Zdál se mi zvláštní sen. 

Všude okolo mě se ozývalo mumlání tisícovky hlasů a já je nemola nikam zařadit. 

Osoby, kterým patřily se stále přibližovaly. Každou chvíli se ozýval potlačovaný smích a já nechápala, proč mě otravují, když spím. Snažila jsem se to vydržet, protože jsem věděla, že tenhle sen za chvíli skončí a přijde jiný. 

Tohle se mi dělo celou noc. 

Sny jeden za druhým volně proplouvaly mou myslí jako klidnou řekou a já jim nemohla nijak zabránit. 

Tenhle sen trval však až moc dlouho. 

Hluk se stále zesiloval. 

Až všechno vybuchlo.

"Dobré ráno, milánkové!"

"Někdo si tady o hodinku přispal!" 

"Je devět ráno, práce volá!" 

Do té změti hlasů se ozývalo, pro mě v tuto chvíli, otravné brnkání na kytaru. 

Najednou na mě dopadla zima. 

Konečně mi došlo, že tohle asi nebude sen. Někdo z nás totiž právě strhl peřinu. 

Vylekaně jsem otevřela oči a posadila se na posteli. 

V jejích nohách stáli čtyři vysmátí kluci s naší peřinou a u dveří hlídali dva bodyguardi. 

Všichni hleděli na mě. 

Tedy spíš na mé pyžamo.

"Ach ne! Ty taky?! Co mají všechny holky s tím psem?!" ozval se žalostně tuším, že Loui a celý pokoj propukl v smích. 

To vzbudilo i Harryho. 

Stejně jako před chvíli já, i on nyní zmateně mžoural kolem na všechny ti lidi. 

"Je to Snoopy." bránila jsem se s červenající se tváří.

"Že má takové pyžamo i El?" zakřenil se Harry na svého kamaráda.

"I Danielle ho měla." ozval se tiše tuším Liam. 

"Naštěstí má přítelkyně je normální." oddychl si hraně Zayn.

Kluci se na něj nevraživě podívali, vzápětí se však všichni pustili do bláznivého smíchu.

Já na to jen hleděla s otevřenými ústy. 

Jak mohli být tak brzy ráno plní energie? 

"Vítej ve světě, One Direction." zašeptal ke mě Harry a opět se svalil do postele. 

"Vraťte mi tu peřinu." řekl svým kamarádům. 

"Zapomeň, Harry. Koukej vstávat." byla odpověď na jeho prosbu. 

On jen zavrčel a vrhl se po nich, odhodlán získat onu přikrývku za každou cenu. 

Já se mezitím rozhodla rychle zdrhnout do koupelny. Z kufru jsem si za jejich válečných pokřiků vzala nějaké oblečení a nepozorovaně se vydala do koupelny, abych se mohla převléknout. 

"Alespoň někdo je tady normální." řekl ke mě jeden bodyguard, kterého jsem míjela cestou do koupelny. Byl to Paul. Ten, kterého jsem poznala už v pondělí. 

"Děkuju." obdařila jsem jej milým úsměvem a pokračovala v cestě.

Oblečení jsem položila na okraj vany a nejprve si pořádně umyla obličej a vyčistila zuby. 

Z vedlejšího pokoje ke mně pořád doléhaly bojové výkřiky. 

Harry svou snahu získat deku očividně ještě nevzdal. 

Za pár minut už jsem byla převlečená. 

Jen doufám, že venku nebude zima. 

Měla jsem jedny z mých riflových kraťásků a černé tričko RAMONES. 

Vlasy jsem si jen pořádně rozčesala a pro dnešek je nechala jen tak. Na oči jsem nanesla větší množství řasenky než obvykle, takže dodaly mé tváři zvláštní nádech. 

Najednou mou pozornost upoutala Harryho červená košile s tmavším károváním, která visela na věšáku, kde ji asi včera dal, jakmile se ubytoval v hotelu. 

Něco mě napadlo a za několik dalších minut už jsem ji měla uvázanou okolo pasu, samozřejmě jsem ji předtím musela několikrát ohnout, jinak by mi sahala až po paty.

Dokonale doplňovala můj outfit. 

Byla jsem se sebou spokojená. 

Vyšla jsem tedy z koupelny. 

Všichni kluci nyní seděli na posteli a o nečem se tiše bavili. 

Harry byl zabalený v přikrývce a tvářil se nanejvýš spokojeně. 

"Ehm...Harry? Tohle je ta holka s pyžamem Snoopy?" zeptal se ho blonďáček, který si mě jako první všiml.

To přilákalo pohledy ostatních a podle jejich lehce překvapených výrazů mi došlo, že jsem odvedla dobrou práci.

"Mám pocit, že ti tak troch krade styl." zašeptal další.

"Jo a taky košili." zavrčel Harry a během pár chvil byl u mě. 

Tak prudkou reakci jsem nečekala a rychle vletěla zpět do koupelny. 

Samozřejmě byl hned za mnou.

"Co jste si myslela, mladá dámo?" spustil a přísahala bych, že mu oči o pár odstínu ztmavly. 

"Takhle jsem se chtěl dneska obléct já." řekl na vysvětlenou a přejel pohledem po mém tričku. 

"Promiň?" zkusila jsem a po chvíli dodala "Tobě by kraťasy neslušely." 

"Půjčil bys mi na dnešek tu košili, prosím? Ona je hrozně příjemná a hodí se mi k oblečení. Co kdyby byla venku zima a já se nachladila?" udělala jsem na něj psí oči a doufala, že vyměkne. 

Na tváři se mu najednou objevil velký úsměv, takže mi bylo jasné, že veškeré své předešlé rozhořčení jen předstíral.

"A kdo je tady herec teď, hm?" mrkl na mě a vzal svůj zubní kartáček.

"Dostal jsi mě." zasmála jsem se a ještě dodala "Děkuji za tu košili. Možná si ji nechám napořád." řekla jsem a vyšla z koupelny.

"Samantho!" ozvalo se výhružně, Harry však naštěstí nevylezl. 

Celé osazenstvo našeho pokoje se opět dalo do smíchu.

"Vidím, že Vám to klape jedna báseň." řekl Niall. 

"Ale jo. Zatím to jde, jenom se tak pošťuchujem." přiznala jsem a trochu zčervenala. 

"Podle těch včerejších fotek to s Vámi vypadá celkem žhavě." zamrkal na mě Liam.

"Dělám jen svou práci." sdělila jsem jim a podívala se na Paula. 

"Myslím, že si se mnou budete muset promluvit." chtěla jsem se hlavně omluvit za včerejšek, pořád jsem za svým činem stála, ovšem došlo mi, že má reakce byla až příliš přehnaná, ale celkové vyčerpání udělalo hold své.

"Na to bude čas později." slabě se na mě usmál a k celému osazenstvu pokoje řekl "Uklidněte se trochu. Snídaně tady bude každou chvíli." 

"My už jsme ale jedli." odpověděli tři ze čtyř kluků.

"Já mám zase hlad." prohlásil Niall a vypadalo to, že se tomu ani nikdo nedivil.

"Ty bys taky mohl jíst celý den." řekl se slabým úšklebkem, právě příchozí Harry.

"Se mnou a jídlem je to podobné jako s tou tvojí zálibou v nahotě. Miluji ho a nikdy toho nemám dost." dostalo se mu odpovědi od blonďáčka. 

"To máš svatou pravdu. Teď se obleču jen proto, že mi přijde neslušné jíst před dámou obnažený." mrkl na mě a přešel ke svému kufru.

"Aha." řekla jsem jen a více se k tomu nevyjadřovala. 

Kluci se jako na povel rozesmáli. 

"Copak, už ti při včerejší večeři ukázal Willyho?" ptal se se smíchem Loui.

Chvíli mi trvalo, než jsem jeho otázku pochopila. Jakmile mi to došlo, opět jsem trochu zrudla a řekla "To sice ne, díkybohu za to. Ale taky mu chyběli kalhoty." 

"Harry máš kliku, že máš tak chápavou přítelkyni." utahovali si z něj dál kluci. 

Podívala jsem se na něj a opět žasla nad jeho osobitým, ležérním stylem. 

I v děravých úzkých kalhotech, ošoupaných botách, obyčejném černém tričku a šátku uvázaném v neposedných vlasech, vypadal jako nějaká modní ikona. 

Chápala jsem, co na něm všechny ty fanynky vidí.

V tu chvíli se však už ozvalo zaklepání na dveře.

"Já tam jdu." nabídl se zase ochotně kudrnáč a už byl pryč. 

Za chvíli se vrátil ze stejným vozíčkem jako včera. 

Automaticky jsem přešla ke svému křesílku u okna, které bylo volné jen díky tomu, že se ti čtyři adolescentní puberťáci složili na naši postel. 

Harry si sedl naproti mě a postupně všechno jídlo vyskládal na stůl. 

Bylo zde několik druhů müsli, různé pečivo, tousty, dva velké talíře plné nejrůznějších salámů a sýrů. K pití jsme si mohli dát mléko nebo džus a z teplých nápojů zde postávali konvičky s kávou a čajem.

"Pojďte se najíst. My to všechno nespořádáme." kývl Harry na celé osazenstvo pokoje. 

Sám si dal do misky kukuřičné lupínky a zalil je pořádnou vrstvou mléka. 

Já se ujala několila kusů sladkého pečiva a do hrníčku si napustila lahodně vonící čaj. 

To už se k našemu nemalému stolování přidal i Niall. Na malé bagetky si nakladl velké porce šunky a pustil se s chutí do jídla.

"Paule, Andy, pojďte si taky něco dát." pobízel je Harry. 

I zbytek kluků si nakonec něco zobnul, takže jsme ve finále dávali zpět na vozíček jen prázdné nádobí. 

Jídlo bylo skutečně vynikající a já se cítila naprosto syta. 

"Co teď?" ptal se Loui a něco ťukal do mobilu.

"Počkáte na Marca a ten Vám řekne, co máte dneska v plánu. Já si zatím půjdu popovídat se Sam." oznámil jim Paul a ve mně trochu zatrnulo. 

I kluky to očividně překvapilo a chtěli vědět, co se stalo. 

To už jsem však s Paulem mířila ven z pokoje. 

Harry jim to určitě řekne. 

Na chodbě postával Max a ti dva bodyguardi ze včerejška. 

Rozhodla jsem se jít nejprve za nimi. 

"Ehm...ahoj...já bych se chtěla moc omluvit. Neměla jsem na Vás tak vyjíždět, už se to nestane, slibuju." řekla jsem jim a nejvíce se dívala na toho, s kterým jsem se nepohodla. 

Ten taky promluvil "To je v pořádku. Já se taky omlouvám, reagoval jsem až moc přehnaně." 

"Chápu to, taky už jsem toho měla včera plné zuby." zasmála jsem se a byla ráda, že to tak dopadlo. 

Rozloučila jsem se s nimi a zamířila za Paulem, který na mě čekal o pár kroků dál. 

"Tak pojď." na chvíli se zarazil a pak se zeptal "Můžu ti tykat, že jo?" 

"Jo, samozřejmě že ano. A já ti můžu říkat Paule?" uculila jsem se jako pětileté dítě a čekala na jeho reakci. 

Odpovědí mi byl srdečný smích "Ty jsi jako těch pět idiotů, neber si to osobně, ale připadá mi, že jsi stejný magor jako oni." sdělil mi a já se jen uchechtla. 

Zabočili jsme do jednoho z mnoha pokojů. Vevnitř byl podobný jako ten náš, až na to, že zde byly dvě jednolůžkové postele. 

Paul zamířil ke křesílkům k oknu a jedno obsadil. 

Posadila jsem se tedy naproti němu. 

"Jak jistě víš, kluci jsou velmi žádané zboží. Čím víc fanoušků mají, tím je pro nás těžší je udržet v relativním bezpečí. Taky nevíme, čeho všeho jsou fanoušci schopni, takže děláme všechno pro jejich bezpečnost. Prosím tě, aby se už ta včerejší věc neopakovala, ano? Já vím, že ta holka byla v klidu. Ale nikdy nevíš, koho by cestou k tomu autu mohli potkat, někdo by ji uviděl jak jde s Maxem, i když ho moc lidí ještě nezná, ale i tak by si to mohli dát do spojitosti s tebou a pak bychom z toho auta nedostali ani Kate ani Harryho, to mi můžeš věřit. Snažíme se dělat všechno proto, aby se kluci mohli stýkat se svými fanoušky co nejvíce, ale vždy je pro nás na prvním místě jejich bezpečnost. Teď už přejdeme k tvému poslání. O tom, že je to všechno jen na oko ví opravdu málo lidí, většinou to jsou právě bodyguardi, ale i tak se chovej jako bys s ním doopravdy chodila a zkuste o tom vůbec nemluvit, ano? Ostatní si myslí, že jsi Harryho přítelkyně, když se budou ptát jak jste se seznámili, řekni jim podobnou verzi, jakou budete tvrdit novinářům. Doufám, že se ti s námi na cestách bude líbit. Teď jenom pár věcí, které by tě mohli zajímat. Když budou kluci na koncertě můžeš tam jít taky anebo můžeš zůstat na hotelu. Jak budeš chtít. Pokud se budeš chtít vydat sama na památky nebo do obchodů, vždycky s tebou půjde alespoň jeden z nás. Samozřejmě, když půjdete někam s Harrym bude Vás chránit více bodyguardů. Novináře zkus co nejvíc ignorovat, i kdyby tě sebevíc vytočili, ale myslím, že na to jsi připravená. Na pokoji budeš vždy s Harrym a ještě na chodbě bude několik členů ochranky, takže se nemusíš bát. Vlastně jsme takové stíny kluků, všude kde jsou oni, jsme i my. Kdybys cokoliv potřebovala, neboj se na nás obrátit, od toho tady jsme. A z řečí novinářů a některých fanoušků si vůbec nedělej těžkou hlavu, ano?" povzbudivě se na mě usmál a já ulehčeně vydechla.

Paul se uchechtl a řekl "Myslela sis, že tě seřvu, co?" 

Jen jsem pokývala hlavou a on mi odpověděl "Zase tak moc ses neprovinila. Jenom jsme ti měli těch pár pravidel vysvětlit hned, ale s tím už nic nenaděláme. Pojďme teď za kluky." usmál se na mě a společně jsme se vydali zpět.

Už z dálky jsme slyšela hlasitý křik. 

Podívala jsem se na Paula, ten však vypadal, že si ničeho nevšiml. 

Jakmile jsme se ocitli u našeho pokoje, křik zesílil. V tuto chvíli spíše připomínal smích smíšený s velmi barvitými nadávkami. 

Než jsme stačili zaklepat, dveře se prudce otevřely a na chodbu vyletěl rozesmátý Loui.

"Být váma, teď bych tam opravdu nechodil. Niall se pustil do pokládání min." houkl k nám a zamířil chodbou k jednomu z pokojů.

"Kam máš namířeno, mladej?" zeptal se jej rychle Paul.

"Jdu jen za El. Za chvíli s ní přijdu, jen co to tam ti volové vyvětrají." řekl a pokračoval v cestě. 

Paul jen kývl, že rozumí a zaklepal na dveře. 

Otevřel ten druhý bodyguard, myslím, že se jmenuje Andy a my vešli dovnitř. 

Jakmile jsem se ocitla v pokoji s postelí, okamžitě jsem pochopila, proč odtud Loui tak utíkal. 

Byl to opravdu neskutečný smrad. 

Chudáci kluci se krčili u okna, tak aby na ně nebylo vidět z venku a hlasitě nadávali nevině vypadajícímu Niallovi, který ležel na briše na naší posteli a něco ťukal do mobilu.

"Panebože." dostala jsem ze sebe a rychle se přidala ke klukům. 

"To je smrad, co?" zakřenil se na mě Harry a dodal "Můžeš být ráda, že nemusíš chodit s ním." 

Po tomto prohlášení jej blonďáček probodl nepěkným pohledem a spustil "Hazzo ty raději pomlč, ano? Však Sam za chvíli zjistí, do čeho se to vlastně uvalila. Až vypluje na povrch tvá temnější stránka." 

Ostatní kluci se na sebe jen zakřenili a snažili se moc nedýchat. 

Divila jsem se, jak bodyguardi můžou pořád stát v rohu místnosti. 

"Takže co dneska budeme dělat?" zeptala jsem se po chvíli s pohledem upřeným na Harryho.

"My jdeme za půl hodiny do studia. Tam budeme asi až do večera, potřebujeme doladit ještě pár detailů. Ty zůstaneš na hotelu s El, klidně se můžete najíst tady, ale doporučil bych vám jít spíš k ní na pokoj, ten smrad se tu bude držet až tak do večera." ušklíbl se na svého kamaráda a pokračoval "A asi okolo třetí za námi obě přijedete. Uvidíme, jak dlouho se nám to tam protáhne. Pak půjdeme buď rovnou tady, anebo dáme zase nějakou romantickou procházku." sdělil mi celý plán dnešního dne. 

"Dobře. Takže dneska nic moc zajímavého." zhodnotila jsem to trochu posmutněle. 

Harry mé rozpoložení dokonale chápal a řekl "Nevím, kdo z nás je na tom líp, Sam." 

Než jsem mu stačila odpovědět, ozvalo se zaklepání na dveře. 

Paul šel rychle otevřít. 

Do pokoje vstoupila nějaká žena a nesla sebou celkem velký kůfřík. 

Byla menší, štíhlé postavy a její styl se podobal tomu Harryho. Také si libovala v roztrhaných úzkých jeanech. Černé tílko Beatles k nim dokonale padlo. Neušlo mi ani pár tetování. Nejvíce mě však asi zaujaly její vlasy. Nedokáži tu barvu přesně popsat, ale bylo to něco jako slabší odstín holubí šedé. Sahaly jí do půlky hrudi a nebyly ani úplně rovné. Líbily se mi a určitým způsobem k této ženě seděly. 

Jakmile se ocitla ve stále ještě zaprděné místnosti, řekla směrem k blonďáčkovi "Nialle, za tohle půjdeš až poslední." 

"Ale vždyť to není tak hrozné. Lou prosím, víš jak dlouho to bude trvat Zaynovi? On si pořád vymýšlí." žadonil. 

Kluci se opět začali smát a mě tahle vlna rovněž strhla.

Jakmile jsme se všichni, alespoň trochu utěšili, přešla jsem k ní, abychom se seznámily.

"Dobrý den, já jsem Samantha Williamsová." usmála jsem se na ni mile a napřáhla k ní pravačku.

Rty se jí široce roztáhly a stisk mi opětovala.

"Já jsem Lou Teasdale. Prosím, tykej mi, nejsem zase tak stará." mrkla na mě.

"Ale už máš dítě, co?" utahoval si z ní Harry.

"Styles a ty jeho kecy." protočila očima, ale šlo vidět že se oba jen přátelsky škádlí.

"Ano. Mám malou holčičku Lux. Teď je zrovna s Tomem, to je její táta a můj přítel, doma, ale do Ameriky s námi pojedou oba, takže budete mít dost času na seznámení. Za pár dní jí budou tři roky." řekla jako pyšná máma a nekonečná láska k její rodině se jí zrcadlila v očích.

Po chvíli se obrátila na kluky a řekla "Tak Liame pojď." 

Vzápětí jsem pochopila, jaká je její funkce v této obrovské bandě lidí. 

Lou zodpovídala za to, aby kluci vypadali na veřejnosti dobře. 

I když dneska šli jen do studia, přece jen se měli fotit před hotelem s fanoušky. 

Liam si přitáhl od okna jedno z křesílek, posadil se na něj a nohy si položil kousek od Niallovy hlavy.

Ten se okamžitě se zhnuseným výrazem odtáhl a raději se posadil. 

"Můžeš být rád, že to nejsou Louiho nohy." řekl mu blahoskloně Liam.

Po necelých patnácti minutách a skoro celé tubě laku na vlasy už zbýval jenom Louis, který ještě nepřišel. 

Niall šel nakonec díky svým štěněčím pohledům na řadu hned jako druhý.

"Chudák ten, co pro něj půjde.Všichni víme, co se tam asi teď děje." zasmál se právě on.

Pro opozdilce šel nakonec Paul a skutečně, Loui přišel do pokoje mnohem více rozcuchaný než tomu bylo ráno. 

Rychle se omluvil a sedl si na uvolněné křesílko. 

"El za tebou za chvíli přijde." řekl mi s úsměvem, když jej opečovávala Lou.

Za pár chvil už byly i jeho vlasy spacifikovány a já všechny kluky sjela pohledem. Vypadali přesně tak, jak se od nich očekávalo. Chápala jsem, co na nich ostatní vidí. 

Zjistila jsem, že Harry je na své vlasy obzvláště citlivý a je asi jediný, který si je sám upravuje tím nejúčinějším přírodním prostředke a to svou rukou. Vypadalo to, že Lou už se smířila s tím, že kudrnáč odmítá veškeré laky, tužidla a podobné věci. Navíc už měl od rána na hlavě ten svůj šátek, a tak nad ním jen protočila očima a zavolala si dalšího z kluků.

Nejdéle si na onom křesílku poseděl právě Zayn.

Lou se s námi se všemi rozloučila a pomalu opustila pokoj. 

"Tak jo mládeži, připraveni?"ozval se velitelsky Paul a podíval se na každého z kluků.

Ti jako jeden přikývli a začali se sunout ke dveřím. 

Poslední byl Harry, který se u mě na chvíli zastavil.

"Měj pěkný den, Sam." popřál mi s úsměvem.

"Ty taky, Harry." mrkla jsem na něj a snažila se nevnímat fakt, že spolu mluvíme jako manželé po třiceti letech. 

Očividně to ale neuniklo někomu jinému. 

"Páni, jak dlouho už spolu jste? Sto let? Nebo tisíc?" utahoval si z nás Louis s ostatními kluky.

"Konverzace je důležitá." vyplázl na ně jazyk Harry.

Kluci na mě zvolali lehké pozdravi a za pár chvil celý pokoj utichl. 

Ovšem onen nepříjemný smrad se zde neustále držel. 

Rohodla jsem se, že půjdu za Eleanor dřív než se tady udusím anebo něco horšího, ten smrádek se na mně uhnízdí jako nová voňavka. 

Otevřela jsem dveře a vydala se za jedním z bodyguardů, kteří tam postávali, abych zjistila, kde má Eleanor pokoj.