Harryho poslední slova jsem prostě musela nechat v angličtině...snad pochopíte... :)) Příjemné počtení. Snad se Vám bude díl líbit, i když je kratší než obvykle. 

„Potřebovali jsme si osladit život.“ zamumlal Harry a pomocí vidličky do sebe nasoukal poslední sousto.

„Taky si myslím.“ usmála jsem se na něj s plnou pusou.

Seděli jsme na vysokých polstrovaných židlích u elegantního stolku, který se zde pro tyto účely nacházel, a vychutnávali si naši pozdní snídani.

Harry objednal palačinky, které byly naprosto fantastické. Zvedly mi náladu a hlavně zaplnily můj po jídle prahnoucí žaludek.

„Skočím se převléknout a můžeme vyrazit k tomu bazénu.“ řekl a navrhl mi „Ty se zatím můžeš převléct tady.“

„Nemohla bych jít spíš já do koupelny?“ zeptala jsem se jej s jasným pohledem, který naštěstí ihned rozluštil.

Přesto mu to nezabránilo v potměšilém úsměvu, když poznamenával „Málem bych zapomněl. Červená stopka. Tak dobře, převleču se tady.“

S touto poznámkou zamířil tedy ke svému kufru, aby našel plavky.

„Na ty tvá obrazná pojmenování si snad nezvyknu.“ zamumlala jsem a rovněž se vydala ke svému zavazadlu.
„Ale je to pořád lepší, než abych věci nazýval jejich pravými jmény, ne?“

„Jo…to asi jo.“ zamumlala jsem, zatímco jsem se prohrabovala svými věcmi.

„Žluté nebo černé?“ ptal se mě zvědavě Harry a vytáhl ze svého kufru dvoje plavky.

Ty, které měl i při naší poslední návštěvě bazénu a pak jedny kanárkově žluté.

Jelikož jsem chtěla vidět Harryho v oné křiklavé barvě, odpověděla jsem mu „Jednoznačně žluté. Alespoň konečně nebudeme ladit. Já mám tady jen jedny plavky a to jsou ty černé. Takže teď budeme možná připomínat akorát tak včelí tělo.“ zamyslela jsem se nad tím.

Harry se uchechtl a hodil černé plavky zpět do útrob kufru.

„Víš proč mám dvoje? Není to proto, že bych byl nesnesitelně bohatý…“ při pohledu na mé pozvednuté obočí pokračoval „…což sice jsem, ale za oblečení utratím ani ne setinu svého příjmu. Pravý důvod je takový, že ty černé plavky jsou zkrátka moc dlouhé. Proto, když se chci opálit, beru si ty žluté. Ty jsou jen do půlky stehen, takže se tak víc opálím.“ vysvětlil mi svou teorii.

A já si do něj po tomhle prostě musela rýpnout.

„Tohle zní naprosto heterosexuálně, Harry.“ řekla jsem mu sarkasticky.

„Samantho!“ zavrčel výhružně a chystal se po mě skočit.

„Ne! Omlouvám se, dobře?! Zase by se něco stalo. Už nemůžeme riskovat.“ krotila jsem jej a couvala.

Naštěstí i jemu by další nehoda nejspíše připadala už moc a tak se stáhl a opět se jal do prohrabování svého kufru.

„Doufám, že sis to nevzal osobně, Harry.“ řekla jsem opatrně, když jsem se znovu přiblížila ke svému zavazadlu a pokračovala v hledání jehly v kupce sena. Tedy spíše to bylo hledání titěrného kousku oblečení mezi kupou dalších hadrů, ale kdo to řeší.

„Ale ne. Máš pravdu…možná to znělo trochu přitepleně. Jen prostě nemám rád, když se vrátím od bazénu a jsem opálený jen od kolen dolů. Teď jsem sice hnědý celý, ale už mi to trochu bledne, tak to dneska můžu alespoň obnovit.“ mumlal si spíše pro sebe a stále něco hledal v útrobách svého kufru.

Po chvíli se plácl do čela a přistoupil k druhému zavazadlu.

Jen co jej otevřel, vesele zavýskl. Za okamžik vytáhl černou čepici s rovným kšiltem, kterou si narazil na hlavu.

„Abych nedostal úpal.“ podotkl s úsměvem a nabízel mi „Nechceš taky jednu?“

„Ne. Děkuji Harry. Myslím, že mé vlasy mě dostatečně ochrání.“ řekla jsem mu s úsměvem.

„Sam, máš skoro stejně dlouhé vlasy jak já, takže pochybuju, že když neochrání mě, u tebe to bude mít jiný účinek.“ poučoval mě a já vykulila oči.

„Ehm…nevím, kde jsi na to přišel, ale já mám vlasy skoro do půlky zad…“ řekla jsem jen tak mimochodem.

„Kdybych si je vyžehlil, mám je až po zadek.“ vyplázl na mě jazyk.

Raději jsem se s ním nedohadovala a s pouhým „Aha.“ pokračovala v hledání svých plavek.

Začínala jsem se však obávat, že jsem je možná nechala v londýnské hotelu.

„Co hledáš?“ ptal se mě Harry po chvíli zvědavě.

„Plavky.“ zavrčela jsem lehce naštvaně a začala všechny věci vyhazovat ven.

„Můžu ti půjčit svoje. Jsou černé, takže by ses nemusela obávat nějaké ehm…nehody a vršek bychom nějak pořešili.“ nabídl mi a přejel zvláštním pohledem přes můj hrudník.

„Děkuji ti za velmi velkorysou nabídku, jsem si jistá, že bys mi své plavky půjčil velmi rád, hlavně když nemají vršek, ale musím ji bohužel odmítnout.“ zamumlala jsem a vytáhla další kupu oblečení.

„To si piš.“ uchechtl se a dodal „Není to zbytečné? Chci říct…stejně se nepůjdeš koupat, ne?“

Rychle jsem zvedla hlavu, až mi v ní nepěkně křuplo a upřela na něj svůj wtf pohled.

„To, že mám… Zkrátka to, že mě navštívil Červený trpaslík, ještě neznamená, že se nepůjdu koupat, Harry. Jestli bude venku moc velké horko, tak se koupat půjdu. Jestli nebude, nepůjdu. Je to jen na mě a žádný Červený trpaslík mi v tom nezabrání.“ objasnila jsem mu to.

„Chápu. Špunty. Víc říkat nemusíš.“ řekl a s tichý smíchem se vydal do koupelny.

„Než ty plavky najdeš, už dávno budu převlečený.“ dodal, ještě než za sebou zavřel dveře.

„Sakra, kde můžete být?!“ vrčela jsem podrážděně a přesně v tu chvíli mi mezi prsty utkvěla ona známá látka.

„Konečně!“ zavýskla jsem a vytáhla horní díl.

„Super…teď jenom další půlhodinu hledat spodek a můžeme vyrazit.“ řekla jsem si ironicky a s novým odhodláním pokračovala v pátrací akci.

„Přestaňte mě štvát, jasné?! Dneska jsem poslala do patřičných míst svého zaměstnavatele, takže bych neměla sebemenší problém rozstříhat ten kufr i s oblečením na kousíčky a vyhodit jej z okna.“ vyhrožovala jsem nezvěstné části mého plavacího úboru.

„Tak se mi to líbí. Já věděla, že na vás mé zastrašování zabere.“ řekla jsem po dlouhých minutách, když jsem konečně držela i spodní díl.

Někde za mnou se ozvalo pobavené odkašlání.

Okamžitě jsem se otočila a spatřila Harryho, ležérně se opírajícího o futra koupelnových dveří. Už byl převlečený a na sobě měl jen kanárky. Teď nemám na mysli ony roztomilé opeřence, nýbrž jeho plavky, které jsem v duchu po těchto ptáčcích pojmenovala.

Vypadal dokonale.

Křiklavá barva zvláštním způsobem kontrastovala s jeho hnědavou kůží a ještě více dávala vyniknout uměleckým dílům, jež ve velké míře zdobily jeho tělo.

„Víš, Sam…samomluva nepatří mezi faktory zdravé duševní kondice.“ řekl zamyšleně a přešel ke mně.

„Víš, Harry…když se ti někam schovají tvé jediné plavky zrovna v den, kdy se cítíš naprosto hrozně, není nic lepšího než se uchýlit k metodám lehce hraničící se zdravým rozumem. Mám totiž pocit, že jestli se dneska z toho všeho nezcvoknu, tak už asi nikdy.“ suše jsem se uchechtla a pomalu se postavila.

Opět ke mně začaly probublávat obavy ohledně délky mého pobytu.

„Bude to v pohodě. Já tě nedám.“ zamumlal tiše s odhodlaností vepsanou v jeho hnědozelených očích.

„Nesnáším, že se bojím.“ řekla jsem naštvaně.

„Je to normální. Taky bych se bál.“ přiznal.

„Co když je tohle naše poslední návštěva bazénu? Co když ti večer zavolají, že mi zabookovali letenku zpět do Anglie a budu muset odjet? Co když…“ zoufalství mi opět vstoupilo až do morku kostí.

Až nyní mi došlo, jak moc se mi herectví prolnulo do vlastního těla. Celou tu dobu, co jsem si myslela, že jsem v pohodě to na mě mé podvědomí jen hrálo a snažilo se mi navodit fiktivní pocit bezpečí a iluzi že se nic neděje.

Teď to však všechno prasklo a já cítila, jak se začínám sypat jako domeček z karet.

Konečně to přišlo.

Připadalo mi divné, že jsem kvůli hrozícímu vyhazovu ještě neuronila ani jednu slzu.

A teď to bylo tady.

Další z mých zkratů.

A Harry toho musel být svědkem.

„Co když…“ štkala jsem s pohledem upřeným na jeho hruď a neodvážila se mu podívat do obličeje.

„Sam...“ vydechl, jakoby jej to bolelo a něžně si mě k sobě přivinul schovávajíc mě tak před okolním světem.

Hodila jsem plavky na zem, pevně jej obejmula okolo pasu a zabořila mu tvář do hrudi.

Tiše jsem plakala a klepala se jako osika.

„Pšššt…bude to v pořádku. Nedopustím, aby se to stalo. A když se to stane…tak taky odejdu.“ říkal mi a já se musela při jeho posledním slibu uchechtnout.

Vzhledem k tomu, že jsem brečela, z mého smíchu vznikl spíše ubohý vzlyk.

Bylo to od něj hezké, ale oba jsme věděli, že je to nemožné. Je zavázán smlouvou a platil by neskutečné penále, kdyby se jen tak sebral, řekl, že na to už nemá a odjel domů. Řekla bych, že by ona finanční kompenzace, kterou by musel managementu poskytnout, možná převyšovala i jeho momentální úspory. Možná by to přivedlo na mizinu i jeho rodinu. Kdo ví…Ale rozhodně se okolo toho točí pořádné peníze. Nehledě na to, že by musel opustit kluky. Už by to nebyli One Direction, ale jen Niall, Loui, Liam a Zayn, čtyři kluci, kterým chybí kamarád.

Nebyl by toho schopen, na to má moc dobré srdce a já bych mu to ani nedovolila.

Stáli jsme tak možná i půl hodiny, ne-li více a teprve pak jsem se začínala pomalu uklidňovat.

Harry mi stále šeptal něco uklidňujícího, stále mě hladil po vlasech a říkal, jak všechno bude dobré.

„Podívej se na mě, Sam.“ řekl mi, jakmile poznal, že už jsem v relativním pořádku.

Malinko mě od sebe odtáhl, takže jsme si viděli do obličeje.

Překvapilo mě jaké odhodlání se v jeho, pohledné a mým kopnutím poznamenané, tváři v tu chvíli zračilo.

„Natřeme jim to. Ukážeme jim, že si pro tuto práci nemohli vybrat lépe. Až se zítra podívají do novin, uvidí naše fotky a všude se o nás bude psát. Všichni budou řešit náš láskyplný vztah a nikdo ani nepípne o tom, že jsme jeli do nemocnice. Zamázneme jeden skandál druhým, nutno podotknout, že o něco příjemnějším. Slyšela jsi Louiho. Říkal, že se většina paparazzi a fanoušků ubytovala v hotelu. Jakmile se dozví, že jsme u bazénu, přijdou. A my začneme hrát. Bude to celovečerní představení Sam, to ti garantuju. A na konci dne už si nikdo nebude pamatovat nějakou malou, bezvýznamnou návštěvu nemocnice. Management bude spokojený a ty zůstaneš. Možná i přinutíme Parkera, aby se ti omluvil.“ mluvil rychle a jeho rty se pod rodícím se plánem roztahovaly do ďábelského úsměvu.

„Co ty na to? Lepší?“ ptal se mě po chvíli, kdy jsem jen mlčela a dívala se na něj jako bych jej viděla poprvé v životě.

„Až tě přestane bavit zpěv, živ se jako motivační řečník.“ doporučila jsem mu a slabě se usmála.

Harry měl pravdu.

Nic není ztraceno.

Management na mě sice byl až příliš hrubý, ale já se jen tak nevzdám. Nebudu tiše sedět v koutě a naříkat, čekajíc až přijde pokyn k mému vystěhování. Říká se, že nejlepší obrana je útok a já se budu bránit všemi možnými prostředky, které mám. Když si myslí, že vlčím, přesvědčím je o opaku. Dám jim přesně to, co chtějí.

Budu hrát.

Budu hrát až do roztrhání těla a Harry mi pomůže.

Přesvědčím proradného Bryana Parkera o tom, že se pro tuhle práci dokonale hodím. Hodím za hlavu svou hrdost a jeho tvrzení o tom, že to všechno dělám jen kvůli slávě.

Pro mě za mě, ať si myslí, co chce.

Harry ví, že to tak není a kluci s El taky. A jejich názory jsou to jediné, na čem mi tady záleží. Já znám pravdu a to je hlavní.

Pořádně jim s vytřeme zrak, tím jsem si jistá.

„Jdeš do toho?“ ptal se mě natěšeně Harry, jakmile si všiml změny v mém výrazu.

„Samozřejmě. Nevzdám se bez boje. Doufám, že mi pomůžeš.“ mrkla jsem na něj a opatrně se jej pustila, abych mohla vzít své plavky.

„Že váháš. Budu tím nejlepším přítelem pod sluncem. Zítra si o nás budou šeptat i tučňáci na Arktidě.“ sliboval mi.

Zaškubalo mi v koutcích.

Nic jsem však neřekla, vzala ze země své plavky a zamířila do koupelny.

Ve dveřích jsem se ještě otočila na Harryho a řekla „Tučňáci žijí jen na Antarktidě, Harry.“

„Mně se to ve škole vždycky pletlo.“ mávl nad tím rukou, ale také zadržoval smích.

Zavřela jsem za sebou dveře a s nově nabytým sebevědomím jsem se pustila do úkonů potřebných k tomu, aby mohla navštívit bazén a jeho okolí.

Za čtvrt hodiny už jsem konečně byla nachystaná.

Stála jsem před zrcadlem jen v plavkách a právě si několikrát pročesávala prsty vlasy, které jsem pustila z turbanového zajetí. Byly už téměř suché a byla jsem si jista, že jakmile vyjdeme ven, uschnou vlivem horkého vzduchu okamžitě. Nyní mi okolo tváře splývaly ve slabých vlnách, kterém jsem rychle přelakovala.

Zvolila jsem pro jistotu voděodolnou řasenku a tentokráte s ní opravdu nešetřila. Ještě jsem si lehce zvýraznila obočí, díky čemuž má tvář společně s očima krásně vynikla. Rty jsem přetáhla jahodovým balzámem a slabě se na sebe do zrcadla usmála.

S úmyslem, že vylovím ze svého kufru nějaké odvážnější oblečení, jsem se vydala do ložnice.

Normální Sam by z koupelny v plavkách nevylezla ani kdyby jí šlo o život.

Tahle Sam, Harryho přítelkyně a můj charakter, však z oné místnosti vyšla ladným krokem a stejně tak přešla i ke svému kufru.

Chybělo mi divadlo.

Až teď mi došlo, že jsem celou tu dobu ani moc nepředstírala.

Teď byl však čas to změnit.

Alespoň pro veřejnost.

„Wow…“ ozvalo se tlumeně z postele, na které ležel Harry.

„Představuji ti Samanthu Williamsovou. Tvou přítelkyni.“ koketně jsem na něj mrkla a udělala rádoby pukrle. Pak jsem se otočila a sklonila se ke svému kufru s úmyslem najít něco dostatečně sexy.

„Tak tomu říkám odhodlání.“ zamumlal Harry, když jsem se k němu otočila již oblečena v bílém crop topu s nekonečnem a nápisem Young vepsaným v něm. Celé jsem to ještě doplnila riflovými kraťásky a čekala na Harryho odborný názor.

On však zíral.

Malinko jsem znejistěla.

Na povrch se vyhrabala normální Sam a já řekla „Sundám to. Působí to až moc lacině. Ten top mám na sobě dneska poprvé.“ mumlala jsem a chystala si zmiňovaný kousek oblečení převléct přes hlavu.

„Ne!“ zaječel Harry, jako bych jej stahovala z kůže.

Vykulila jsem oči nad jeho prudkou reakcí.

„Chci říct… Páni. Sam. Vypadáš sexy. Proč takové věci nenosíš častěji?“ zajímal se s podivně lesklýma očima.

„Protože pak na mě všichni kluci civí přesně tak, jak teď civíš ty. A to není zrovna dvakrát příjemné, alespoň pro mě. Připadám si jako kus masa.“ usadila jsem jej a začala se pod jeho pohledem malinko ošívat.

„Ehm…promiň.“ vykoktal rychle a postavil se.

„Půjdu říct bodyguardům, že budeme potřebovat doprovod.“ zamumlal a zmizel jako pára nad hrncem.

Najednou mě chytla podivná slabost. Znovu se mi vybavil Harryho okouzlený pohled a já měla co dělat, abych se nezačala červenat. Neměla jsem tušení, že na něj změna mého oblečení bude mít až takový účinek.

Zde se opět ukazuje, jakou mají ženy na muži moc. Stačí, aby odkryly bříško, namalovaly se a drazí pánové jim jsou v tu chvíli schopni vyhledět díru do těla a splnit všechno, co si jejich královny zamanou.

Myslí mi blýskl ďábelský nápad, že bych si možná tohle oblečení mohla vzít na meeting s panem Parkerem, až si mě zavolá kvůli předání výpovědi. Řekla bych, že by pak rychle přehodnotil názor.

Nechala jsem raději takovýchto myšlenek a pustila se do balení věcí, které bychom mohli potřebovat. Moc jich nebylo. Předpokládala jsem, že všechno bude k dostání i u bazénu. Jen jsem hodila do tašky přes rameno mobily a vytáhla brýle, které jsem tam včera nechala. Ještě jsem tam přihodila naše prášky proti bolesti, kdyby náhodou.

Měla jsem všechno a tak jsem jen čekala na Harryho.

Ten se za nějakou chvíli skutečně objevil.

Naštěstí se už tvářil normálně.

„Můžeme jít?“ zeptala jsem se jej s úsměvem, když jsem mu podávala brýle.

„Myslím, že ano.“ usmál se na mě a nasadil si je na kšiltovku.

Pomalu jsme tedy mířili směrem z našeho pokoje. Těsně předtím, než však Harry otevřel dveře, se zastavil a otočil se na mě.

„Připravená?“ ptal se mě s jiskřičkami v očích.

„Připravená.“ odhodlaně jsem přikývla.

„So…let’s pretend.“ zamumlal vesele a s těmito tajemnými, povzbuzujícími slovy otevřel dveře.