Tep se mi začínal zrychlovat, jak jsem slyšela stále se přibližující kroky. 

Během pár sekund měla zmizet poslední překážka dělící nás od osazenstva pokoje 069. 

A bylo to tady. 

Dveře se otevřely. 

Zevnitř na nás vykoukla přívětivá tvář postaršího muže. 

Na sobě měl černý oblek s bílou košilí a rovněž černou kravatou. Byl možná ještě vyšší než můj táta. Na hlavě mu rostlo pár vlasů, ovšem ty měly už jen šedou barvu. Vypadal neuvěřitelně mile a přívětivě a v modrých očích mu zvědavě jiskřilo. 

Tohle musel být David Boomer, ředitel mé vysněné školy. 

"Dobré odpoledne,dámy." usmál se na nás vřele a otevřel dveře dokořán. 

Jakmile jsme vešly dovnitř, přišel čas na představování. 

Pan Boomer si nejprve potřásl rukou s mámou.

"Moc mě těší, pane Boomere." usmála se na něj. 

"Potěšení je na mé straně, paní Williamsová." odvětil jí jako pravý gentleman.

Pak jsem přišla na řadu já. 

Byla jsem ráda, že zatímco se věnoval mé matce, jsem si svou zpocenou ruku nenápadně mohla otřít o kraťasy. 

Naštěstí i taková přirozená věc, jako pozdrav byla součástí letních kurzů a tak jsem přesně věděla s jakou intenzitou mám jeho ruku stisknout.

"Samantha Williamsová." představila jsem se mu pevným hlasem a pohledem do oněch milých očí. 

"David Boomer. Rád Vás konečně poznávám, slečno." dodal a já se nemohla ubránit slabému ruměnci, jež se mi usadil na tváři. 

Kousek od nás poodstoupil a pokračoval "Možná se divíte, proč jsme naše setkání sjednali zrovna zde. Důvod je poměrně prostý a dozvíte se jej již za malý okamžik. Nyní mi dovolte Vám představit dva důležité muže. Pan Richard Griffiths a pan Harry Magee jsou hlavními řediteli Modest! Managementu." 

Nechápala jsem, co to je Modest! Management, ale s oběma muži jsme si potřásly rukou. Vypadali podobně jako pan Boomer. Prostě velká zvířata. Poznala jsem, že řídí určitě nějakou významnou společnost. Byli si i docela podobní, až na to, že pan Griffiths měl dioptrické brýle. Oba byli oblečeni stejně jako pan Boomer. 

Najednou jsem si v mém teenagerském oblečení začala připadat trochu nepatřičně. 

Než jsem však své obavy mohla dále rozvést, jeden z nich začal mluvit "Modest! je velká společnost, která má na starosti umělce. Obstaráváme jim turné, pomáháme jim s vydáváním alb, zařizujeme prostě vše potřebné. Z těch známější pod nás spadají například Olly Murs, Cheryl Cole, Little Mix, 5 Seconds Of Summer a asi naše největší klenoty One Direction." dokončil a hleděl na mou tvář, jakoby čekal, že mi každou chvíli naroste druhá hlava. 

Nic se však nestalo. 

Abych pravdu řekla, nebyla jsem moc velký fanoušek dnešní hudební scény. Potrpěla jsem si na pravou klasiku jako Beatles a podobné kapely, které měli rádi spíše mí rodiče. 

Tyhle jména už jsem určitě někde slyšela, ale nevěnovala jim dostatečnou pozornost. 

Najednou jsem nevěděla co říct. 

Přemýšlela jsem, jak vlastně správně podat otázku co se mi stále honila v hlavě: A proč jste sakra zavolali mně?! 

Já nejsem přeci žádná zpěvačka! 

Vlastně ani moc zpívat neumím, abych byla upřímná. 

Jakoby mi pan Boomer četl myšlenky. 

S pochopením se na mě usmál a řekl "Odpovědi na Vaše otázky přijdou co nevidět, slečno Williamsová. Jen čekáme na hlavní aktéry." 

"Kteří mají opět zpoždění." dodal jeden z ředitelů Modest!

"A na koho to vlastně čekáme?" odvážila jsem se zeptat. 

Má zvídavá stránka se pomalu drala na povrch.

"Nechte se překvapit." mrkl na mě pan Boomer.

Zatímco jsme všichni čekali, rozhodla jsem se pořádně porozhlédnout po místnosti. Vévodily jí tři obrovské černé kožené gauče a uprostřed byl konferenční stolek na kterém bylo různé občerstvení. Ona velká okna, jež jsem z venku obdivovala byla zatažena bílými závěsy a okolo zdí postávalo jen pár skříní. 

Došlo mi, že pořád všichni stojíme. 

Očividně pan Boomer přemýšlel stejně jako já, protože vzápětí promluvil.

"Jsem to ale nezdvořák. Posaďte se prosím. Udělejte si pohodlí a klidně si nabídněte." pokynul rukou ke konferenčnímu stolku. 

Všichni jsme si tedy sedli. 

Já s mámou jsme se vměstnaly na jednu menší sedačku. 

Zatímco ti tři zaujali tu střední a volná zůstala jen ta největší. 

Přemýšlela jsem, kolik lidí má asi ještě dorazit.

Nervózně jsem se podívala na hodiny visící na zdi a nemohla uvěřit tomu, jak si někdo může na tak důležitou schůzku dovolit mít skoro dvacetiminutové zpoždění. I když, na druhou stranu, třeba tahle schůzka byla životně důležitá jen pro mě.

"Neměli třeba nějakou nehodu?" zeptala jsem se po další chvíli usilovného ticha. 

Máma mě lehce dloubla do boku, ale já ji ignorovala. Říkala, že se mám přece chovat jako normálně a tohle byl jen slabý odvar mé obvyklé zvědavosti a prořízlé pusy.

"Myslím, že ne. Nebojte, za chvíli tady budou. My už jsme si na tyhle časové prodlevy zvykli." odpověděl mi muž s brýlemi.

A skutečně, po dalších neskutečně dlouhých pěti minutách se ozvalo zaklepání na dveře. 

Pan Boomer se postavil a šel otevřít. 

Stál tam svalnatý chlapík, oblečený v obyčejných džínách a tričku a s vysílačkou v ruce. Tipovala bych ho na ochranku. 

Představil se panu Boomerovi a společně vešli dovnitř. 

"Dobrý den Andy, tak kde jsou ti naši dárečci?" zeptal se jeden z ředitelů Modest! a zvědavě se na sekuriťáka zadíval. 

"Za chvíli tady budou, pane Magee. Ono přijít inkognito není jen tak." povzdychl si, popošel o pár kroků dál a něco zamumlal do vysílačky. 

V tu chvíli se ozvalo další zaklepání a dovnitř vešel David Beckham. Ne, jen si dělám srandu, ale připadalo mi, jakoby mu ten kluk z oka vypadl. Na tváři mu rostlo slabé strniště, rty se mu roztáhly do milého úsměvu, když podával ruku panu Boomerovi. Na sobě měl obyčejné džíny, vyšší světle hnědé boty a bílé tílko, které dávalo vyniknou jeho odhaleným a mezi námi, pořádně namakaným pažím. 

Postavil se kousek od pana Boomera a nás si zatím nevšiml. 

Očividně čekal na ostatní. 

Druhý vešel kluk s v černých džínách a bílém tričku OBEY. Na první pohled mě na něm upoutala spousta tetování, nejvíce jich však bylo na pravé ruce. Stěží byste zde našli volné místečko. Vlasy měl černé jako havran a vyčesané nahoru, stejně jako jeho kamarád. I jeho pohlednou tvář zdobilo strniště. Na nohou měl bílé boty Nike. 

Postavil se vedle svého společníka a něco mu začal říkat. 

Přišel na řadu třetí kluk. Na rozdíl od předchozích dvou neměl své hnědé vlasy tak nahoře a také mu chybělo strniště. Byl oblečen v černých džínech, bílém tričko Vans a na nohou mu svítily boty stejné značky jaké bylo tričko. Z těch tří byl asi nejhlučnější. Slyšela jsem ho až k našim bezpečným místům na sedačce. 

Když jsem začala přemýšlet, kolik jich asi ještě přijde, vynořil se se smíchem čtrvrtý. Tentokrát blonďák s pronikavýma modrýma očima. Nemusím říkat, že mu vlasy přidaly aspoň pět centimetrů, ale slušelo mu to. Jeho tělo zdobily riflové džíny, boty Supra a bílé tílko s kruhem uprostřed ve kterém bylo napsáno 5 Seconds Of Summer. Tenhle název přeci říkali ti lidé z Modestu!, ne? Ale proč by člověk nosil tričko skupiny, které je členem a ještě tak veřejně? Nějak mi to nešlo dohromady a já se těšila, až dostanu odpovědi na mé otázky. Také jsem si všimla, že neměl žádné tetování, narozdíl od jeho kamarádů. Působil tak nevině a roztomile, že jsem měla chuť se nad oním blonďáčkem začít rozplývat. 

Už však opět opustil pana Booma a já s napětím očekávala, kdo přijde dál. Na základě blonďákova trička, tedy jestli jsem to dobře pochopila, se jmenovali 5 Seconds Of Summer. Podle mých teorií měl tedy přijít ještě jeden dáreček. 

A tak se taky stalo. 

Přestala jsem dýchat. 

S panem Boomerem si právě třásl rukou další člen skupiny a já na něj jen zírala. 

Byl sexy. 

Chci říct, všichni byli sexy, ale tenhle měl v sobě ještě něco víc. Možná to bylo těmi neskutečně úzkými černými džínami s dírou na koleni, i když mě malinko vyvádělo z míry, že měl hubenější nohy než já, anebo těmi odrbanými koženými botami, já nevím. Možná působil tak, protože měl na sobě košili, která mu odhalovala půlku hrudníku a s ním i některá tetování, kterých jak to vypadalo, měl požehnaně. I to, jak, měl v hustých kudrnatých vlasech zavázaný šátek, aby mu nepadaly do obličeje, na mě působilo jako afrodiziakum. Jeho tvář však byla ještě lepší. Sněhobílé zuby schované za tenkými rty, rovný symetrický nos a zelenohnědé oči. Bylo to jako dílo od mistra sochaře. Nejvíce se mi však líbily ďolíčky, které se mu při každém úsměvu objevily v tvářích. 

Působil tak neskutečně sexy a zároveň roztomile, že jsem v tu chvíli nevěděla, kdo jsem. 

Byla jsem v háji a to doslova. 

Nemyslím, jen z toho kluka. 

Prostě ze všeho, co se kolem mě dělo. 

Zajímalo mě, jak se tohle vyvine dál. 

A odpověď na mé otázky, měla přijít téměř okamžitě.

To už se postavili i pánové z Modest! a s každým z mládíků si postupně potřásli rukou. Šlo poznat, že už se znají poměrně dlouho dobu, podle toho, jak se "chlapácky" poplácávali po zádech.

V místnoti jsme nyní byli my, pan Boomer, Modest!, 5 Seconds Of Summer a dva bodyguard. Ten druhý dorazil téměř za kudrnáčem. Všichni mu říkali Paul. 

Nyní prišla však řada na nás. 

Trochu prkeně jsme se s mámou postavily. 

Pan Boomer došel až k nám a v závěsu za ním, oněch pět výrostků. 

Jakmile si všiml, mé překvapené tváře, srdečně se zasmál. 

"Myslím, že tohle jste rozhodně nečekala, slečno Willamsová." zamumlal ke mě s šibalským úsměvem. 

"Ani v nejmenším, pane Boomere." odpověděla jsem mu zdvořile a cítila, jak se mi do tváří opět dere červeň. 

"Rád bych Vám tedy představil skupinu One Direction, se kterou bude úzce spjata naše nabídka." řekl a já vykulila oči. 

Nyní už jsem chápala, proč má ten blonďáček na tričku tu skupinu. Přišlo mi to roztomilé, že byl fanoušek i jiného boybandu. 

"Pánové, dovolte mi Vám představil paní Kate Williamsovou a slečnu Samanthu Williamsovou."řekl nahlas pan Boomer směrem ke klukům.

Ti se opět postavili do úhledné řady a začali se nám představovat. 

Nejprve samozřejmě mámě. 

Pak přišla řada na mě. 

"Ahoj, já jsem Liam Payne." usmál se na mě ten, co přišel jako první. 

"Sam, těší mě." potřásla jsem mu rukou a rovněž jej obdařila slabým úsměvem. 

"Zayn Malik." přišel další, ten s tou potetovanou rukou. 

"Já se jmenuju Louis Tomlinson. Ale můžeš mi říkat Loui." spiklenecky na mě mrkl další.

"Dobře, ty mi taky prosím říkej, Sam." oplatila jsem mu úsměv.

"Niall Horan, moc mě těší." to byl blonďáček. Okamžitě jsem poznala že je z Irska. Jeho přízvuk byl pořád zřetelný. 

"Taky mě moc těší." obdařila jsem jej dalším ze svých úsměvů a zhluboka se připravovala na posledního člena One Direction. 

"Ahoj, doufám, že jste moc dlouho nečekali. Já jsem Harry Styles." ozvalo se hlubokým chraptivým hlasem a já nemohla uvěřit, jaktože je tento kluk tak dokonalý. 

"To je v pohodě. Jmenuju se Sam, těší mě." slabě jsem se na něj usmála a doufala, že nejsem zase rudá až za ušima.

Tak to bychom měli. 

Všichni jsme se usadili zpět na sedačky a já potlačovala smích, když jsem viděla, jak se tam těch pět svaloušů snaží natlačit. Nakonec se jim to povedlo jen díky tomu, že si, tuším Liam sedl na opěrku. 

Kluci po něm střelili vděčným pohledem a pak se zaměřili na pány z Modestu!, kteří se mě konečně chystali seznámit s celou situací. 

"Takže, podle vašeho výrazu, když jsem vyjmenovával, koho všeho zastupujeme, tipuji, že toho o těchto umělcích moc nevíte, slečno Williamsová. Což je na druhou stranu i dobře, nechtěli jsme žádnou poblázněnou fanynku." řekl pan Magee a jeho partner pokračoval "Začnu tedy úplně od začátku. One Direction je chlapecká skupina, která vznikla v sedmé sérii britského x factoru v roce 2010. Letos to jsou již čtyři roky od jejich založení. Je jasné, že fans pořád přibývá a s nimi i různé nenávisti, výmyslů a všeho, co je pro fungování hudebních skupin typické. Poslední dobou se však začaly rozšiřovat pomluvy a ne jen tak ledajaké. Fanoušci pak začali napadat přítelkyni jednoho z členů. Situace se čím dál tím více vymyká kontrole. Abyste tomu rozuměla, budu vás muset uvést do takzvaného "Larry" tématu." naznačil ve vzduchu pomyslné uvozovky a s úšklebkem pokračoval "V x factoru se stal Loui s Harrym nejlepšími přáteli. Na videích předváděli různé srandičky, objímali se a tak podobně. To prostě nejlepší kamarádi dělají. Kluci z toho měli legraci a líbilo se jim, jak je jejich přátelství nazýváno přezdívkou Larry. Samozřejmě, tehdy byli ještě hodně mladí a ani nám nedošlo, že by z tohoto škádlení mohli později vzniknout nějaké problémy. Jenže fanoušci to začali brát až příliš vážně. Dříve Larry Bromance se nyní stala Larry Romancí. Podle nich jsou Harry a Loui homosexuálové. To by možná ani tak nevadilo, oni přeci znali pravdu a my také a to stačilo. Jenže pak do Louiho života vstoupila Eleanor Calder, se kterou ji seznámil právě Harry. Ti dva se do sebe zamilovali a začali spolu chodit. Directioners se v tu dobu rozdělili na dva tábory, Larry shippers a Elounor shippers. Postupem času si začali vymýšlet, řekl bych, skoro až konspirační teorie. Podle nich jsme najali Eleanor, aby hrála Louiho přítelkyni protože by nepůsobilo příliš dobře, kdyby ve skupině byli dva homosexuálové. Další teorií je, že Eleanor má ještě dvě sestry, dvojčata - Tinu a Gretchen, které, když ona nemůže, se ukazují s Louim na veřejnosti. Nikomu by nebylo příjemné, kdyby jej obviňovali z něčeho takového. Louis se trápil,protože na Eleanor fanoušci pokřikovali nepěkná slova a obviňovali ji z toho, že zničila Larryho. Pravda, je však taková, že to oni byli ničitelé. Díky nim byli kluci smutní, jelikož už nemohli dělat své obvyklé vtípky a samozřejmě, kvůli kritice, která se snášela na Louiho přítelkyni, se trápili téměř všichni. Není nic pěkného, když někdo uráží člověka, kterého milujete. Doufali jsme, že se situace nějak uklidní. Harry měl za tu dobu pár románků, bohužel netrvali dostatečně dlouho. Fanoušci pořád tvrdili, že s žádnou holkou nevydrží, protože miluje Louiho a oba se kvůli jejich lásce, kterou jim Modest! překazil, trápí. Situace se začíná čím dál tím více stupňovat. Vlna haterů je obrovská a ubližují člověku, na kterém nám všem záleží. Eleanor. Proto jsme se rozhodli k radikálnímu řešení. Dáme jim to, co chtěli. Harry nějakým způsobem nevydrží dlouho ve vztahu a tak jsme se rozhodli, že použijeme verzi našich fanoušků. Zrealizujeme jejich nápad. Obstaráme Harrymu přítelkyni. V tu dobu jsme se proto obrátili na London School Of Drama. Potřebovali jsme nějakou novou tvář a dostatečně mladou a neokoukanou. Pan Boomer byl tak laskavý a nabídl nám seznam účastníku letních přípravných kurzů. Nemusíme říkat, že jste nám padla okamžitě do oka, slečno Williamsová." ukončil svůj sálodlouhý monolog a já nyní opravdu zírala s otevřenou pusou.

Cože to po mě chtějí?

Abych hrála něčí přítelkyni a ještě světové hvězdy? 

A sakra. 

Bylo ticho. 

Takové ticho, že byste slyšeli i tlukoty všech srdcí v místnosti a všichni se samozřejmě dívali na mě. 

Podívala jsem se na kluky. Až nyní jsem si je pořádně prohlédla. 

Netvářili se zrovna dvakrát vesele. 

Trápilo je to. 

Jeden za všechny, všichni za jednoho. 

Larry problém byl problém celé skupiny. Nejhůře vypadal Louis, na tváři se mu usadil tak nesmírně tragický výraz, že mi ztuhla krev v žilách. Došlo mi, že jsem pro zachránění jeho vztahu asi jedinou možností. Nikdo by nesnesl tolik nenávisti, i kdyby sebevíce miloval. Bylo jasné, že Eleanor to už dlouho nevydrží. Já bych to asi vzdala už dávno. 

O trochu hůře než on působil snad jen Harry. Byl smířen s tím, že se jeho život změní. V očích se mu však zračilo odhodlání. Byl rozhodnutý to alespoň zkusit. Pomoct svému nejlepšímu kamarádovi a zachránit mu bortící se vztah, to byla nyní jeho hlavní priorita. 

"Co na to říkáte slečno Williamsová?" zeptal se mě pan Boomer.

"Ehm...já nevím. Takže vlastně jde o to, abych hrála Harryho přítelkyni?" shrnula jsem to v jedné větě. 

"Ano, stručně řečeno ano. Připravili jsme pro Vás smlouvu, můžete si ji přečíst." podal mi jeden z Modest! Managmentu několika stránkový výtisk popsaný hustým písmem. 

Bylo to několik důležitých bodů co při "plnění úkolu" nebudu moci dělat. O tomhle kontraktu se může dozvědět jen má rodina. Nikdo jiný. Jinak je smlouva neplatná a budou se domáhat finančního odškodnění. Smlouva je na jeden rok. Po tu dobu nesmím mít žádného přítele, čehož jsem se nemusela obávat. Bylo tam hrozně moc zákazů a příkazů. Trvalo mi více než půl hodiny, než jsem se tím probrala, nakonec to však nevypadalo tak strašně. Nejvíce mě upoutala poslední strana a to finanční ohodnocení. Pání! Každý měsíc jsem měla vydělávat víc než naše kavárna dostane za skoro půl roku. Vykulila jsem oči a znovu přepočítávala nuly.

"Jste se přepsali, ne?" vyletělo ze mě a podívala jsem se na pána v brýlích.

Ten se jen zasmál a řekl "Pro pohodlí našich umělců uděláme cokoliv, slečno. Všechny výhrady samozřejmě platíme my. Vašim úkolem je jen dobře hrát svou roli. Příští rok, kdy už se situace doufejme uklidní a vše dopadne dobře, Vám navíc dáme doporučení na London School Of Drama a jsem si jist, že pan Boomer uvítá tak vynikající herecký talent."

Ty peníze potřebuju. Tohle je má vstupenka k začátku mého snu. Každé rozhodnutí přináší určité oběti. 

Podívala jsem se na mámu vedle mě, která si celou smlouvu četla se mnou. 

"Nemusíš to dělat, holčičko." zašeptala, protože moc dobře věděla, co se mi honí hlavou. 

Když to přijmu, vyhrabe se Marry's z nejhoršího a já budu mít i na zaplacení školného. 

Ani trávit čas s těmito pěti kluky nemusí být tak hrozné. 

Hlavně nesmím zapomínat, že se jedná jen o práci. 

Nesmím podlehnout kouzlu Harryho Stylese za žádnou cenu. 

Podívala jsem se na svého budoucího přítele a nemohla uvěřit tomu, co mi dnešek přinesl. Všichni z One Direction se na mě dívali pohledy plnými naděje a já najednou věděla, jaké bude mé rozhodnutí.

"A co škola?" zeptala jsem se pana Boomera. 

"Tam jim to samozřejmě budeme muset vysvětlit. Bude to vědět jen jeden člověk, který neprozradí pravý důvod Vaší absence. Budete studovat dálkově, ale jsem si jist, že to zvládnete. Je to velká životní skutečnost, slečno Williamsová." usmál se na mě povzbudivě a mě došlo, že všichni čekají na můj souhlas. 

"Kdy s tím divadlem začneme?" obrátila jsem se na pana Magee.

"11.září odlétá skupina do Kalifornie. Samozřejmě, ale ještě předtím budete tak dva dny v Londýně, aby se Váš vztah rozkřikl. Jestli podepíšete, letíte pak s nimi, jako Harryho přítelkyně. Všechny další instrukce Vám zašleme na email." dostalo se mi odpovědi a já vykulila oči.

"Kalifornie? Ta Kalifornie v USA?" ptala jsem se jako malá a všichni okolo mě se rozesmáli.

"Ano přesně ta. Myslím, že si budete s Harrym skvěle rozumět, slečno. Ještě bych Vás chtěl pochválit za výběr oblečení, to je přesně to, co jsme potřebovali. Normální osmnáctiletá teenagerka. Tak co říkáte?" 

Podívala jsem se ještě na mámu a její pohled mi dával jasně najevo, že je to jen mé rozhodnutí a ona jej bude respektovat, ať už bude jakékoliv. 

"Máte pero?" usmála jsem se na pana Boomera a všichni si viditelně oddechli. 

Za pár minut už byla smlouva stvrzena mým podpisem a celá záležitost se tak mohla uzavřít.