? Co je vlastně špatnýho na tom být 'outsider'? Zavřete pro mě prosím oči a představte si toho největšího outsidera z vaší třídy. Víte vlastně proč, je vůbec outsider? Víte o něm pořádně NĚCO? Máte na něj názor jako na outsidera? jako ostatní?

Všichni chceme být oblíbení. Nebo jsme kdysi chtěli. To je jasné. Ale proč se lidé přestávají snažit? Protože za to, jestli budeme outsideři vlastně nemůžeme my, ale to, jak působíme na ostatní. A to, jaký dojem děláme na ostatní nějak neovlivníme.

Na mě má názor každý úplně jiný. Jsou tam lidi s negativním a jsou tam lidi s pozitivním. Ale mě jsou všichni úplně jedno...kromě těch lidí, na jejíž názorech mi záleží. Nic jinýho pro mě důležitý není. Jsou lidi, kteří mě nesnáší. Jsou lidi, kteří si myslí, že jsem bezcitná svině. Jsou lidi, kteří na mě mají špatný názor kvůli něčemu, o čem ví naprostý prd. A jsou lidi, kteří mi byli vděční. Nebo lidi, kteří ve mně věří.

A já jejich názory nezměním, protože ani nechci. Nemám důvod. Nepotřebuju, aby mě měl každý rád. Netoužím po tom, získat si nějaké rádoby kamarády, pro které bych nic neznamenala. Nebo naopak.

Jsou tady lidi, kteří jsou tak brutálně falešní, že je dokážu přirovnat ke kozí plastice a na ty jsem alergická.