Kudrnáč ležel na posteli a se zadumaným pohledem pozoroval strop nad sebou.

Ani nemrkl.

Zdálo se, že si mě ještě nevšiml a tak jsem rychle zanalyzovala polohu svého trička a vydala se k němu. Než Harrymu došlo, že jsem zpět v místnosti, už jsem si onen vršek přetahovala přes hlavu.

„Byl jsi pořádně zamyšlený.“ okomentovala jsem jeho zmatený pohled, kterým mou přítomnost počastoval.

„Jo…to byl.“ řekl po pár sekundách a odkašlal si, i když to nejspíše vůbec nepotřeboval.

Bylo mi jasné, nad čím asi tak musel přemýšlet a proč se proto teď chová tak divně.

„Hele, Sam…“ začal, ale já jej mávnutím ruky přerušila.

Věděla jsem, co má na srdci. Když jsem se rychle pokoušela vypařit z pokoje, Harry vypadal, že by v našem divadle nedivadle mile rád pokračoval. Naštěstí jsem odolala. Nyní vypadal naprosto probuzeně, bez chtíče v očích. Zdálo se, že i on nad celou touhle situací přemýšlel a vypadalo to, že dospěl ke stejnému názoru jako já.

V duchu jsem si oddechla a opatrně se posadila na kraj postele.

„Vím, co chceš říct Harry. Byl to příjemný únik od reality, ale už se to nikdy nebude opakovat. Teda alespoň ne v nepřítomnosti novinářů a fanoušků. Celá tahle hra je už sama o sobě dost divná a ujetá, tak si to nedělejme ještě horší v našem osobním životě. Potřebovali jsme oba vypnout a povedlo se nám to, ale už se to nebude opakovat.“ ukončila jsem to.

„Máš pravdu, Sam. Chtěl jsem se ti omluvit, ale bylo to naše společné rozhodnutí, takže vinu neseme oba. Zkusme na to prostě zapomenout, ano? Pojďme pracovat a nenechme tuhle malou epizodu pokazit naše přátelství. Nerad bych tě ztratil.“ dodal po chvíli.

„Jakoby se to nestalo.“ usmála jsem se na něj a on má slova rovněž zopakoval.

Možná se vám to zdá jako přehnaná reakce, kvůli takové malinké muchlovačce, ale myslím, že zde je to naprosto potřebné. Byla jsem ráda, že jsme s Harrym na stejné straně barikády a všechno jsme si vysvětlili. Poslední co potřebujeme, jsou neshody či skrytá očekávání. Není to tak, že bych dělala z komára velblouda, i když by to normálním lidem přesně takhle připadalo. Měla jsem pocit, že pro správné fungování našeho vztahu je tohle to nejmenší, co jsme mohli s Harrym udělat. Tenhle svět je tak odlišný, od toho normálního, až si to mnohdy ani neuvědomujeme. I sebemenší zaškobrtnutí se může časem přeměnit v obrovský problém a je jen na nás, abychom takovým zaškobrtnutím předcházeli.

„Tak…co teď budeme dělat?“ zeptala jsem se po chvíli se svou obvyklou zvědavostí.

Harry se zakřenil, načež mi odpověděl „Vzhledem k tomu, že Modest naštval nás a ne my jeho si vlastně po zbytek dne můžeme dělat, co chceme. Dopoledne jsme pracovali skutečně tvrdě, takže si zasloužíme nějaký ten odpočinek, co ty na to?“

„Skvělý plán. Nejraději bych si lehla do postele a spala.“ zívla jsem na důkaz svých slov.

Vzhledem k tomu, že jsme nespali ani polovinu z doporučené dávky spánku, kterou má každý člověk mít, cítila jsem se opravdu vyčerpaná.

Na Harrym nebyla únava znát téměř vůbec. Jediné čeho jsem si na něm všimla, byly lehce zarudlé lesknoucí se oči. Řekla bych, že on už takových nocí přežil hodně a jeho tělo si na nedostatek odpočinku prostě navyklo.

„Taky bych to udělal, ale pak bychom se vzbudili až večer a věř mi… není nic příjemnějšího než zapnout netopýří režim uprostřed tour.“ ušklíbl se.

„Cože?“ nechápala jsem jeho poznámku.

„Netopýří co?“ zopakovala jsem, protože jsem si nebyla jistá, zda jsem mu předtím rozuměla.

„Netopýří režim. Vždyť víš, netopýři přes den spí a v noci jsou vzhůru. Zezačátku se všemi těmi časovými posuny se nám dařilo skvěle najíždět do tohoto režimu. Nebylo to ani tak špatné. Přes den jsme spali, večer se vzbudili, měli koncert a pak byli celou noc živí jako rybičky. Ráno jsme usnuli a tak to bylo pořád dokola. Docela nám to i vyhovovalo, když jsme ale měli přes den nějakou tiskovku nebo focení byla to hotová noční můra. Představ si, že tě někdo po náročném dni vzbudí ve dvě ráno a chce po tobě, ať se usmíváš, nakrucuješ a vypadáš naprosto čile. Tak to bylo u nás. V té době nás při životě a ve stavu bdělosti držely jen litry energeťáků a tablety s kofeinem.“ dokončil Harry svůj monolog.

„Aha. Chápu, takže žádné spaní během dne.“ mrkla jsem na něj a dodala „Nechceme přeci, aby se z nás stali netopýři.“

„Přesně tak, Sam. Sice si možná myslíš, že by ti stačila hodinka spánku, ale tak to není. Jakmile tvrdě usneš už tě z postele nikdo jen tak nevytáhne. Ani milion budíků. Ta touha po spánku je v tu chvíli hold silnější.“ pokrčil rameny a pomalu vstal z postele.

Harryho pohled najednou padl na jeho plavky a vzápětí se podíval na mě. Jeho pohled směřoval někde k mému krku, kde mi z pod trička čouhalo zavazování od mého plavacího úboru.

„Co takhle si zajít ještě jednou k bazénu?“ navrhl Harry.

Upřímně se mi zrovna dvakrát nechtělo být všem na očích, ale jinak to asi ani nešlo. Jestli jsme nechtěli zbytek dne strávit zavření mezi čtyřmi stěnami, museli jsme při našich toulkách počítat s nevítanými návštěvníky. Tady má člověk jediné soukromí snad jen na hotelovém pokoji. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nepřekročila hranice UK, by bylo pošetilé nevyužít každé příležitosti k prozkoumávání nových měst a míst, i když šlo třeba jen u ležení u luxusního hotelového bazénu.

„Jsem pro.“ usmála jsem se na něj a pomalu se postavila.

Jelikož se opět začala ozývat bolest v mých prstech, vzala jsem ze země svou tašku přes rameno a vyhrabala z ní prášky. Rovnou jsem vzala jeden i pro Harryho a krabičku uložila zpět do bezpečí své kabelky.

„Tady máš.“ podala jsem mu malou tabletku.

Harry si ji chvíli prohlížel, přičemž se mu na tváři objevil úšklebek.

„Díky. Ten nos mě docela bolí.“ zamumlal a naše oči se na chvíli setkaly. Byl to takový ten pohled, kdy oba víme z jakých důvodů jej onen nos asi tak bolí.

Rychle jsem se vymanila z očního kontaktu a spěchala do koupelny napustit sklenici vody, abychom měli prášky čím zapít.

∞ ∞ ∞

Nikdo se k onomu incidentu s Modestem zatím nevyjádřil, což bylo vcelku zarážející. Nechali jsme to však s Harrym být a plnými doušky si vychutnávali příjemné sluneční paprsky pražící do našich unavených těl.

Oba jsme nyní leželi na lehátkách u hotelového bazénu a odpočívali.

Byl tu větší hluk než odpoledne, jelikož většina návštěvníků toužila po osvěžení a byli příliš líní toulat se městem, či si zajít na pláž.

Po nás dvou naštěstí už taková sháňka nebyla. Fanoušci i paparazzi se drželi v uctivé vzdálenosti. Jistě ještě trávili ranní příval naší přítomnosti a tak nás nyní nechávali vydechnout.

„Jak ti je?“ ptal se mě Harry, ležící kousek ode mě.

Byla jsem příliš líná otočit na něj hlavu a tak jsem mu se zavřenými víčky ukrytými pod sklíčky brýlí odpověděla.

„Skvěle. Tohle bych mohla dělat celý den.“ slastně jsem si povzdechla a dodala „Jen bych si možná dala něco k snědku.“

„No problemo, senorita.“ zašveholil na mě s prazvláštním přízvukem.

Během pár minut se před námi objevil číšník a podával nám jídelní lístek.

Už mě ani nepřekvapovalo, že takový luxusní hotel nabízí jídlo u bazénu.

Konec konců, vše je jen o zvyku.

„Tak, co si dáme?“ ptal se mě hladově Harry, zatímco listoval jídelníčkem.

Chtě nechtě jsem se musela probrat ze své nečinnosti.

Harry seděl na kraji svého lehátka a zamyšleně listoval výběrem jídel.

S hlasitým zvukem signalizujícím prokřupání všech kostí, šlach a svalů ve svém zdřevěnělém těle jsem se zvedla a sedla si vedle něj, abych dobře viděla.

Vzdáleně jsem vnímala, jak se cvakot fotoaparátů stal více hlasitým.

Ignorovala jsem je a zamyšleně si pročítala jídlo po jídle, uvažujíc na co mám největší chuť.

Po pár minutách usilovného přemýšlení jsme měli oba vybráno.

Harry si nakonec objednal pořádný steak s hranolky, zatímco já jsem se spokojila s obyčejným zeleninovým salátem. To mého společníka trochu překvapilo, ale nic na můj výběr nenamítal.

Měla jsem v plánu mu jeho šťavnaté maso krást, a proto jsem si neobjednávala nic sytého.

„Asi se na to jídlo přesuneme do těch stanů, ne?“ usmál se na mě, jakmile číšník odešel i s našimi objednávkami.

„Dobrý nápad, musíme přeci jíst jako spořádaní lidé.“ uznala jsem, i když mi bylo jasné, že u miniaturních stolečků, jež se ve stanech nacházeli, obědvání moc pohodlné asi nebude.

Oba jsme se tedy postavili, pobrali své věci, přičemž Harry mě jemně vzal za ruku a společně jsme, doprovázeni pohledy a objektivy všech okolo, zamířili do jednoho volného altánku, který pro nás strážilo několik našich bodyguardů.

Samozřejmě i u lehátek s námi pořád někdo byl a tak nás nyní naše osobní stráž následovala jako stín.

S Harrym jsme se svalili na koženou sedačku a ochranka si posedala vedle nás.

„Je mi takové horko.“ řekla jsem po chvíli zamyšleně a byla ráda, že jsem si objednala studený salát.

„Co takhle se jít před jídlem trochu zchladit do bazénu?“ navrhl Harry, sundal si brýle a laškovně na mě zakmital obočím.

Rozesmála jsem se.

Nejspíše se pokoušel o svůdně sexy pohled, ale vypadal spíš jako nějaký pedofil.

Hold, ani Harry Styles není dokonalý.

„Tak dobře.“ souhlasila jsem, jakmile můj smích odezněl a rychle si na hlavě vytvořila provizorní drdol, abych si nenamočila vlasy.

„Ale žádné kraviny.“ zamumlala jsem k němu tiše, zatímco jsme ruku v ruce mířili k lákavé azurově modré hladině bazénu.

„Neboj, taky myslím, že už to pro dnešek stačilo. Mají materiálu až až. Oficiálně máme padla, tohle je jen taková relaxace po práci. Takže nic, co bychom normálně nedělali.“ řekl mi stejně tiše.

Vzhledem k tomu, co jsme před necelou hodinou dělali nahoře v pokoji, jsem si nebyla jistá tím, co tak normálně děláváme. O tuto poznámku jsem se však s Harrym raději nepodělila.

Voda byla příjemná a dokonale osvěžila mé sluncem vyžahlé tělo.

Tentokrát jsme nedělali žádné blbosti, jen jsme postávali až po krk ve vodě a povídali si u kraje. Na plavání jsme byli oba dost unavení a navíc jsme už tentokrát v bazénu nebyli sami. Ani jeden z nás se v tuto chvíli nechtěl proplétat všemi těmi lidmi, kteří špicují uši, aby kousky našeho rozhovoru zaslechli. Drželi jsme se od všech v uctivé vzdálenosti a oni byli naštěstí tak ohleduplní, že nám kupodivu nechali soukromí a jen nás zvědavě pozorovali.

„Dneska usnu jak zabitá.“ řekla jsem Harrymu a užívala si, jak voda laskala mou vysušenou pokožku.

„Já taky. Byl to náročný den.“ zamumlal ke mně a slabě se usmál.

„Co bude vlastně zítra?“ ptala jsem se zvědavě.

„Zítra večer máme už show, takže pojedeme do Pasadeny. Je to sice jen půl hodiny odsud, ale asi změníme i hotel, abychom to měli blíž k aréně. Tam budeme až do soboty. Každý večer jeden koncert. Takže celkem tři. No a pak opouštíme slunečnou Kalifornii a míříme do Arizony, kde máme o tři dny později koncert ve Phoenixu.“ informoval mě stručně Harry a po chvíli dodal „Dál už si to nepamatuju, ale ukážu ti plán turné, mám ho v pokoji. Bude se ti líbit, pěkně jsem si to vybarvil. Volné dny, koncerty, data. Fakt jsem se s tím vyhrál.“ chlubil se mi.

„Ty jsi ale šikovný chlapec.“ řekla jsem a rádoby mateřsky jej pohladila mokrou rukou po vlasech, které okamžitě zplihly.

„Hej!“ okřikl mě se smíchem a rychle si je rozcuchal, aby rychleji uschly.

„Já vím.“ řekl však po chvíli s dětskou pýchou, u které jsem si nebyla jista, jestli ji jen hraje anebo to myslí vážně.

Doufala jsem v první možnost.

Dětinský Harry by byl totiž možná ještě horší než pedofil Harry.

„Těšíš se na koncerty?“ zeptala jsem se jej na vcelku zbytečnou otázku.

„Těším. Poslední vystoupení jsme měli už před nějakou dobou a nemůžu se dočkat, až budu zase v sedle. Chybí mi to.“ řekl mi upřímně.

„Vím, jak se asi cítíš. Taky mi chybí hraní.“ dodala jsem tišeji, aby to slyšel jen on.

„A to co tady předvádíme, není snad hraní?“ škádlil mě.

„To jo, ale víš jak to myslím. Každý rok náš dramaťák připravuje představení a já u toho teď nebudu. Chybí mi nové seznámení s hrou, vžití do postav, učení scénáře, zkoušky. Tady je to spíš o improvizaci. Žádné nacvičování prostě jedem bez přípravy.“ povzdychla jsem si a rychle dodala „Nemysli si o mě, že jsem nevděčná, to ne. Jsem za tohle všechno moc vděčná. Líbí se mi to, jen to prostě není…“

„…hraní v tom pravém slova smyslu.“ dopověděl za mě Harry a na tváři se mu objevil chápavý úsměv.

„Vím, co myslíš. Jednou jsme s kluky na zkoušce jen tak ze srandy zkoušeli jet na playback. Bylo to hrozné. Když zpíváš, můžeš měnit slova, hrát si s melodií, prostě dělat s tou písní vše, co tě v tu chvíli napadne. Ale s playbackem jenom bezduše otevíráš pusu a soustředíš se na to, abys nic nepokazil. Ještě nikdy jsme playback nepoužili. Nikdy. Jen na té zkoušce. I když nemůžeme mluvit, jsme nemocní anebo nás třeba bolí zub, i tak jedem na živo. Fanoušci přeci neplatí takové nekřesťanské peníze jen proto, aby si poslechli partičku idiotů, kteří otevírají pusy jako kapři.“ řekl mi Harry vážně.

„Páni. Jak to, že tě tenhle svět ještě nezničil?“ vypadla ze mě upřímná otázka, kterou jsem prostě nebyla schopna zadržet.

Harry byl tak čistý, jakoby měl štít, který jej a kluky držel v dosahu špíny tohoto světa.

„Nejsem dokonalý, Sam. Jsme prostě jen sami sebou. Společně se držíme nad vodou. Jsme pořád takoví jako v x factoru. Niall pořád prdí jak prase, Louimu smrdí nohy, Zayn si myslí, že neumí tancovat a i v Liamovi pořád dřímají jeho staré ochranitelské city vůči nám. A já mám pořád rád exhibicionismus.“ mrkl na mě a pokračoval „Společně se držíme nad tím vším. Jsme takových pět opor, které tuhle skupinu drží pohromadě. Od začátku jsme si řekli, jak to chceme dělat a tak to taky děláme. Žádná přetvářka, jsme prostě pět dospívajících kluků, co si užívá života a na téhle nezapomenutelné a bláznivé cestě si plníme svůj sen. Víme, jaký kdo je a když začne jeden z nás blbnout, ihned jej usadíme a vtáhneme zpět.“

„Vtáhneš mě taky zpět, kdybych se začala chovat povrchně nebo namyšleně?“ zeptala jsem se jej potichu a myslela svou otázku naprosto vážně.

„Vtáhnu, neboj se. Nic se ti nestane. Jak už tvé fyzické stránce, tak tvé osobnosti.“ sliboval mi.

„Děkuju, Harry.“ odpověděla jsem mu tiše a kousek plavala, abych se protáhla. Na tváři mi přitom hrál slabý úsměv.

V bazénu jsme pak po tomhle rozhovoru už moc času nestrávili.

Číšník nám totiž donesl naše jídla a my se tak vydaly do altánku, abychom naplnili své strádající žaludky.

Pořádně jsem se zabalila do hotelového ručníku, abych nezamočila sedačku a jeden podala i Harrymu. S úsměvem jej ode mě přijal a rychle osušil své tělo. Vzápětí si ručník omotal kolem pasu a pohodlně se usadil na pohovku.

Zaujala jsem místo vedle něj a oba jsme se sklonili nad naše jídla.

Vypadalo to úžasně.

Při pohledu na Harryho steak se mi začínaly sbíhat sliny a litovala jsem, že jsem si nedala taky. Uklidňoval mě však fakt, že Harryho porce byla skutečně obrovská, takže pokud není Otesánek, je dost možné, že zbyde i na mě, aniž bych měla špatný pocit z toho, že mu jeho jídlo kradu, jak jsem měla původně v plánu.

„Dobrou chuť.“ popřáli jsme si navzájem a s kručícími žaludky se pustili do našich pokrmů.

Harry si nejprve celé maso rozřezal na několik lepšíc kousíčků, aby se nemusel obtěžovat s krájením každého zvlášť. Pak odložil příbor, vzal do ruky jen vidličku a pustil se do luxování svého talíře.

Čímž mi to dokonale ulehčil, jelikož jsem jej vždy něčím zaměstnala a potají mu štípla kousek šťavnatého masa.

Můj salát byl rovněž vynikající.

Když jsem jej však nabídla Harrymu, zdvořile odmítl se slovy, že on jako pořádný muž potřebuje maso.

Když se bodyguardi, jež nás obklopovali, začali posměšně pochechtávat, Harry zbystřil.

Hrozilo vyzrazení mé operace, kterou jsem pojmenovala příhodným názvem STEAK. Aby k tomu nedošlo, snažila jsem našim ochráncům svou pokročilou mimikou ukázat, co se s nimi stane, jestli s tím šklebením nepřestanou, ovšem to jejich cukající koutky ještě více vyburcovalo.

Mělo to však jedno plus, Harry hleděl po nich a svému mizejícímu jídlu nevěnoval sebemenší pozornost, takže má vidlička šmátralka mohla v klidu pokračovat ve své práci.

Jak se však ukázalo, někdo z nich zradil loajalitu vůči mě, protože najednou mi vidličku kousek před obličejem zadržela čísi ruka.

Samozřejmě, to byl Harry.

Nevinně jsem se podívala do jeho očí, které nyní nebyli ukryty za brýlemi, jelikož v altánu panoval stín.

„A já si říkal, proč si hraješ na králíka.“ kroutil nevěřícně hlavou, v očích mu však vesele jiskřilo.

Mou kořist však nepouštěl a místo mých úst, maso snědl on.

„Hej!“ okřikla jsem jej rádoby pohoršeně a plácla po ruce.

„To byl můj úlovek.“ bránila jsem se.

„Z mého talíře.“ mrkl na mě vědoucně a dodal „Kdyby tě bodyguardi neprozradili, možná bych si ani ničeho nevšiml.“

V tu chvíli jsem se dmula pýchou.

„Klidně ses mohla zeptat. Sám bych to stejně nesnědl.“ řekl mi po chvíli.

„To by pak ale nebyla taková zábava, Harry.“

„To máš pravdu.“ uchechtl se a strčil si do úst další hranolku.

Já se tedy vrátila zpět ke svému salátu a občas, nyní už s Harryho povolením, jsem si znárodnila několik kousků jeho masa.

Jakmile jsme dojedli a obsluha odnesla naše prázdné talíře, pohodlně jsme se oba uvelebili na sedačce a jen tak odpočívali.

V tom mi začala zvonit kabelka.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o vyzváněcí tón typický pro iPhone bylo mi jasné, že mě v tuto chvíli nikdo neshání.

Posadila jsem se a po krátkém hrabání, Harrymu jeho mobil rychle předala.

Aniž by se podíval na displej, hovor přijal.

„Haló?“ ptal se zvědavě.

„Ahoj. Ne, tam jeli jen kluci. My jsme zůstali na hotelu.“ vysvětlil osobě na druhé straně.

Po chvíli ticha se rozesmál.

„My jsme zrovna tady, přijďte za námi. Je to tu parádní.“ pochvaloval si a usmál se na mě.

„Okay, tak zatím.“ rozloučil se s osobou na druhém konci a položil mobil na stoleček, kde jsme před chvílí jedli.

Nechtěla jsem se jej vyptávat, kdo to byl a Harry mi naštěstí odpověděl sám.

„Lou chtěla vědět, jestli nechceme jít k bazénu. Lux prý nemele o ničem jiném, než že chce jít za námi a chce si s námi hlát.“ vysvětlil mi a já se rozesmála.

Živě jsem si totiž dovedla představit Lux, jak prosí svou mámu, aby ji vzala za Hallym a Sam. To malé děvčátko dovede být někdy dost tvrdohlavé, takže musí mít doma určitě veselo.

Byla jsem ráda, že se nejedná o nějaké Harryho neznámé kamarády, s kterými bych se musela seznamovat. Tuhle tříčlennou roztomilou rodinku už znám a Lux je navíc úžasné zlatíčko, takže nám alespoň ten den rychleji uteče.