„Měla bych si skočit ještě pro boty.“ řekla jsem, jakmile se má chodidla dotkly, v tuto chvíli lehce přebodyguardované, hotelové chodby.

„Zbytečně by tě to bolelo, Sam. Já taky nemám boty. Neboj, k bazénu určitě nepovede žádná nebezpečná cesta.“ řekl mi Harry a zavřel za námi dveře od pokoje.

Opatrně jsem se začala rozhlížet po všech těch bodyguardech, hledajíc mezi nimi nějaké známé tváře z dnešního rána. Naštěstí zde nebyl ani jeden, tedy jen Paul, ale ten je skoro všude, kde jsme my.

„No tak, chlapi…to jste ještě nikdy neviděli zlomený nos?“ křenil se na ně Harry.

„Řekl bych, že spíš nikdy neviděli tak dokonale zlomený nos. Sam má pořádnou páru. Možná by se mohla stát jednou z nás.“ mrkl na mě Paul a já začínala rudnout.

„Byla to nehoda.“ zamumlala jsem, jakoby mě to mělo omlouvat.

„Ukázková zlomenina s posunem to teda byla, jen co je pravda. Ale i Sam z toho nevyvázla jen tak, má zlomené prsty.“ řekl Harry a pozornost všech se přesunula na mé nohy.

„Už jste se doufám dokonale pokochali pohledem na ty dva nešťastníky. Teď už bychom měli vyrazit.“ ukončil to po dalších několika dlouhých minutách Paul.

„Tss…nešťastníci. Jsme nejšťastnější lidi pod slunce, Paule. Alespoň nemusíme kvůli našim zraněním chodit nikam daleko. Navíc jsme pořádně unavení, spali jsme sotva tři hodiny, tak si u toho bazénu alespoň schrupneme a dochytáme ještě nějaký ten bronz.“ usmál se na mě Harry.

„Jo. Přesně tak. Máme vlastně velké štěstí.“ mumlala jsem a snažila se zadržovat smích.

„I když…po krásách Los Angeles bych se taky moc ráda podívala. Třeba příště…“ přiznala jsem tiše.

„Neboj. O můj vyčerpávající průvodcovský výlet rozhodně nepřijdeš.“ mrkl na mě Harry s úsměvem.

„Můžeme jít?“ zeptal se nás po chvíli Paul, čímž naši konverzaci ukončil za nás.

„Můžeme.“ kývla jsem.

Vydali jsme se tedy k výtahu, přičemž většina naší ochranky to vzala po schodech, jelikož bychom se dovnitř všichni prostě nevešli.

Jakmile s námi kovová kabina putovala dolů, Paul nám dal jako obvykle několik základních informací.

„Držte se u sebe. K bazénu musíme přejít přes polovinu hotelu. Dole je dost paparazzi a fanoušků, tak se nelekněte. Bohužel budou mít přístup i k bazénu, protože se tu ubytovali. Dneska to bude docela nával, když zbytek odjíždí za chvíli do Six Flags. Tam by je moc lidí pronásledovat nemělo, když budou mít vás přímo na stříbrném podnosu tady u bazénu. Budete pod větším drobnohledem než kdy dřív.“ říkal nám rychle a tiše.

Připadalo mi, že v jeho obvyklém poučení se skrývá menší rada. Rada, abychom se chovali jako pravý pár a všem vytřeli zrak.

Zaraženě jsem se na něj podívala.

„Volali mi, Sam. Teď o tom asi jednají, takže se snažte co nejvíce.“ zašeptal mi do ucha tak, aby jej nikdo kromě mě a Harryho neslyšel.

Kudrnáč se na mě odhodlaně podíval.

„Dáme do toho vše.“ zamumlal ke mně a nasadil si brýle.

„To si piš.“ odpověděla jsem mu stejně tiše a rovněž si nasadila ty své.

Byl čas vžít se do role.

Než výtah zastavil, Harry si mě k sobě přitáhl a objal mě okolo pasu. Jeho teplá paže tak nyní objímala má obnažená záda. Nebudu lhát, ten dotyk mi připadal více než příjemný. Najednou jsem byla ráda za to, že jsem se nepřevlékla do svého obvyklého trička.

Jen jsem se na něj slabě usmála a rovněž se uchopila jeho poddajného těla.

„Jdeme na to.“ řekl Paul, jakmile výtah zastavil.

Po otevření dveří už na nás čekal zbytek našich bodyguardů a samozřejmě velká masa fanoušků a novinářů.

Připomínali mi rybičky, které čekají, až jej jejich majitel nakrmí po dnech hladovění. Kdybych si teď dala do uší špunty a jen je pozorovala, skutečně by mi připadali jako ubohá zvířata zavřená v klecích čekající na jídlo. A jejich potravu jsme představovali právě my.

Dnes mi však tahle pozornost nevadila.

Dnes jsem ji potřebovala jako nikdy předtím.

Dnes dostanou rybičky takovou dávku žrádla, že budou přecpané ještě za týden.

Sklopila jsem hlavu a s pohledem upřeným do země se nechala vést Harrym.

Naprosto jsem mu důvěřovala a to je při ztvárňování rolí nejdůležitější.

Pomalu jsme procházeli hotelem. Mě taková rychlost vyhovovala, i přes to jsem však opět začínala cítit nepříjemnou bolest.

Harry mě naštěstí díky jeho úchopu i jemně podpíral a jen díky němu byla pro mě tahle cesta o něco snesitelnější.

Všichni samozřejmě křičeli a chtěli vědět, co se nám stalo.

Paparazzi si nemohli odpustit poznámky typu:

„Je tohle začátek vašeho rozchodu?“
„Máte rádi sado maso?“

„Jak nám to vysvětlíte?“

„Přehnali jste to v posteli?“

Fanoušci byly naštěstí o trochu ukázněnější. Vypadalo to, že se o nás bojí. Tedy spíše o Harryho.

„Je v pořádku?!“

„Co se mu stalo?!“

„Podívejte se na nohu Sam. To mu udělala určitě ona! Kopla jej do obličeje!“

… filozofovaly okolní fanynky a já měla co dělat, abych se nezačala smát. Některé jejich teorie byly totiž opravdu bláznivé.

V tomhle tempu jsme prošli celým dolním podlažím hotelu a konečně se dostali ven.

Okamžitě nás uvítal teplý vzduch, ve kterém se mi nedýchalo zrovna nejpříjemněji, ale řekla bych, že je to spíše o zvyku.

Nyní naše chodidla pomalu ťapkala po kachličkách na zemi.

Jakmile Harry zastavil, zvedla jsem hlavu a vykulila oči. Pár metrů před námi se nacházel bazén s azurově modrou vodou. Byl to poměrně malý prostor, ale o to útulnější. Okolo bazénu postávalo pod stínem slunečníků několik pohodlně vypadajících a zatím opuštěných lehátek. Nejvíce se mi však líbily čtyři altány laděny do černobílé barvy, o kterých jsem si mohla před touto prací snů nechat jen zdát. V každém z nich postávalo několik křesílek a menších pohovek, kam se lidé můžou usadit. Jeden obsahoval dokonce i velkou sedačku. Tolik luxusu jsem snad na jednom místě ještě neviděla.

Jakoby mi Harry četl myšlenky, když pomalu zamířil právě k altánu se sedačkou.

„Je to tady nádherné.“ řekla jsem, jakmile jsem se posadila na měkoučkou pohovku.

„Počkej, jak se to tady zaplní všemi těmi lidmi. To kouzlo rázem pomine, uvidíš.“ zamručel a pozorně se rozhlížel okolo.

„Harry má pravdu. Všichni se šli asi převléct do plavek. Novináři však přijdou každou chvíli.“ potvrdil jeho slova Paul.

„Takže musíme začít jednat co nejdřív.“ plánoval Harry a podíval se na černou střechu altánu visící nad námi.

„Tohle sem asi moc sluníčka nepustí. Co kdybychom šli na ty lehátka? Pár bodyguardů může jít s námi a ostatní můžou hlídat tohle místečko. Řekl bych, že jej později využijeme k odpočinku.“ zamumlal s nádechem tajemna v hlase a já se pousmála.

„Taky bych šla nejprve na slunce.“ řekla jsem mu tiše.

„Tak jdem.“ rozhodl a po krátkém očním kontaktu s Paulem se postavil.

Chytila jsem se jej za nabízenou ruku a společně, když nepočítám dalších pět doprovodných bodyguardů, jsme se ruku v ruce vydali k lehátkům.

Chystala jsem se jedno obsadit, když mi v tom Harry jemným úchopem okolo mého pasu zabránil.

„Musíme být přesvědčiví.“ zamumlal mi do ucha.

„Promiň. Vypadla jsem z toho všeho luxusu z role.“ mrkla jsem na něj a pokoušela se posbírat veškerou odvahu.

Teď to mělo přijít. Naše představení za několik málo minut započne. Tentokrát jsem však scénář ani neviděla. Jen jsem doufala, že mě Harry povede. Zbytek už bych snad měla zvládnout.

Psychicky jsem se připravovala na různé situace, které můžou nastat.

Rozhodně se jimi nesmím nechat vyvézt z míry. Opakovala jsem si v duchu.

Harry mezitím vysunul jedno lehátko zpod stínu slunečníků.

Bodyguardi se rozestavěli okolo nás a bedlivě pozorovali okolí. Nám samotným naštěstí moc pozornosti nevěnovali. Byli to takové naše stíny.

„Pojď sem.“ usmál se na mě Harry od lehátka, jež právě přichystal.

Přesně jej umístil tak, aby do nás svítilo slunce a zároveň v dobrém úhlu k fotkám, které po dnešku nejspíše vzniknou.

„Jak Sam udržet v práci-část jedna.“ řekl s potutelným úsměvem, aby jej nikdo kromě mě neslyšel.

„Děsně vtipné.“ odpověděla jsem mu suše.

Harry však na své tváři stále udržoval onen úsměv a ladně se usadil na lehátko, přičemž rozkročil nohy, takže mezi nimi vznik prostor. Tušila jsem, pro koho bude asi tak určen. A snažila se co nejrychleji vžít do role.

Koutkem oka jsem zaznamenala přicházející obecenstvo.

Je to tady.

Čas začít.

Bylo to docela obtížné. Musela jsem hrát, ale hrát tak aby nikdo z našich diváků nepoznal, že je to jen hra.

Paparazzi se naštěstí drželi v uctivé vzdálenosti, i tak mi ale bylo jasné, že jejich fotoaparáty v tuto chvíli díky přiblížení snímají každý kousek mé kůže.

Nic jsem však neřekla a opatrně si sundala tašku přes rameno. Položila jsem ji na malý stoleček pod slunečníkem a vrátila se zpět k Harrymu. I když jsem mu neviděla do očí, řekla bych, že jeho pohled se upínal celou dobu na mě.

Pomalu jsem si sundala brýle a podala mu je. Stoupla jsem si k boku našeho lehátka, takže musel trochu vytočit hlavu, ale jinak to nešlo, jestli jsem tedy nechtěla mít vyfocené jen své pozadí.

Trochu jsem si prohrábla vlasy a nakonec s tichým, ale hlubokým nádechem uchopila spodní lem svého oblečení. Dala jsem si záležet při přetahování této části oděvu přes hlavu a připadala si jako nějaká striptérka. Stále jsem však z Harryho nespouštěla svůj pohled a začala si rozepínat i kraťásky. Ty po mém těle pomalu sklouzli. Zvedla jsem je ze země a i s tričkem odnesla k onomu stolečku.

Když jsem se chystala otočit a konečně si sednout na ono lehátko, najednou mě někdo podebral pod koleny a já se ocitla ve vzduchu.

Než jsem se zorientovala, mé tělo narazilo na vodní hladinu. Okamžitě jsem se potopila a ruce, jež mě předtím držely, rázem zmizely společně s jejich majitelem.

Jelikož jsem tohle absolutně nečekala, nestihla jsem ani zadržet dech. Jakmile jsem se vynořila, kašlala jsem jako pacient s tuberkulózou a zmateným pohledem se rozhlížela okolo. Najednou se kousek ode mě vynořil Harry s rošťáckým úsměvem na tváři.

„Ty!“ zaječela jsem na něj a následně jeho vysmátý obličej obdařila pořádnou sprškou chlorované vody.

„Co já? Potřeboval jsem se po tom tvém svádivém tanečku zchladit a napadlo mě, že bys možná chtěla jít se mnou.“ mrkl na mě a pomalu ke mně došel.

V noze mi, jakmile mé chodidlo protnulo vodní hladinu, nepříjemně tepalo, ale nechtěla jsem si stěžovat.

Harryho obličej se po chvíli stáhl do ustaraného výrazu a mě bylo jasné, že jsem svou bolest neskryla tak dokonale, jak jsem si myslela.

„Taky mě to po tom pádu začalo bolet, Sam.“ řekl mi tiše.

„Mám v tašce naše léky. Možná bychom si měli dát další.“ navrhla jsem.

Harry jen kývl, že rozumí a pomalu se vydal k okraji k bazénu.

Tam k němu ihned přišel Paul a on mu sdělil jeho prosbu.

Vodou jsem tedy zamířila za mokrým kudrnáčem. Došla jsem k okraji bazénu ve stejné chvíli, když se Paul vracel i s dvěma pilulkami a vychlazenou lahví vody.

„Děkuju.“ řekla jsem, když mi podal jednu z pilulek a zapila ji.

Pak jsem láhev dala Harrymu, který učinil to samé s tou svou.

„Neměli byste ale tak blbnout.“ nabádal nás Paul, zatímco se od nás vzdaloval.

„Slyšel jsi ho, Harry? I Paul si to myslí.“ podívala jsem se na něj z části naštvaně.

„Ale no tak. Trocha vody nám neuškodí. Pak se navíc budeme lépe opalovat, uvidíš. Jsem jenom rád, že ty náplasti, co nám dali v nemocnici, jsou vodotěsné.“ řekl a jemně si přejel přes oblepený nos, který skutečně vypadal pořád stejně.

I já cítila, že mé prsty jsou ve stejné poloze jako předtím. Malinko se mi ulevilo.

„Musím vypadat jako zmoklá slepice.“ zamumlala jsem a snažila se alespoň trochu uhladit vlasy. V duchu jsem se přitom chválila za voděodolnou řasenku, kterou jsem dnes použila.

„Pořád jsi sexy, Sam. A to cos předváděla na souši…“ chraptil Harry a polkl, než dokončil svou myšlenku „…bylo parádní. Když nebudou psát o nás, budou psát alespoň o tobě.“

„Tak teď budeme muset dělat vše pro to, aby psali o nás.“ zamumlala jsem k němu tiše, pustila se okraje bazénu a opatrně přesunula své ruce okolo jeho krku.

„Taky si myslím.“ řekl a nenápadně přejel pohledem naše okolí.

„Je to jako v telenovele. Je tu už docela dost lidí a všichni hledí jen na nás. I paparazzi už si rozestavěli své nádobíčko. Myslím, že můžeme pokračovat v představení.“ mumlal ke mně se slabým úsměvem a celou mi přeskakoval z očí na rty.

„Dobře, pane Stylesi. Ale teď je řada na vás. Já už si svou repliku odříkala, tedy spíše odpředváděla. Vy jste mě sice pak hodil do vody, takže bych teď měla pokračovat já, ale jelikož jste mě tímto nečekaným kouskem skutečně pobouřil, za trest budete muset další obraz vymyslet vy.“ šeptala jsem k němu se slabým úsměvem.

„Bude mi potěšením, slečno Williamsová.“ mrkl na mě.

Než jsem se nadála, uchopil mě okolo pasu, otočil se s námi a já se rázem ocitla přitisknuta na kachličky.

Opatrně svou ruku vytáhl z vody a přesunul ji na mou tvář.

Na pár sekund jsem zavřela oči.

Bylo mi jasné, co bude následovat a v duchu jsem se již oné chvíle nemohla dočkat.

Další část našeho neplánovaného představení právě začala. Slyšela jsem, jak šum okolo nás začínal pomalu slábnout. Nevěděla jsem však, jestli je to způsobeno tím, že lidé opravdu ztichli, anebo za to mohlo mé zrychleně bijící srdce a splašený dech.

„Klid.“ zamumlal mi Harry do koutku úst, ale nepolíbil mě.

Připadalo mi, jakoby byl v tu chvíli na míle daleko, i když to bylo jen několik milimetrů od mých čekajících rtů.

A pak, naprosto samovolně jsem si jej svými dlaněmi spojenými za jeho krkem, přitáhla k sobě a jemně jej políbila.

Zdálo se, že jej to na chvíli překvapilo, vzápětí se však slabě usmál do mých rtů a náš polibek povznesl na úplně novou úroveň.

Myslela jsem si, že to co se onehdy stalo na Londýnském oku, bylo žhavé. V porovnání s tímto polibkem to však byl jen výtrysk lávy. Za to tohle… tohle byla hotová lávová vlna, možná ještě větší než ta, co zalila Pompeje.

Naprosto jsem zapomněla na lidi okolo. Měla jsem zavřené oči a vnímala jen Harryho rty na těch mých.

Přesunul svou druhou ruku zpět pod vodu a jemně mě hladil po bocích a zádech.

Naše hra začala nabírat na dravosti. Harryho polibky byly čím dál naléhavější a s chutí si ode mě bral vše, co jsem mu nabízela.

Skoro až bolestivě mě tiskl k okraji bazénu, já však tuto bolest uvítala. Do zad mě tlačili chladivé kachličky a zepředu jsem k sobě tiskla jeho živoucí tělo. Voda nás obtékala jako nějaké šablony, v tuto chvíli mi však nepřinášela vůbec žádné ochlazení.

Hořela jsem.

Jak uvnitř, tak zvenku.

A rozhodně to nebylo způsobeno slunečními paprsky, které se do nás obouvali plnou silou.

Zvolnili jsme a já při obkreslování Harryho rtů špičkou svého jazyka najednou ucítila sůl. Jemně jsem se od něj odtrhla a otevřela oči.

Viděla jsem, jak zpod jeho sevřených víček vytékají malé slzy a volně mu skrápí tvář.

Harry po několika dalších sekundách víčka zvedl a hleděl do mých očích skelným, ale přesto planoucím pohledem.

„Ty brečíš.“ zamumlala jsem tiše a jemně mu přesunula ruce na obličej, abych mu setřela stopy po slzách.

„To ten nos.“ zachraptěl a líčka mu svítily.

Nechtěla jsem vidět svůj obličej.

Jeho ruce byli pod vodou stále ponořené a svíraly mě okolo pasu, stejně jako jeho tělo bylo natlačené na tom mém.

Ovšem atmosféra okolo nás se změnila.

Pořád se ve vzduchu vznášelo vzrušení a jisté sexuální napětí.

Já se však cítila divně.

„Ehm…myslím, že tohle budou fotky nevyčíslitelné hodnoty.“ zamumlala jsem tiše a ještě chvíli setrvala s dlaněmi na jeho tvářích.

Harry vypadal ztracen ve svých myšlenkách, a jakmile k němu došli má slova, rázem jakoby se probral.

Opatrně odlepil své ruce z mého těla a o krok poodstoupil.

Zase tím svým nenápadným pohledem přejel okolí.

Pak mě jemně chytil mokrou rukou pod bradou a vtiskl mi poslední jemný polibek.

Sladké zakončení celého představení.

S tímto jsem byla vtažena zpět do svého těla.

Hra byla u konce.

Alespoň tahle část.

„Řekl bych, že teď jsi na řadě ty.“ usmál se na mě ve škádlivém tónu.

„Navrhuji na chvíli pauzu.“ mrkla jsem na něj a pomalu začala vylézat z bazénu.

Nevím, co to se mnou bylo.

Najednou jsem se cítila zvláštně.

Takhle se nejspíše musí cítit herci při natáčení filmu. V jednu chvíli jsou ve středu nějaké romantické scény plné vášně, líbají se o sto šest a mapují tělo toho druhého, nevnímajíc svět okolo, naprosto ponořeni do svých charakterů. Jakmile se však ozve režisérovo stop, vše rázem zmizí. A herci nyní leží polonazí v posteli, obklopeni štábem a kamerami.

Ona romantická chvilka je pryč.

Skvěle odehraná, ale je pryč.

A přesně tuhle změnu jsem u nás vnímala.

U srdce mě bodl zvláštní osten lítosti. Mrzelo mě, že tohle všechno bylo jen divadlo a Harry ve skutečnosti líbal Sam, svou přítelkyni a ne Sam, svou kamarádku. On mezi tím možná neviděl rozdíl, rty jako rty, ale já jej viděla. Připadalo mi, jakoby v mém těle byli dvě různé osoby. Já a můj charakter. O to horší bylo, že jsem měla svým charakterem být právě já. Nevěděla jsem, co z toho hraju a co z toho jsem skutečně já. Stalo se to, čeho jsem se obávala. Začínala jsem se v tom ztrácet a to mi v tuto chvíli zrovna dvakrát nepomáhalo.

A pak mi došlo, co dělám. Naprosto jsem přestala kontrolovat svůj výraz, jakmile jsem opustila bazén a mířila k lehátkům.

Nyní jsem se musela tvářit…zoufale, uboze, zklamaně, zmateně, naštvaně. Všechny tyto emoce se musely promítnout na mé tváři, ale ta nejdůležitější tam chyběla. Zamilovanost. A po takové divoké výměně slin by na mé tváři očekával zamilovanost snad i papež.

Opět jsem něco podělala před všemi těmi lidmi. Teď si budou myslet, že se mezi námi něco stalo. Máme se chovat jako zamilovaný pár a řekla bych, že výraz na mé tváři je teď všechno, jen ne zamilovaný.

„Sakra.“ zamumlala jsem si pro sebe, když jsem byla několik kroků od bazénu.

Věděla jsem, že na mě všichni civí.

Fanoušci, fotografové, bodyguardi a hlavně Harry.

Ten musel být zmatený ze všech nejvíc.

Musím potlačit své pravé emoce. Naprosto se jim vyvarovat. Teď tu už nebude žádná stará Sam. Od teď až do doby než budu opět ležet v posteli je tady Sam, Harryho přítelkyně. A ta by určitě nevylezla po takové velké líbačce z bazénu s deprimovaným výrazem. Ani já bych nevylezla z bazénu s takovým výrazem…kdybych věděla, že to bylo skutečné. Bohužel nebylo. A to zjištění mi možná činilo problémy.

Několikrát jsem se zhluboka nadechla a zavřela oči.

Musím být profesionál.

Jsem herečka a všem to natřu.

Už žádné propouštění mých skutečných emocí na povrch.

Je jedno, jaký z toho mám pocit, budu hrát až do posledního okamžiku.

Rázem jsem věděla co udělat, abych své chyby odčinila.

Rychle jsem nasadila široký, pro všechny nefalšovaný úsměv a otočila se zpět k bazénu.

Tohle bude bolet.

Pak jsem se rozběhla k lákavě modré hladině kousek od Harryho, kde by měla být dostatečná hloubka.

„Kamikadzeee!!!“ zařvala jsem z plných plic jako nějaký blázen a skočila.

Teď mě možná mají za utečence z psychiatrické léčebny, ale aspoň si nemyslí, že se mezi mnou a Harrym něco stalo. Teď to vypadá, jakože jsem vylezla z vody kvůli tomuto vražednému skoku.

Bolest jsem díky prášku vnímala naštěstí jen povrchově a slíbila jsem si, že jakmile vylezu z vody, dám si další. Doktor přeci říkal, že nás to bude pořádně bolet a my blbouni ještě děláme takové kraviny.

Vodní hladina se za mnou uzavřela a já otevřela oči.

V dáli jsem viděla rozmazaně Harryho kanárky.

S posledním dechem, který mi zbýval, jsem pod vodou plavala k němu. Vynořila jsem se asi dva metry od něj.

Jakmile jsem si dostatečně protřela podrážděné oči, zaostřila jsme na Harryho, který na mě vylekaně hleděl.

„Promiň. Menší zkrat.“ řekla jsem mu na vysvětlenou.

„Chceš si o tom promluvit?“ zajímal se.

„Ne. To je v pohodě. Teď tady máme práci.“ mrkla jsem na něj s úsměvem filmové Sam.

„Už si nesmím dovolit žádné chyby.“ řekla jsem, překonala vzdálenost, která nás dělila a znovu jej začala jemně líbat.