Jeho nápad na zpestření tohoto večera se mi opravdu líbil. Sice mi bylo líto, že si na lákavě vypadajícím ovoci nemůžu pochutnat hned, v koutku duše jsem však doufala, že Harry si z misky vždy vezme jeho oblíbený banán, takže na mě zbydou ostatní dobroty.

„Tak já začnu, jo?" nabídl se.

„Do toho." usmála jsem se na něj.

Čelo se mu nakrčilo, jak usilovně přemýšlel nad správnými vzpomínkami.

„Mám to!" řekl a já s napětím čekala.

„Mé první slovo bylo kočka." zazubil se na mě.

Jen jsem kývla, že beru tento fakt na vědomí a byla zvědavá, na další.

„Když jsem byl malý, sestra mě zahrabala do písku a zapomněla na mě. Nemohl jsem se vůbec hýbat, bylo to strašné. Nějaké dítě mi navíc dalo na hlavu klobouk, takže jsem nebyl už vůbec vidět a rodiče mě pak rodiče nemohli najít. Dokonce zavolali policii a až ti mě nakonec našli." ušklíbl se při té vzpomínce a dodal svou třetí historku „Ve třinácti se mi zdála noční můra a počůral jsem se."

Tak, tohle byly Harryho zážitky z dětství. Teď bylo jen na mě určit, která historka není pravdivá.

Přemýšlela jsem.

Pořádně jsem se nemohla rozhodnou. Nakonec jsem tedy zvolila známou vylučovací metodu, která mi už mnohokrát pomohla při testech.

Po pár minutách přemýšlení jsem se Harryho tvrzeními začínala úspěšně propracovávat. Nebo jsem si to alespoň myslela.

Kudrnáč svou druhou vzpomínku vypravoval tak barvitě, že to jistě musela být pravda.

Nyní jsem musela zjistit, který ze zbývajících dvou příběhů je lež.

Normální člověk, by za lež určitě označil to poslední. Neznal však Harryho, kterému nedělalo problém mluvit o jakýchkoliv věcech, ať byly sebetrapnější, takže to klidně mohla být pravda. Podle mě se klidně mohl počůrat ve třinácti letech a ještě se s tím chlubit. Ne že by tohle byl zrovna něco, co bych o něm potřebovala vědět.

Skoro každé dítě, řekne jako první slovo „máma". Je to přirozené, pokud vás tedy nevychovávají kočky, což pochybuji, že byl Harryho případ, tudíž si nemyslím, že by jeho první slovo patřilo zrovna oněm chundelatým mazlíčkům. I přes to, jak byl Harry zvláštní a občas se naprosto vymykal všem zákonitostem vesmíru, rozhodla jsem se jej nakonec zařadit do kolonky normálních dětí.

„To první je lež." řekla jsem mu výsledky svého bádání.

On však jen s širokým úsměvem zakroutil hlavou a vzal si ovoce.

Naštěstí to byl banán.

„Co je teda lež?" ptala jsem se jej pobouřeně, jelikož jsem byla přesvědčená, že můj odhad byl správný.

„Sestra mě nezahrabala do písku." řekl a v hlase se mu k mému překvapení odrážel skrytý smutek.

„Ale...ale, jak je to možné? Vždyť jsi to říkal tak přesvědčivě, jakoby se to doopravdy stalo." nechápala jsem a zaraženě na Harryho hleděla. Zrovna u tohohle krátkého příběhu jsem byla na více než sto procent přesvědčená, že je to pravda.

„Jsem hold dobrý herec." mrkl na mě.

„Takže ses ve třinácti počůral?" ptala jsem se jej s cukajícími se koutky, abych odvedla pozornost od své zraněné pýchy.

„Komu se to alespoň jednou nestalo?" odpověděl mi místo toho.

„Já nevím...mně třeba ne. A většině lidí, které znám, taky ne a když už se jim to stalo, tak se s tím nechlubili." zamumlala jsem tiše a zároveň lehce potěšeně.

„Tak to lžou. Jen já jsem tak skvělý, že se k tomu přiznám." culil se na mě, jako vládce nějakého božstva.

„No...nevím, co je na tom úžasného, ale budiž." mávla jsem nad tím rukou a raději jsem se myšlenkou na třináctiletého Harryho přestala zabývat.

„Tvoje první slovo teda byla kočka? To jsi nemohl říct, jako ostatní děti máma?" rýpla jsem si do něj.

„Byl jsem hold speciální exemplář, Sam. Ale možná jsem to spíš pochytil, jak táta párkrát o mámě řekl, že je to kočka, tak jsem si to nějak vsugeroval. Anebo to je tím, že jsme doma vždycky měli alespoň jednu kočku a já si s nimi rád hrával." na chvíli se ztratil ve vzpomínkách.

Po chvíli se vrátil zpět do přítomnosti, zeširoka se na mě usmál a řekl „Teď jsi na řadě ty. Pochlub se se svými historkami."

Věděla jsem, že jeho zážitky asi jen tak nepřekonám, ale na druhou stranu mi to ani nevadilo. Někdo z nás musel přeci jen být ten „normálnější".

Na chvíli jsem se proto zamyslela a nakonec spustila „Rodiče jednou jeli pracovně do Londýna a brácha mě měl hlídat. V té době mi bylo pět a jemu deset. Táta s mámou odjeli ráno v sedm a James mě okamžitě zavřel do koupelny a na celý den si pozval kamarády. Osvobodili mě až v pět večer." dodala jsem se slabým úšklebkem.

Tohle byla pravda, dodnes si pamatuju ten pocit zoufalství, který se mě mezi oněmi čtyřmi stěnami zmocňoval.

„Dobře, co dál?" pokynul mi Harry a s přivřenýma očima se na mě díval.

„Vždycky jsem chtěla mladší sestřičku." řekla jsem prostě.

Tohle byla taky pravda.

Teď jen vymyslet nějakou věrohodnou lež. Vzhledem k tomu, že jsem však strávila celé léto klamáním všech okolo, by mi to nemělo dělat sebemenší problém. O tom přece herectví je. Skrývání vlastních pocitů a převtělení se do někoho jiného. Proto jsem to taky tak moc milovala.

„Až ve čtrnácti mi došlo, že dárky nosí rodiče." řekla jsem a pokusila se tvářit, co nejvíc zahanbeně.

Byla to prostá, čistá, nevinná lež, kterou jak jsem doufala, Harry neodhalí. Nebylo to nic extra, ale možná to Harryho rozhodování udělá o to těžším.

„Hmm...zajímavé." zamumlal a v duchu analyzoval vše, co jsem mu právě sdělila.

„Co je lež?" ptala jsem se a těžko se pokoušela skrýt vítězoslavný úsměv.

„To poslední." sebral mi vítr z plachet Harry.

Naklonil hlavu na stranu a věnoval mi pohled zase-jsem-tě-dostal-a-to-ani-nejsem-herec.

Okay, tahle hra mi zrovna dvakrát nešla.

„Jak jsi na to přišel?" vyprskla jsem na něj lehce popuzeně.

„Tomu s tvým bráchou bych věřil. Sám mám sestru a řekněme si to upřímně, mladší sourozenci dokážou být pěkně otravní, hlavně když máš barák pro sebe a oni ti pořád chodí za patami." ušklíbl se na mě, přičemž pokračoval „A je to i vcelku uvěřitelné. Konec konců, zamkl tě v koupelně. Záchod jsi tam měla, voda z kohoutku tam taky tekla a řekl bych, že vzhledem k tvému věku jsi tam nějakou tu Perličku na jídlo určitě našla." mrkl na mě.

„Jak můžeš vědět, že jsem tam jedla Perličku?" ptala jsem se jej nechápavě.

„Já bych to tak udělal." pokrčil rameny.

Tak to tedy pěkně děkuju. Harry Styles je nyní na myšlenkově stejné úrovni jako mé pětileté já. Už se nedivím, proč si tak rozumí s Lux. Vždyť je mezi nimi rozdíl necelých dvou let.

„To s tou sestřičkou je taky pravda. Věř mi, tolikrát jsem slyšel Gemmu plakat u mámy v ložnici, že chce mladší sestřičku a že už ji starší brácha nebaví. Všechny holky si to určitě alespoň jednou prožily." protočil očima, jakoby nechápal, proč jej jeho sestra chtěla vyměnit za další holku.

Já jsem ji však dokonale chápala.

Nemyslete si, že svého bratra nemám ráda. Za nic bych jej nevyměnila, ale když jsme bývali menší, věřte mi, že bych jej nejraději uškrtila. Nemálo totiž využíval faktu, že je o pět let starší a dával mi to pořádně sežrat. Byla jsem malá a nudila jsem se, tak jsem si chtěla logicky hrát s mým bráškou. On mě však jen odstrkoval a tvářil se přitom jako pán světa.

Není proto divu, že jsem si přála ještě sestřičku. Věděla jsem, že mít staršího bráchu je ve většině případů na nic, tak jsem chtěla zkusit, jaké to bude mít sestru.

Čáp, tedy rodiče, ale mému rozhodnutí odmítli vyhovět.

Teď jsem docela ráda, že už se mi žádný sourozenec nenarodil.

Rodiče moc dobře věděli, že by další hladový krk prostě neutáhli. A řekla bych, že po těch pár krutých letech, co si hlavně během Jamesova dospívání zažili, jim dvě děti bohatě stačí.

„To poslední byla lež jako věž, protože neznám snad žádné dítě, kterému by ona záhada s dárky došla až tak pozdě. Plus se mi zdáš dostatečně inteligentní, takže myslím, že jsi pravdu o Vánocích musela zjistit o hodně dříve. A navíc... předtím než jsi to řekla, ses sebe tak slabě usmála, jakoby sis myslela, že mě tím dostaneš." prozradil mi, jak mě prokoukl.

Já na něj jen beze slova hleděla.

„Aha. Řekla bych, že ten tvůj ostří zrak je vnímavější než objektivy fotoaparátů, co?" ušklíbla jsem se na něj.

„Mně jen tak něco neujde, Sam. Většinu času se tvářím a chovám jako natvrdlý idiot, ale zas takový kokos nejsem. Většina z toho je jen přetvářka." zamumlal poněkud vážněji.

„Protože pak je lehčí, nebrat si všechny ty klepy, co se o tobě povídají, k srdci." řekla bych, že přesně na tohle v tu chvíli myslel.

„Přesně tak." slabě se na mě usmál, šťastný, že jeho činům rozumím.

„Ale víš, že tady to na mě zkoušet nemusíš? Jsme tady jen my dva." připomněla jsem mu.

„Já vím... ale přiznejme si to, občas je zábava hrát si na bezstarostného cvoka."

„To máš pravdu." pokývala jsem souhlasně hlavou a natáhla se po lákavě vypadající jahodě v misce, kterou Harry stále držel.

Než jsem se však onoho blaženého ovoce byť jen dotkla, miska mi zmizela z dosahu.

„Hej!" ohradila jsem se a v tu chvíli opravdu zapomněla na nějakou hru.

Chtěla jsem prostě jen tu jahodu.

„Budeš mě muset alespoň jednou porazit." ušklíbl se na mě Harry, ale díky Bohu si vzal opět jen banán.

„Tak sem s tím." pobízela jsem jej k dalším zážitkům z jeho dětství.

„Takže, rád jsem se promenádoval nahý a to naprosto všude. Dokonce i ve školce." uchechtl se a já poznala, že je to pravda.

Harry nebyl jediným expertem v pozorování mimiky obličeje. Za ten čas, strávený v jeho společnosti už jsem jej mohla docela dobře odhadnout. Říkám docela dobře, protože Harryho Stylese odhadne nejspíše jen jeho vlastní maminka a řekla bych, že i pro ni musí být docela fuška zjistit, co se jejímu synátorovi honí hlavou.

Každopádně úsměv, který se mu na tváři objevil, jakmile mi řekl svou první vzpomínku, byl skutečný a upřímný. Přeci jen, ta nahota mu podle kluků a všech okolo zůstala do teď.

„Máma mě už od začátku podporovala a na můj konkurz do x factoru dokonce nechala udělat trička na mou podporu pro skoro celou rodinu. Bylo to trapné, všechna byla růžová a já na nich vypadal jako nedonošené štěně." ušklíbl se.

U téhle odpovědi jsem si nebyla tak docela jista a tak jsem se rozhodla počkat, co dalšího z něj vypadne a na základě toho jsem se chtěla rozhodnout.

„Už jsem absolvoval trojku." tohle nebyla zrovna věc, co bych potřebovala k životu, věřte mi nebo ne.

Pak jsem ale zaznamenala Harryho poťouchlý úsměv, jakoby byl na něco pyšný.

Byl hrdý na to, že se mu mě povedlo oklamat, anebo na svou sexuální zkušenost? Toť otázka.

Začala jsem nad jeho třemi možnostmi opravdu přemýšlet.

To s tou nahotou musí být na sto procent pravda, na to bych vsadila i vlastní krk.

Dovedu si jeho mámu představit, jak svého syna podporuje ve všem, co dělá. Přišlo mi však malinko přehnané, jak Harry mluvil o tom, že vyrobila pro všechny ony trička. Možná to jeho máma udělala jako milou laskavost, ale Harryho až příliš barvité popsání oněch triček, mi vrtalo hlavou. Tvrzení o růžové barvě mi přišlo trochu přitažené za vlasy a nějaký můj vnitřní instinkt mi říkal, že tohle nebude tak úplně pravda.

Stále jsem však byla na vážkách.

Rozhodla jsem se proto přesunout k poslední položce na jeho seznamu.

Harry je mladý dvacetiletý kluk a pohybuje se v prostředí plném krásných modelek. Není děvkař, ale je pravděpodobné, že ve světě kde žije, jej mohla přepadnout touha zkusit něco nového.

Upřímně, který kluk, či muž by po něčem takovém netoužil?

A Harry je taky jenom obyčejný člověk.

Neznamená to, že když já jsem neposkvrněná, všichni ostatní jsou taky svatí. Už jsme se spolu o vztazích bavili a vím, že měl přítelkyně, je tedy možné, že se rozhodl své sexuální zkušenosti o něco obohatit.

Nakonec jsem se tedy rozhodla, že jeho poslední historka bude přeci jenom pravdivá.

„Takže...podle mě je lež ta druhá věc." obeznámila jsem Harryho s výsledky svého bádání.

Zatvářil se překvapeně a přistrčil ke mně mísu s ovocem.

S širokým úsměvem na tváři a pocitem vnitřního uspokojení jsem čapla tu největší jahodu a celou si ji narvala do pusy. Působila jsem jako nevychované prase, ale v tu chvíli jsem si prostě nemohla pomoct. Jahoda byla vynikající, stejně jako vědomí, že jsem v téhle podivné hře konečně vyhrála.

„Jak jsi na to přišla?" ptal se mě Harry zvědavě, jakmile viděl, že mám opět prázdná ústa a můžu mluvit, aniž by hrozilo, že se udusím.

„To, že miluješ nahotu už nějakou tu dobu díky klukům a tobě samému vím. Takže pak mi zbývaly už jen dvě věci, z nichž jedna byla lež. Tak nějak jsem tušila, že už jsi jistě musel ve svém sexuálním životě alespoň trochu experimentovat, pořád jsem si tím ale nebyla jistá. A přeci jen, mít růžové trička na tvou podporu v x factoru mi připadalo až moc. Chci říct, tvá máma jistě udělala nějaké trička, ale určitě nebyly růžové." ukončila jsem své myšlenkové pochody.

„Byly bílé." řekl mi Harry se slabým úsměvem.

„Já si to myslela." zaškeřila jsem se na něj potěšeně a natáhla se po další jahodě.

Harry však misku opět odsunul z mého dosahu.

„Myslím, že už těch vzpomínek, pro dnešek stačilo." řekla jsem mu slabě a znovu se natáhla po misce.

Jednak už jsem nevěděla, o co bych se s Harrym mohla podělit, jelikož můj dosavadní život zase tak zajímavý nebyl. A navíc jsem měla pocit, že tahle hra se začíná točit poněkud zvláštním směrem, do kterého jsem se nechtěla nechat vtáhnout.

„Copak, nelíbili se ti mé příběhy z dětství?" vyzvídal s jiskřícíma očima.

„Ty s dětství mi ani tak nevadily, spíš ty, co zasahují do tvé rané dospělosti." ušklíbla jsem se na něj, protože jsem už nějakou tu chvíli nemohla vyhnat z hlavy představu nahého Harryho v obležení dvou krásných dívek.

„Jen pro doplnění, byly to dvě holky." ujistil mě, i když jsem o tom ani nepochybovala. Očividně už byl ale natolik zblblý tlakem společnosti, že je gay, že raději všechny několikrát ujišťoval o své orientaci, aby si náhodou nemysleli něco jiného.

„Díky, jako bych už teď tu představu nemohla vyhnat z hlavy." ušklíbla jsem se na něj lehce pohoršeně a frustrovaně zavřela oči, snažíc se myslet na moře a zapadající slunce.

„Omlouvám se, jestli jsem ti způsobil nějaké psychické trauma. Jen jsem myslel, že by tě to možná zajímalo." pokrčil rameny a já otevřela oči.

Slabě jsem se zasmála a nakonec řekla „Je to v pohodě, Harry. Jen mě pořád nepřestává překvapovat jak upřímný a přímočarý občas jsi."

„Taky bych řekl, že u té hry stačilo. Hned mě ale napadla další." mrkl na mě a pokračoval „Nevím, jak se přesně jmenuje, ale to vědět ani nepotřebujeme. Princip je jednoduchý. Každý z nás řekne jednu věc. Například já řeknu- Nikdy bych neběžel po náměstí nahý- a pak podle toho, jestli bys to udělala nebo ne si vezmeš ovoce. Třeba jestli bys běžela nahá, vezmeš si ovoce. Jestli bys to nikdy neudělala, necháš ovoce v misce. Tak se dozvíme, kam daleko asi tak sahají naše limity." mrkl na mě, očividně nadšen, že se o mě zase dozví něco nového.

Bylo mi už předem jasné, že většina ovoce připadne Harrymu. Nejsem zrovna typ člověka, který by se pouštěl do bláznivých věcí, nebo si to o sobě alespoň nemyslím. Vzhledem k tomu, že teď ležím na posteli s Harrym Stylesem a hraju s ním podivné hry, bych řekla, že se má hranice mezi normálností a bláznivostí za posledních pár dní možná trochu posunula.

Než jsem stačila cokoliv dodat, Harry začal „Nikdy bych ni neukradl v obchodě."

Ani jeden z nás si ovoce nevzal.

„Nebydlím se strakou, to je dobré vědět." uculil se na mě kudrnáč.

„Teď alespoň vím, že mi neukradneš hřebeny." vrátila jsem mu to, i když jsem silně pochybovala, že ty své kudrny někdy češe.

Nyní byla řada na mě.

„Nikdy bych nepoužila při testu tahák." řekla jsem.

Možná to byla trochu nuda, ale nic lepšího mě nenapadlo a navíc jsem skutečně zoufale toužila po další jahodě.

Harry se zasmál a vzal si banán. Já si tak konečně mohla pochutnat na slíbeném ovoci.

„Co to slyším, Sam. Neříkej mi, že ve škole používáš taháky?" utahoval si ze mě.

„Alespoň, do nějaké školy chodím." vyplázla jsem na něj dětinsky jazyk a vychutnávala si sladkou chuť, která se mi rozprostírala na jazyky.

Harry se jen zasmál a pokračoval „Nikdy bych neplaval nahý v oceánu nebo moři." uculil se na mě a okamžitě sáhl po banánu.

Jelikož jsem měla chuť na další jahodu, také jsem si vzala.

Harry na mě okamžitě vykulil oči.

„Co?" ptala jsem se jej nechápavě.

„Ty bys plavala nahá v moři?" zopakoval skoro až vyděšeně.

„Kdyby na to přišlo, proč ne. Jak jsi říkal, musí to být docela ehm...osvobozující." ušklíbla jsem se na něj, i když ve skutečnosti bych to asi neudělala. Jen jsem prostě potřebovala výmluvu, abych si mohla vzít další jahodu.

„To taky je." přejel mě zvláštním pohledem, který způsobil, že jsem měla srdce najednou až v žaludku a bušilo jako o závod.

„Ehm...Nikdy bych si neoholila hlavu." řekla jsem rychle a vzala si jahodu.

Ve skutečnosti bych svých vlasů nevzdala ani za miliardu, ale opět jsem jen chtěla jahodu, což Harry samozřejmě nemusel vědět.

Podíval se na mě jako na blázna a mimoděk si přejel rukou ve vlasech. Jelikož jeho ruka bez pohnutí ležela ve volném prostoru mezi námi, bylo jasné, že by se svých bujných kadeří nikdy nebyl schopen zbavit.

„Nikdy bych nešel ven naostro." bylo jeho další, poněkud pikantnější prohlášení.

Opět si nabídl banán a spokojeně si na něm pochutnával. Vzhledem k tomu, že jsem už od začátku této hry skoro pokaždé lhala a vše dělala jen kvůli sladkému ovoci, opět jsem sáhla do misky, kde po mém zásahu už zůstávalo jen kiwi a borůvky.

Teď už na mě Harry koukal jako na ducha a na čele se mu objevily vrásky, jak nad něčím usilovně přemýšlel.

Než jsem stačila vůbec promluvit, Harry pokračoval „Nikdy bych se nevyspal s někým hned na prvním rande."

Tentokrát si nevzal, čemuž jsem se malinko podivila.

Při pohledu na borůvky, které doslova prosily, ať je sním, jsem si prostě nemohla pomoct a strčila si celou hrst do úst.

Byla jen otázka času, než Harrymu dojde, že nehraju tak čistě jak bych měla.

Před pár dny jsem mu tvrdila, jak čekám na toho pravého a teď tady s klidným obličejem přiznávám, že bych se někomu odevzdala hned na prvním rande.

„Něco mi říká, že to všechno děláš jen kvůli tomu ovoci." řekl mi podezřívavým hlasem Harry.

„Nevím, o čem mluvíš." nevině jsem se na něj usmála.

„Nikdy bych nepodváděl při hře, jen protože mám chuť na ovoce."

Harry si nevzal, ale já ano.

„Ty jedna!" zavrčel na mě s cukajícími se koutky.

„Myslím, že ti musí být jasné, že bych polovinu těch věcí neudělala. Tedy kromě toho posledního." zazubila jsem se na ně a několika rychlými pohyby vyprázdnila celou misku, kde zbylo ještě několik banánů, borůvek a kopa kiwi.

„Samantho!" zahřměl a s vykuleným pohledem hleděl na mé nacpané skřaně, kde jsem ukrývala všechny dobroty a neúspěšně se onu vitamínovou bombu snažila zpracovat.

„Moje banánky!" zaúpěl žalostně a hleděl na prázdnou misku.

Nejraději bych se na něj vítězoslavně zakřenila, ve svém křeččím stavu jsem toho však nebyla schopna. Nechtěla jsem riskovat, že se proměním v neplánovaný kulomet a Harry se stane mou objetí.

Rychle jsem vstala z postele, čapla věci na koupání a s pohledem, který jasně říkal, že jdu do koupelny, jsem v oné místnosti zmizela.

Hrozilo totiž, že se mi Harry bude chtít pomstít za to, jak bezohledně jsem jej připravila o jeho oblíbené ovoce a jak jsem naprosto zničila jeho hru. V koupelně jsem si v klidu sedla na vanu a ještě hodnou chvíli mi trvalo, než má ústa byla opět prázdná.

Pak jsem se pustila do večerní hygieny.

Župan jsem pověsila na věšáček a plánovala si jej při svém odchodu znovu obléct.

Jakmile jsem na sebe po tomhle neskutečně dlouhém dni pustila proud příjemně uklidňující vody, zhluboka jsem vydechla a několik minut jen tak stála pod sprchovou hlavicí.

V hlavě se mi jako v kině začaly přehrávat dnešní události. Normálního člověka by ani ve snu nenapadlo, kolik se toho může stát za jeden den.

Dnes ráno jsme jeli do nemocnice, pak nás čekal hovor od Modestu a začala naše hra, udržet mi práci. Přeměnila jsem se na Sam-přítelkyni Harryho a oba jsme do toho dali vše. Několikrát jsme se s Harrym muchlovali, přičemž jednou to bylo naprosto beze svědků. To byla asi největší tragédie dnešního dne. A nejhorší na tom bylo, že se mi to i líbilo, i když to je proti všem pravidlům, které jsem si kdy určila. Pak jsem volala s rodiči, přičemž máma se proměnila v absolutní romantičku a alespoň táta stál pevně na zemi a souhlasil s mým postojem. Znovu jsme pózovali u bazénu, přičemž nám společnost dělala rozkošná Lux. A nakonec jsme s Harrym hráli poznávací hry, přičemž z té druhé jsem si úplně vystřelila. A ano, během dneška jsem zjistila, že mí zaměstnavatelé mě nepřímo šikanují a užívají si mého psychického utrpení. Jsem vlastně něco jako taková pokusná krysa a ti papalášové se mi ani neomluvili. Špatné je, že jsem na ten jejich test, během všeho co se pak stalo, úplně zapomněla. Neřekla bych, že jsem zrovna splachovací typ, jen toho bylo tolik, že mi přítomnost všechny ostatní vzpomínky vytlačila. Mohli by alespoň zavolat a pokusit se mi omluvit. Jestli to neudělají, klesnou u mě ještě níž, i když pochybuju, že je to zajímá.

Opravdu...může se tohle všechno stát za jeden den?!

Kdyby se mi to nestalo, nevěřila bych tomu.

Upřímně jsem se ještě divila, že žiju. Tohle bylo na jednoho člověka až moc. Nechápala jsem, jak slavní lidé mohou všechen ten humbuk okolo vydržet, aniž by se nezbláznili. Bylo to obdivuhodné.

Začínala jsem pociťovat, jak se mě čím dál více zmocňuje únava spojená s nedostatkem spánku, který mě celý dnešní den doprovázel.

Jakmile jsem okolo své mysli začala pociťovat známé černo, urychleně jsem přepnula na studenější vodu a začala se umývat.

Jen co jsem z vlasů i ze svého těla spláchla poslední zbytky sprchového gelu a šamponu společně z dnešními vzpomínkami, vypnula jsem sprchu a jako v mátohách vylezla ven.

Co nejrychleji jsem se usušila, odlíčila obrovské černé kruhy pod očima, jež mi udělala voda, převlékla do pyžama a znovu vklouzla do měkoučkého županu.

Posbírala jsem si věci a s hlasitým zívnutím otevřela dveře od koupelny.

V pokoji panovalo šero, což mým unaveným očím dokonale vyhovovalo.

Spíše po paměti jsem doklopýtala ke svému kufru a hodila na něj věci z koupelny, přičemž plavky, zbavené chlorové vody jsem nechala v koupelně na topení.

„Spíš?" zeptala jsem se tiše, jelikož Harry stále mlčel.

Jediná známka toho, že je v místnosti, byla silueta jeho dlouhého těla roztaženého na posteli.

„Přemýšlím." zamumlal mi v odpověď, když jsem  němu zamířila.

Všimla jsem si, že už uklidil všechny talířky a nejspíše to i zanesl před naše apartmá. Postel tak byla znovu obyvatelná a já si do ní více než nadšeně lehla.

„Dnešek byl bláznivý." řekla jsem do ticha, které v pokoji nastalo.

„To mi povídej." povzdychl si Harry unaveně a dodal „Skočím se osprchovat, za chvíli jsem zpátky."

„Dobře." odpověděla jsem mu tiše a cítila, jak se mi začínají zavírat víčka.

Jen co se zvedl z postele, zalezla jsem si pod peřinu a přikryla se až po krk. Mokré vlasy jsem schovala pod huňatou kapuci županu a takto zabambušená jsem usnula, jako když mě do vody hodí.